Carpe vitam

Před pár dny mi moje tělo dalo najevo "Holka brzdi!"
A nebylo to lehoučké zaklepání na rameno, ale opravdu se mnou zatřáslo a mně se okamžitě změnilo vnímání celého života.

Měla jsem najednou spoustu času přemýšlet o tom nejkrásnějším i nejhorším v životě a ponořila se do sebe. Bohužel následoval strach, který se těžko ovládá, a který se pomalu vkrádá do vaší mysli.

Co když už nikdy neobejmu lidi, které miluju?
Co když už se nikdy nebudu moct smát všem těm roztomilým zážitkům, které mě činily šťastnou?
Co když už se nikdy nepomiluju se svým mužem?
Co když...
To slovíčko NIKDY vytváří strašný pocit! Je to zabiják naděje! A je opravdu těžký ho vytěsnit z hlavy.

Ale abych tady jen nefňukala, protože problémy má každý z nás, tak mi v jednu chvíli došlo, že to nebude se mnou tak hrozný, když mi ten nahoře pořád posílá nějaké rozptýlení, abych ani v nemocnici nevyšla z amatérského cviku.

Začalo to tím, že mě přivezl celkem sympatickej saniťák a povídá sestrám...
"Dejte paní na nadstandart, já si k ní v noci lehnu, aby se nebála."
Samozřejmě sestry ho s úsměvem odbyly, že ony už mě ochrání a já se přiznám, že mě to celkem potěšilo.

Další den ráno přišel dvoumetrovej černoch sanitář. Takovej hodně opálenej Shrek. Popravdě se mi strašně líbí, jak tyhle národy si to slunce přivezou sebou a rozdávají ho plnými doušky nám otráveným Čechům. Furt se usmíval, pořád se ptal lámaným tykáním, jestli mám všechno a byl prostě zlatej.
Pak šel jednou doplnit toaletní papír na záchod a já jsem zrovna šla čůrat. A on na mě prej "Ty tam a já taky tam?" A přidal burácející smích na celou chodbu.
Musela jsem se smát a vůbec jsem to nepovažovala za nějaký nemravný nechutný návrh, spíš takové roztomilé zpestření celého toho sterilního a upjatýho prostředí.

Další den byla vizita. Přišel přednosta celé kliniky a to byl teda kus! Zhruba 55 let, modrý oči a pohled prasáka. To prostě poznáte. Jedna ze sestřiček mi pak ukazovala i fotky z nějakého večírku a moje teorie se potvrdila. Podle mě si tam vybere tu nejhezčí sestřičku a tu tam balí do té doby, než s ním odejde. Co si budeme, je to hezký chlap vyzařující velkou moc, obklopený jeskyňkama různého věku, takže si může vybírat.

Začal mi popisovat, jak mi strčí hadici do krku a poté do jícnu, aby mi mohli detailně zkontrolovat srdce. Takže mi bylo úplně jasný co to s mandlema udělá. A jak jsem zblblá tady z těch amatérů, tak ze mě málem vypadlo "Takže něco jako hluboký kouření!"
Pak jsem se podívala na zástupkyni přednosty, která na mě celou dobu koukala jako na švába a radši jsem to zpolkla. Byla to taková ta panička načančaná a působila přesně tím dojmem, že o pana přednostu pečuje víc, než by bylo nutné.

Vždycky se musím v duchu smát, že jako zástupce nikdy nemají nějakýho ošklivýho chlapa, ale zachovalou hezkou kočičku, která má jistě i jiné kvality, než mu nachystat nějaké lékařské zprávy.
Pan přednosta se se mnou rozloučil se slovy, že ještě bude třeba udělat zátěžový test a ať mě pošlou k němu. Sakra! Pod tím si člověk může představit cokoliv, že? 🤔😃

Mimo jiné jsem si tam mezi sestřičkama našla svoje oblíbenkyně a s těma jsme si posílaly pusy na dálku, říkaly si zlatíčko a neubránila jsem se myšlenkám, jestli jsou Bi. Takže to je jasný důkaz, že mi nakonec celkem otrnulo.

Každopádně mám pro vás muži skvělou zprávu! Věkový průměr doktorek tam byl zhruba kolem 30, šťavnaté mladé sestřičky, pro úplně zmlsané i roztomilé žákyňky. Takže věřím, že by si tam každý amatér vybral to své, i když bych vám teda nepřála žádné vážné okolnosti, kvůli kterým by jste je mohli zkouknout.

Zajímavé resumé na závěr.
Tady člověk chytne nějaký falešný dojem, že sex je jedna z velmi důležitých věcí.
No a mně vlastně došlo, že to tak je pouze, když si člověk užívá plného zdraví. Pokud to tak není, tak najednou se ty priority okamžitě přeskládají a i kdyby tam běhalo deset černochů s třiceti centimetrovou hadicí, tak mi to bude úplně jedno.
To nejdůležitější je zůstat zdravou mámou.

PS: prosím nelitujte mě, protože věřím, že za pár dní už zase budu skákat... Na koníkovi. 😉