Flip flop

Je sice teprve začátek března, ale sedím v kanclu a čekám na průšvihy. Jsem údržbář. Aspoň tak jsem to pochopil od jednoho klienta, který to tak pěkně shrnul a mě v podstatě došlo, že má pravdu. Jsem údržbář a mám rád sex! Ano leze na mě jaro, úúúúúúúú áááááá úúú a a a. Hrabe mi a hormon mi mlátí mozkovnou z leva do práva a naopak..
Mojí prací je se starat o to, aby všechno pěkně fungovalo a uživatelé byli spokojeni. Tedy i uživatelky. A tak jak mám dneska přes den službu, sedím zase na dispečinku a koukám na sklo, jestli se něco nevysralo, poslouchám kolegy, kteří vyplňují statistiky a ti kurvují na státní úředníky, co za hovadiny zase vymysleli. A já tu sedím čtu amatéry a sleduju svůj zelený strom, jestli mu nějaký lísteček nezčervená. Beru i telefony a dělám front office asistenta, protože kolegyně odjely na školení.
A tak sedím a sedím a najednou se otevřou dveře a tam vejde nějaká ženská, zvednu oči a přesně vím kdo to je.. Je to docela kočka, taková pěkně udělaná, široké boky, ale ne tlustá, docela vysoká, no docela můj typ a tak se ptám, jak jí můžu pomoct. Zkouší to lámanou češtinou a moc jí to nejde. Je to cizinka, tak musíme po jejím. Pamatuju si jí z instalace někdy před rokem, řešili jsme pro ní nějakou speciálku a už v tý době jsem jí viděl v domácím, jak tam s trenérkou jedou jógu a slintal jsem jak nadrženej hafan co vidí hárající fenu. No OK, je to trošku jiná liga, vydržuje si jí tu ředitel jedné nejmenované firmy, jako asistentku pro EU a pokud je doma, tak jí tady nechává a ona mu tu dělá prodlouženou ruku. Když je pan ředitel tady, dělá prodlouženou nejen ruku jeho manželky. Je v čechách už pár let a učí se česky, pamatuju si, když jsem jí říkal, že na to, aby se co nejlíp naučila česky, musí mít milence Čecha. Smáli jsme se tomu oba.
“No víte, odebírám vaše služby a mám takový problém, který s nima nesouvisí... “
Pamatuju si Vás, vy jste z..., odpovídám. “Ano, ano..” A s čím potřebujete pomoct? V hlavě mi proběhne myšlenka: "Potřebovala bych protáhnout komín a k tomu dvakrát vylízat", Fantazíruju..
Říká”: Mám kocoura a ten zapadl za televizi, vyběhl a od tý doby mi nefunguje televizní signál, nevím na koho se mám obrátit a tak jste mě napadli vy, jdu kolem, tak jsem zašla”
Chvíle ticha, kouknu doleva doprava, svraštím čelo a v duchu si řeknu: "To bude drahý, kočičko"..
No je jasný, že dáma v nesnázích je vcelku milá oběť. Poslouchám jí a prohlížím si jí. Připadám si tak trochu jako úchylák, protože jí svlíkám pohledem a řikám si, tak tebe bych si dal z fleku.. Už cítím jak ten dole začíná nabíhat a budí se ve mě šelma.. Zjevně je ráda středem pozornosti a děla jí dobře, když na ní někdo kouká se zalíbením.
Tak veledůležitě říkám: No můžu se na to přijít podívat a zjistit jestli nevykopl kabel nebo tak. Pak uvídíme. Předávám službu kolegovi, beru něco nářadí a jdu.
Je to v domě přes cestu, jdu za ní a cítím jak krásně voní, začínám bejt strašně, ale strašně nadrženej a už jsem si ho párkrát přerovnal. Pokaždé když se podívá, tak se usmívá a něco prohodí. Říkám si, že tohle je normálně něco jako vraždění koťátek, nic z toho nebude a já budu zase týden blouznit. Přesně takové ty koketky, co si Vás otočej kolem prstíku a pak už jenom pískaj. Přeci nejsem nějakej blbeček, abych se na to chytil, ale pořád si jí prohlížím.
Vcházíme do výtahu, ten se rozjede a najednou, aniž bych cokoliv chtěl říct, vypadne ze mě: Sluší Vám to, jste krásná.. Zase má jazyk náskok před mozkem a vím, že tyhle situace jsou opravdu zákeřné. Občas se mi to stane a teprve potom, vlastně přemýšlím, proč to ze mě vypadlo a co mám říct dál. Asi nějaká psychická porucha, nebo co, kdy se propojuje svět myšlenek se světem tam venku. Podívá se na mě a já vidím rozpaky, potom strach a začne se červenat. Vůbec nevím co to do mě vjelo. Podívá se na mě a říká: Tohle mi už nikdo dlouho neřekl a je ticho. Výtah zastavuje a já si pro sebe říkám.. Ty vole.. Jak může údržbář pálit po tomhle, zpátky na zem, všichni víme kam patříš, pane šroubku.. Přemýšlím o tom, co mi řekla. Ono být osobní asistentkou pana generálního je asi jako být sestrou představenou v klášteře, kde je zrovna pánbůh na výletě doma.. Je to paní nedotknutelná, nikdo o ní ani okem nesmí zavadit, neustále ve střehu, neustále k dispozici.. Panu generálnímu..
Vidím jí, jak stojí v předsíni sundavá si kabát, rovná vlasy v zrcadle a čekám. Vidím, jak je zoufalá, červená a v koutku slza, třese se jí brada, nechce to nechat znát. Uvědomuju si to a snažím se jí odvést od kyselého jablka, které jsem nakousl. Je v tom sama.. Krásná ženská, chytrá, inteligentní, ale sama. Na všechno. Na kocoura, na televizor, na pana generálního, sama.
Kocour, skutečně vykopl kabel od antény, televize funguje a paní se ptá: Dáte si čaj, máte čas, nezdržuju? Říkám, ano, kdyby něco, zavolají mi. Pak jsme si asi hodinu spolu povídali a já jsem zase pochopil, jaký bývá život občas krutý a když to padá z holky jako je ona, chce se brečet i Vám. Ten dole se schoval, já už nadrženej nejsem, ona se vypovídala a já ne blouzním, ale mám hlavu jako škopek. Buďme rádi za to, co máme..