Účetní

Mám účetní. Leží mi hodně v hlavě. Protože žijeme v malém městě, je pravděpodobný, že někdo z mých kámošů jí znají a nebo znají jejího manžela. Takže to nechci s kámošema probírat, ale potřebu to probrat mám. Tady jsem asi dobře. Tady se můžu vypovídat.
Mám tuto účetní x let. Za tu dobu už mezi náma vznikl nějaký „vztah“. Samozřejmě se mi líbí. A ona je si toho asi vědomá. A tady mi v hlavě vznikají otázky. Nevím jestli v tom vidím já víc než v tom je a nebo je to její zábava mě jen tak trochu provokovat. Třeba mě ani záměrně neprovokuje a já v tom doopravdy chci vidět víc.
Při osobním jednaní, je velmi příjemná, přátelská. Tady na mě nenápadně vyšpulí zadeček, tady se předkloní a musí jí být jasný, že jí koukám do výstřihu chvíli tak i vydrží. Tady popojede na židly, že když má krátkou sukni, tak vidím skoro nebo úplně kalhotky. Třeba to nedělá záměrně, ale mně se nechce věřit, že si toho není vědomá. Běžně to nikde jinde v takové podobě nezažívám.
Při psaní přes whatsapp, probíhají smajlíci se srdíčkama v očích, srdíčka, když napíšu něco dvousmyslného, tak odpověď je s červenajícím se smajlíkem., ale není tam žádná stopka. Přiznávám, že při psaní jsem odvážnější než při osobním setkání. Občas si napíšeme jak se máme, pošle mi mi fotku z dovolený nebo z výletu, ale jenom krajinu, ne sebe.
Nedávno jsem u ní zase byl a zase mám plnou hlavu představ.
Budu rád, když mi tady napíšete ženský pohled. Jestli je takové chování a psaní normální a já vidím víc než tam je. Mužský pohled, může být jestli to taky někde zažíváte.
Je vdaná, abych řekl pravdu, kdybych měl manželku, tak taková komunikace už by se mi u ní nelíbala a některý by mi přišli za hranou. Myšlenka, že by si dala říct ve mně je a nemůžu se jí zbavit. :-)