Ze šuplíku... duben 2007

Jak nemám pořádně na nic sílu, tak aspoň vzpomínám :)

Záznam po prvním setkání s osudovou číslo 1
Moje mladší já:

Hmm tak teda dneska, až na školu krásný den :) Asi zkusím, nezvykle popsat celý den a o to snad de, nemít zvyky :) Vstal sem celkem ráno, abych stihl dojít k babičce, páč sem u ní zapomněl MP3 přehrávač a pak sem chtěl jít eště před školou do parku, dopsat závěr do BESA, no a na tý nejhezčí lavičce seděla krásná slečna, jo a bylo krásně :) tak sem s dovolením přised dopsal co sem chtěl a dal se sní do řeči, teda četla krásnou francouzkou knížku (byla stará, snad v kůži ta knížka a ta slečna byla taky vydařeně oděna), ale rozhovoru se vůbec nebránila. Tak sem ji doprovodil před fakultu a pozval na koncert ZNC, sešli sme se v 19,hodin na Svoboďáku u kašny, byla tam dřív, jo to že sem mezi tím podělal BESO a BPC radši vynechávám :) ve zkratce: byli sme na Musilce na ZNC, pak skvěle pokecali na Skle, doprovodil sem ji dom, dostal na cestu šátek, abych nenastydl a obětí a pusu aby mi nebyla zima, dneska jí to v parku vše vrátím, nemám rád dluhy :)

Mail od ní 1. máje 2007:

po zkouškách spolu podnikneme nějaký ten výlet a vidět bychom se měli asi taky až o prázdninách, protože teď máme každý svých starostí nad hlavu. Nicméně ve čtvrtek od 12 budu zase v tom parku, asi někde ve stínu. Vždy tam trávím svou polední přestávku, takže kdybys šel kolem a chtěl mi něco hezkýho vyprávět, budeš vítán v mé společnosti.
Pořád nevím, co si k tobě můžu dovolit a jak s tebou mluvit. Bojíš se, abys neřekl nějakou hloupost, tak já to udělám asi za tebe, i když to budou pořád
moje slova a ne tvoje, snad na to nějak navážeš.
Pro mě tvoří základ kamarádství - lidi se spolu rádi setkávají, smějou se, něco
prožijou a můžou si věřit. O stupeň výš je přátelství, které je vzácné, a o to
víc si ho cením. Takovýchto vztahů mám poskrovnu, neboť v určité fázi u mě lidé
narazí, a pokud nejsou dost silní, blíže se ke mně nedostanou (někteří pak už
ani nechtějí).
Pokud se se mnou chceš milovat (samozřejmě, že chceš), musíš mi to říct přímo,
a pak se snažit to nějak uskutečnit. Musím i slyšet, že po mně toužíš. Ale
vztah založený jenom na sexu, což nám absolutně nehrozí, naprosto nikam nevede.
A taky buď rád, že jsem se do tebe nezbláznila, protože taková vzplanutí
obyčejně velmi brzy vyprchají. Trvalá náklonnost k lidem se musí pěstovat.
I když své štětí vidím v tom rodinném životě (ideál, který je ve mně zakódovaný
a kterého chci dosáhnout), tak na klasický vztah, kdy spolu holka a kluk chodí,
v podstatě nemám buňky. Ale určitě to hodně souvisí s tím vzájemným pochopením.
Ty to třeba nějak změníš, a nebo taky ne. Vlastně nevím, co z toho všeho pro
tebe vyplývá. Jednoduše a otevřeně mi napiš, jak to vnímáš ty, a potom najdeme
nejlepší řešení. Může ti to připadat divný, ale mně vzájemná dohoda velmi
vyhovuje. Hlavně když se respektujeme a nic lidskýho nám není cizí.
Tak se brzy ozvi: rozradostni mě nebo rozesmutni, ale hlavně mi neříkej,že jsem
úplně vedle.