Středa - je ho tam třeba 💦

Sedím na poradě a je mi horko. Sluníčko prosvítá i přes žaluzie. Potlačím zívání a beru do ruky vibrující mobil s tichým režimem. Posíláš mi video. Ujistím se, že je zvuk opravdu vypnutý. Odsouvám se na židli dál od stolu s telefonem v klíně. V tom slušném klíně, jak se říká:
Složila ruce do klína není myšleno do klínu jako do kundičky. Kundička. Poslední dobou už ji ani jinak neříkáme. Měkká, teplá, voňavá, šťavnatá kundička. Začínám být vzrušená, protože je mi jasné, že jsi se právě probudil a máš erekci.

Tvoje dlouhé, štíhlé prsty rychle přetahují předkožku přes žalud a pomalu pak po celé délce. To nebude trvat dlouho. Přistihla jsem se, jak se usmívám. Lepší usmívat se než slintat. Stopnu to a kouknu na hodinky. Bude jedenáct. Mohli bychom dát rychlovku místo oběda. Když nebude provoz, jsem u tebe za půl hodiny.

Nadechnu se, poposednu a pustím pokračování. Takový kus masa a jakou mám radost, že ho vidím v akci. Zrychluješ. Škoda, že neslyším tvůj hlas, tvoje vzdechy. První dávka letí na papírovou utěrku. Nepřestáváš honit. Druhá a třetí letí mimo na prostěradlo.

"...Michaela dopíše Dodatek č. 1 ke Smlouvě o dílo č. 69 ..."
Jéé, 69. Moment - Michaela ? Zvednu oči k šéfovi Ten se na mě dívá a dopoví to:
"...ještě dnes odešle na právní ke schválení."

Konec porady. Odcházíme do svých kanceláří. Konec snění. Posílám ti emotikon slintajícího kxichtíku a jdu na ten dodatek. Budu tady muset sedět na prdeli, protože když budou mít nějaké připomínky, nelze to dělat po telefonu z auta, z postele, z tvé náruče, z mého klínu.

Mám si dát 🍌 nebo objednat 🐷 panenku s rýží ?