I kmeti mají chutě, občas

Stáří je hezké období.
Ten pocit, když si jen tak kráčíš, nikam se neženeš, pozoruješ okolí, vyměňuješ si pohledy s holkama, dámama , nebo stařenkama a je ti jedno, jestli na tebe koukaj, protože se jim hnusíš, nebo líbíš. Ony se ti líbí, protože na každé si najdeš něco hezkého, představuješ si, co by se s nima dalo dělat, ale neděláš to a né proto, že by to nešlo, nebo, že by to ony nechtěly, ale protože nechceš ty. Nemáš potřebu, jsi v klidu.
Ano, už nejsem tak silný, tak aktivní, tak rychlý, tak bystrý a hezký už vůbec ne(tohle jediný je konzistentní), ale nevadí, už to nepotřebuju, už nepotřebuju nikomu nic dokazovat, hlavně sobě ne. Čas od času dostanu chuť ochutnat krásu života v podobě ženského těla a chtíče, ale většinou není problém k tomu nějakou krásku navnadit. Asi se to člověk léty naučí. Nebo je to možná tím, že už ty ženy necítí to napětí mladých hochů a nebojí se ukrojit z rozkoše života, protože ví, že to bude příjemný zážitek.
Takže hoši mladý, nebojte se stáří, těšte se, protože až budete starý, už se na nic těšit nebudete 😃