Učitelé, pedagogové, profesoři

Učitelé, pedagogové, profesoři, kantoři, grammar nazis

Leckterý člověk, aby se tu bál něco napsat, aby nedostal pětku z češtiny, nebo poznámku za to, že vůbec něco napsal.

Snad nejchytřejší a nehlasitější jsou ti, co se ani neodváží jít se svou kůží na trh. Blog ani povídku tu nenapíší.
Jako, by jediný smysl života bylo hledat chyby na druhých a hned je za to urážet a ponižovat. To je nějaký komplex ze školy? Z výchovy v rodinách?
Nejvíc mě baví hádky v komentářích, kdo je lepší a chytřejší a pak tam oba sekají z emocí i nervů chyby a dělají ze sebe veřejně tydýty tím, jak chtějí být chytří a důležití.
Často dojde na urážky inteligence, což automaticky dost o zúčastněných vypoví, ale osobně si nemyslím, že znalost pravopisu češtiny rovná se určující hodnota IQ. Je dobré si uvědomit, že důležitější a víc vypovídající o člověku je jeho hodnota EQ.
Ne každý je jedničkář z pravopisu a nesnižuje to jeho právo na vyjádření. Naopak ta barvitost a osobitost mně osobně přijde fajn. Důležité je sdělení.
To, jak je text složený, jestli obsahuje správný pravopis, čárky ve větách, nebo odstavce mi nepřijde nijak zásadní. Přiznávám, někdy je to do očí bijící a je to síla, nicméně je potřeba toho člověka za to urážet a napadat?
Co byste tu jako dělali, kdyby tu většina lidí přestala psát, protože nejste se sebou v pohodě a při možné příležitostí útočíte na někoho z naší společné komunity?
Cítíte se pak něčím víc, někým lepším, vyrostete sami před sebou?
Taky se ve psaní projevuje spousta vlivů. Jestli je člověk v klidu a v pohodě, má čas a prostor, impulsivita, jestli je střízlivý, jestli je dysgrafik, či jiný dys, a těch příčin, které se odráží v obsahu a stylu textu je mnoho.
Únava, denní či noční doba psaní a tak dále a tak dále. Někdo je nadanější a jiný ne, ale osobně mě to neodradí v tom číst, co ten člověk sděluje a jestli to je dokonalé, průměrné, nebo jiné neřeším, snažím se vnímat a chápat, co je mi (nám) předáváno.
Vždyť proto tu jsme.
Pokud mi to vadí, nepřináší mi to, co chci a podobně, prostě to přejdu a jdu dál.
Jen si to obraťte a uvědomte si, jak byste se cítili vy, kdyby jste něco napsali, vyjádřili a sdělili a někdo jiný by se do vás opíral a dělal vám to, co děláte druhým. Možná někoho napadne argument, ať raději ten člověk nic nepíše. Ale proč? Protože vám to vadí?
Chápu proč se to děje, proč se tak někteří chovají, ale přijde mi to úplně zbytečné. Čím víc tu vidím někoho kopat do druhých, dělat se důležitým, povyšovat se a tak dále, je mi jasné, že je to člověk s bolestí, osobním trápením a komplexy.
Ale ona je to taky kolikrát velká sranda a chechtám se tu.
Není ničím užitečný být zlý. Pokud zlobu v sobě máte, chápu, že nejsnazší je přenášet to na druhé, ušpinit tím někoho jiného, ale to se zase vždy vrátí k vám, takže si možná někteří ulevíte, ale nepomůžete a ono to zase v plné síle dorazí k vám někudy.
Vždyť o co jde? Jak kdo píše je nějak důležité pro svět a naše životy? Vůbec, tak proč to řešit.
Naštěstí to ale ve většině případů lidi neodradí a tak tu můžeme číst, co kdo cítí, co si myslí, co a jak kde s kým zažil a to je super. Svět se točí dál, noc střídá den a všechno důležité se děje pořád.
Jen to může někoho na nějaký čas zbytečně otrávit.
Vnímám i cítím, že chování lidí tady demotivuje a degraduje tohle prostředí a tak tu možná jednou zůstanete sami se sebou a vám podobným, pak si to tu dejte, bude to pro vás moc fajn :)
Sdělování a sdílení je člověku přirozené, tak buďme lidštější :)
A když dostane někdo randál, je třeba s tím také počítat ve veřejném prostoru a naučit se to přecházet, nebrat si to. Nebo se poučit.
Vlastně jde i o způsob sdělení. Dobrá kritika, lidská může být přínosná. Nebo ne?

Pěkný večer, pěkný den, pěkný týden, pěkný měsíc, pěkný rok. Pěkný život.