•MHD•

Teprve se učím v MHD jezdit, dlouhé roky se semnou táhlo trauma, kdy mě jako ještě velmi mladou potkalo nepříjemné sexuální obtěžování. “Jen si ho o mně vyhonil.” Ale to jen se semnou táhne skoro dvacet let. Tramvaj je stále trochu problém, ale autobus už zvládám úplně bez problémů a dokonce jsem si tu jízdu začala užívat.

Protože prostě těch dobrých lidí je kolem víc. ♥️

Strašně ráda pozoruji lidi, koukám se na ně a představuji si jaký asi vedou život, jestli jsou šťastní, co dělají za práci, koho mají doma… ale taky mě někdy napadá, co skrývají pod oblečením, jakou mají kůži, jak voní, jak asi chutnají,… Dost snění…

Dnes ráno mi v autobuse vylepšila skupinka, kterou znám z jedné chráněné dílny. Autobus byl narvaný k prasknutí a my se střetli pohledy už když nastupovali. Přes celý autobus se ozývalo “Paní Káji, jeeee, paní Káji.” A i když se na nás svalila veškerá pozornost, měla jsem hroznou radost. Jeli plavat, protože dle jejich slov měli všichni narozeniny. Dnes je mezinárodní den Downova syndromu. Ta jejich bezprostřednost a čistá láska mě umí až dojmout. Jsou to zlatíčka. ♥️

Když jsem teď čekala na autobus domů, tak už všude byla tma a zastávku zabrali místní. Chtěla jsem je obejít, ale když jsem kolem nich procházela, tak slyším: ”To je moje žena!”, nenápadně se koukám kolem a modlím se, aby tím nemyslel měD Myslel. ”Jo tebe chci, pojď ke mně! Vezmu si tě. Přísahám.” Poděkovala jsem a postavila jsem se co nejdál od nich. ”Prosím, vem si mě! Budu věrný!” Smála jsem se a křikla na něj, že tohle já neumím. Co z toho, že byl úplně zfetovanej, ale každá lichotka se počítá, no ne?

Nasedám do autobusu, nechávám se unášet tóny Alice Cooper- Poison…

Your cruel device Your blood, like ice One look could kill My pain, your thrill I wanna love you but I better not touch (don't touch) I wanna hold you but my senses tell me to stop! I wanna kiss you but I want it too much. (too much) I wanna taste you but your lips are venomous Poison!

Baterie vybité. Sotva ty sluchátka najdu, tak mě zradí baterka. Trochu naštvaná, ale na sebe a nechávám si sluchátka nasazené a hledám alespoň objekt k pozorování.

Ze snění mě vytrhne partička, která si ke mně přisedla. Nevím proč si vždy sedám na čtyřku, když jsem sama. Taky proč si sedaj ke mně, když je skoro celej bus volnej. Ale co už. Za dvě zastávky vystupuji, tak už si říkám dopředu jak přes ně polezu.

“Stará, ale dobrá.” Říkám si hned v duchu: ..smrad jeden, já mu dám stará.

”Drž hubu, uslyší tě!” ”Má sluchátka.” ”Hratelná.” ”Jo no, dobré kozy.” ”Jo ty vole, sáhl bych si.” ”Nedala by ti.”

”Kluci díky, ale já už jsem pro vás vážně za zenitem.” a prodírám se mezi nimi ke dveřím. To ticho najednou.

No a co, že to byli asi dvanáctiletí cigáni, ale každá lichotka se počítá, no ne?

A tak jsem z autobusu vystoupila s hlavou vzhůru s vědomím, že se moje kozy ještě někomu líbí a mohla bych se vdávat. A to se vyplatí.