Když na to nemáš..

Jsou výzvy a výzvy, ale tohle o nich asi úplně nebude..

Pobavím vás jedním maličkatým svěřením se mi, které proběhlo na základě pár mých předchozích blogů..

Spousty z Vás tu někoho hledalo a když si myslelo, že našlo, chtělo se i potkat, ale tam leckdy padla kosa na kámen..

Rozhodně bych chtěl říct, že když už se seznamujete, je potřeba si rozmyslet, jestli na to máte! Ono to nikdy není jen tak se prostě s někým sejít, že? Kór v momentu, kdy oslňujete a skutečnost se od těch virtuálních žvástů diametrálně liší!

Abych vás miláčkové obohatil, tak Vám povím, že se mi svěřila jedna žena a není tak podstatný, kdo to je nebo není, ale spíš to, co se jí přihodilo..

Long story short!

Seznámila se s mužem, po par schůzkách se s ním domluvila, že přijde k ní a když už měl nastat den D a hodina H, tak ho požádala, jestli by donesl nějaké víno.. (Běžná žádost a snad i samozřejmost něco donést! Alespoň já se vždy ptal, jestli mám třeba víno donést a případně jaké a samozřejmě jestli nebude vadit, že nebudu pít..)

Tududum-tum! Muž se omluvil s tím, že má na účtu pár korun (přesnou částku nebudu sdělovat, ale nebylo to doslova ani pár destikorun) a že tedy to asi úplně neklapne..

Aneb jak muže od soulože dělilo jen hloupých pár stokorun! (domnívám se!) Zkrátka na to doslova neměl.. Věřím, že dostatečně oslnil svou osobností a zem by se velmi, ale velim zachvěla! Zrovna tahle žínka se doslova nezdá, ale má potenciál vyšukat z vás duši a dovolit vám, co vám nedovolila žádná jiná.. Jen to chtělo na to mít.

Smutné, že?

Za tu ženu jsem rád, že to nevyřesil půjčkou, případne kontokorentem a došlo mu, že když nemá na banány, tak si s opičkou nemá raději vůbec hrát. Lepší ji přenechat těm, kteří jsou schopni dovízt tatrovku banánů, případně pronajmout vinnej sklep na Moravě!

Jóó a jemu tleskám za to, že nakonec tu ženu obeznámil se svou situací a to je tak všechno..

No a vás jen prosím, aby jste si to vždycky rozmysleli..

Máte na to a nebo nemáte?

Pusinku Johnník!

EDIT:

Jen bych doplnil, že schůzku odpískal pán na základě zmíněné skutečnosti. Osobně si myslím, že když s někým randím, tak je jistej předpoklad, že to něco bude stát, ať už je to cokoliv.. A může to bejt i čas, sám jsem se setkal s tím, že jsem se snažil scházet a čas byl něco, co vlastně protějšek defakto neměl.. Za další já osobně počítám i s tím, že mě to bude něco stát, ať už je to oblíbené kafe na Benzině a nebo hloupé víno, ale ve chvíli, kdy nejspíš řeším každou pětikorunu, asi nemá význam cokoliv hledat a je lepší se soustředit na jiné, podstatnější věci.. Ano, dá se randit doslova lowcost, když mi bylo náct, stačilo se projít za ručicku a cicmat se v aleji a nestálo to ani kačku.. V dospělosti mám už trošku jiný potřeby, tím neříkam, že bych pohrdnul cicmačkou v aleji, ale taky bych chtěl jít na večeři, do divadla atp. A hádám, že když to tak mám já, budou to tak mít i ženy.. A v okamžiku, kdy bych měl hluboko do kapsy, tak bych se na každým randíčku asi bál, abych nemusel něco zaplatit.. Už jen ta představa mě stresuje :)