PROČ MÁ NĚKDO ZLÝ OSUD

Včera jsem cestovala vlakem. První třídou. Vlakem sice nejezdím, párkrát za rok, když už, jedu rychlíkem, první třídou. A vše koresponduje s tím, co jsem psala v blogu o rozvodech. Sebereflexe, chování, vychování. Vzorce po rodičích, po sociální skupině, kde tráví život. Vím, že za to nemůžou, že jim to někdo ukázal a nasměroval je tak. Ale můžou za to, že nemají snahu se změnit, něco se sebou udělat. Změnit svůj život k lepšímu. Protože jim to vyhovuje. Sedím v první třídě a sedí tam člověk. Sotva se vlak rozjel, vyskočil a šel do druhé. V jedné stanici nastoupil muž cca 35 let. Aniž by pozdravil, kydnul na sedadlo, jen tak napůl prdele a začal sjíždět mobil. Bylo vidět, že jede jen do další stanice, jen si chtěl zkrátit čas v první třídě. Jak šel průvodčí, vystřelil zase na chodbu. A to je to, co odlišuje od sebe některé lidi. Chování. Mě by v životě nenapadlo něco takového, jít tam, kde nemám zaplaceno. Mě to nikterak nepoškodilo ani mě neubylo. Ale pokud někdo neuznává takové základní principy, jak funguje v jiných věcech? Jak v rodině, v manželství? Potom v jiné stanici šla skupinka tří studentů, jeden chtěl jít dovnitř a ten druhý mu říká, běž ještě, tohle je první třída. Úplně automatické chování, aniž by o tom musel přemýšlet. Vzpoměla jsem si na slavnou fotku cestování třetí třídou, kde je znázorněna sociální diference. Ta existuje, aniž by jí někdo řídil. Lidé se řadí automaticky sami. Několikrát jsem našla mobil, vždy jsem udělala maximum, abych dohledala majitele a poslala mu ho. To stejné s peněženkami, doklady. Jednou, na mé vernisáži, ztratil peněženku student, s penězi i OP. Dalo mi hodně práce tu rodinu dohledat, nakonec se podařilo. Nikdo však nezavolal nebo nenapsal- došlo, děkuji. A to jsou takové ty drobnosti, které jsou ukazatel. Když někde jsem, všímám si toho, kdo vchází nebo vychází z restaurace první, kdo dá přednost vycházejícímu z obchodu.... Vše se skládá z jednotlivostí. Pokud je někdo rozvedený nebo nemá dobré manželství, zaslouží si to, protože pro to nic neudělal. Stejně tak, kdo se nemá ekonomicky dobře. Je to správné. Protože pro to nic neudělal. Kkasika je brečet, stěžovat si na osud, ne všechno. Osud je hezká věc, bohužel, ten jenom dokumentuje. Když něco někdo chce, musí pro to něco udělat, jít tomu naproti. Většina jen brečí nad osudem. Možnosti jsou nekonečné a neomezené. Kdo chodí do montovny a fňuká, jak se má špatně, udělal něco víc? Sebevzdělávání, vlastní úsilí o profesní růst, umět něco víc. Zvýšit svou přidanou hodnotu. Ukazatel je už chování některých zde. Ani se nemusím dívat na profil a podle projevu lze poznat, kdo je kdo. Jsou to ukázkové příklady. A opravdu platí, co dáváš, to dostaneš. Ta karma je neúprosná a neplete se. Každý dostane, co zaslouží. A to je spravedlivé, tak to má být. Ty drobnosti chování a skutků se sčítají a potom přijde účet. Kdo zná příběhy starých Toltéků, ví, jak to je. Marně každý říká, proč já? Málokdo si připustí chyby. Každý hledá viníka u druhých. A tak v té dráze jedou dál a život jim plyne mezi prsty. A brečí a protože je takových hodně, tak se přitahují. Společně spílají nad osudem a stačí jim vzájemné ujišťování a podpora, že za to nemůžou. Ale to je jenom iluze, Chiméra, omluva vlastní neschopnosti. Takže otázka - Kdo za to může?, má jednoduchou odpověď. Může za to každý sám, protože nechtěl nic změnit..

A erotika na závěr.... A když z toho vlaku ti nezvaní cestující vystoupili, tak zavládlo ticho a z vedlejšího kupé bylo slyšet sténání, vzdychání a mlaskání Buď tam někdo šukal bebo jedl jitrnice. Kdo ví...