Nápaditost vzrušení

Že jsem si prošel procesem sebepoznání, o tom už jsem tady pár řádků napsal. Poznání těch stránek sebe sama, co se rádi předvádějí před ostatníma. Co hladoví po pozornosti, která mi pátrá po těle a vzrušuje se ne tím, že postrádá nebo přebývá dokonalostí, ale že navazuje chvilku vztahu k tomu, co vidí a že to, co vidí je ochotné se nejen ukázat, ale především odhalit.

A právě o podstatě tohohle odhalení se tu teď chystám psát. Předtím to bylo hlavně o vzrušení, které ve mně vyrůstalo a svojí nenasytností mě dovedlo až k divokýmu ukazování se a honění na webkách.

Teď to bude o vzrušení, které prožívám, když se fotím a nebo dělám video na tyhle stránky.

Nic proti ničemu, ale spousta toho, co tu potkávám, je mi tuctová. Třeba krásné nahé tělo, třeba v něčem vyzývavé, ale tuctové - bez duše. Postrádám v nich, to co nejvíc ve všem hledám - opravdovost. Podobně to mám i s fotkama, který jsou doslova profesionální kvality. Esteticky jsou vysoko nad vším, co se tu dá najít, ale i tak… jim chybí výzva, která oslovuje.

Samozřejmě i k tomu bych dokázal vyjmenovat desítky “radikálně netuctových” účtů, které to mají přesně naopak. (A kolikrát to jsou těla, která nejsou - jak se lidově říká - “zrovna můj typ”. Ačkoli, zdá se mi, takový “tip” je pro spoustu lidí nakonec jakékoli tělo, jen když je nahé.) Ale hledají se jak jehly v kupce sena a - světe div se - i tomu všemu tady dávají vale. Proč asi? Na tuhle otázku nedám odpověď, jen povzdech.

Kolikrát mi přijde víc přitažlivá jedna věta z profilu, než desítky fotogalerií. To nekladu jako nárok - jen konsatuju. Chápu, že já sám bůhvíjakou kvalitou neoplývám. Ale napíšu, jak to mám já sám:

Jednou za čas mám jednoduše “potřebu” sám sebe vyfotit a sám sebe zveřejnit. Tak aby to někoho potěšilo, tak aby si toho někdo všiml, tak aby to někomu přišlo NEVŠEDNÍ.

A je to především vzrušení z reakcí, co tomu předchází, co to provází a co všechno uvádí do pohybu. (Doslova všechno.) Jenomže to samotné nestačí…

Když napíšu, že další, co hledám, je téma, bude to znít samoúčelně. A nebyla by to ani tak docela pravda. Co doopravdy hledám je něco, co jsem předtím ještě nedělal. Co sice je zajímavé a nápadité, ale ještě jsem se toho hlavně… pohlavně nedopustil. Protože, jak už jsem psal v mém předchozím blogu, vzrušení často rychle zevšední a musí samo sebe vždycky něčím překonat.

Nebo-li opakovaná nahota přestává být nahotou.

Původně jsem tu chtěl rozepsat spoustu příkladů toho, co a jak mě napadá, ale spoustu toho mám v galeriích a ještě větší spoustu jsem toho už pozahazoval.

Možná tomuhle jednou napíšu pokračování, kde se vyloženě vypíšu z toho, jak sebe fotím a hlavně jak jsem se fotil a jak se s časem stupňovalo to, co mě dostává do Varů, (mimo linkové autobusy). Abych ušetřil pozornost a oči těch, co by to dočetli až sem. Kterým se patří poděkovat - Děkuji! :)