Paměť platonická.

Včil jsem měl zajímavou konverzaci s kamarádem, bavíme se o životě a v jedné chvíli se ho ptám, zda už jsem mu o dané věci předtím nevyprávěl.
Za boha si to nemohu vybavit, tak si z toho začnu dělat srandu a říkám: kéž by tu byla nějaká žena ta by si pamatovala i to co jsem řekl před rokem… A tak přejdeme na téma vztahů a sexu.

Člověk se ani nenaděje a je řeč o první lásce tak mu začnu vyprávět něco málo a po chvíli se mi začne smát. Tož se ptám čeho se směje a on, kámo ty si nepamatuješ co si mi říkal minulý týden ale pamatuješ si co bylo před šestnácti lety.

Tak o tom chvíli přemýšlím a povídám, že si nepamatuju co jsem tenkrát dělal ale za to si vybavují každý detail o té holčině, její oči, úsměv, každý tanec, rozhovor.
Je to jako moment, kdy člověk se nadechne a skočí do mrznoucí vody, v ten moment cítí každou část těla a proudí do něj nekonečna energie a je v tom momentum. Moment kdy člověk vnímá každý nádech.
Roxette - It Must have been love.