Sebevědomí

V poslední době tady frčí doznání. Všimla jsem si, že tady hodně lidí lační po pikanterii a drbech, odkrytých slabinách a slabostech nás tady dlouho (odpusťte) hnijících. Fajn, pojďme se tedy svlékat.

Překvapuje mě, kolik lidí má všelijak pokřivené sebevědomí. Tak nějak na obě strany. Mnoho skvělých žen se schovává v rožku za různé pózy a bojí se vyjít do prostoru mezi ten proud lidí okolo. Mnoho mužů si myslí, že když jsou jednou v něčem dlouho druzí, že je to nedostatečnost. Ale já se stále a dokola přesvědčuji o jednom. Krása nespočívá v 92-67-90 (Moje míry před patnácti lety a třiceti kily). A říkám Vám to jako bývalá modelka. Sice už dlouho bývalá, ale jako žena, která kdysi byla velice žádanou dívkou. Která si užila svých pár roků krásy a pozornosti. A sice jsem se válela v titěrných šortečkách na kapotách velice drahých (těch žlutých rychlých) aut, ale na to, abych milovala svoje tělo, to nestačilo.

Nějaký čas už se tady objevuji. Podle času někdy víc, někdy míň. Takže nejsem žádné ořezávátko. Můj smysl pro ironii a sarkasmus už mnoho z Vás zná. Někteří z Vás o mně ví i nějaký ten žblept a troufám si říct, že i zde je pár lidí, které považuji za blízké mé pisálkovské duši. Přesto si myslím, že pro drtivou většinu z Vás jsem neznámým člověkem, co se nerad příliš odhaluje a s oblibou říkám, že na každém mém textu je špetka pravdy. Otázka jak velká špetka. Někdy je větší, někdy menší. Co ale o mně lidé, co čtou moje texty ví, je fakt, že ráda šmíruju lidi okolo sebe. Jejich chování.

Proto si všímám lidí, kteří kolem mě korzují v příbězích. Dalo by se to přirovnat k takové . . . recepci. Vidím tu mnoho žen a mužů ve večerních robách, rozličného věku, postavení a zjevných rozlišností ve fyzických dispozicích. Pozoruji toto soaré . . . nezávislých i závislých lidí. Každý se snaží vypadat co nejlíp. Zázračné osvětlení a stahovací spodní prádlo mnoha dámám kreslí dokonalé siluety podle dnešních trendů krásy, až zapomínají, že mají taky krásné, oblé boky a jejich silueta by byla krásnější, kdyby kopírovala obrys nástroje houslisty stojícího opodál. Než umělé štíhlé, leč ploché a mdlé kostry, či s umělým polstrováním kdekoliv na těle. Mnoho dam pod dlouhou sukní ukrývá krásné nohy. Pevné v kroku, s hebkou kůží a jemně vystupující strukturou svalů. Pryč s těmi dlouhými sukněmi nebo kalhotami širokých nohavic. Vraťme se do dob, kdy krásné ženy v minisukni měli bříško jako plástev medu, boky kulaté jako rajská jablíčka a prsa ve výstřihu sváděla mladé hochy na kole z cesty do příkopy. Vezměme si do šatníku zpátky ženskost dámy. A s ní i sebevědomí s úctou k sobě samým. Chceme džentlmeny, ale džentlmen nechce vedle sebe upjatou dámu ve stahovačkách. Ale dámu v puntíkatých šatech a krajkovém prádle. Je-li libo, klidně přidejte podpatky a krajkové rukavičky. Sice se po Vás na ulici budou otáčet, ale podle sebe Vám můžu říct . . . není to proto, že jste Vy blázen. Je to proto, že to už dlouho nepotkali a věřte, že mnoho mužů, si nad tímto výjevem nejen večer povzdychne, že to chce doma, ale i to, že si nad Vaším dekoltem vyhoní své . . . ego.

Ovšem jaké ego? Mnoho mužů paradoxně za svým uměle vyprodukovaným a vším možným (autem, vilou, golfovým bagem, . . .) vyhnojeným egem má vlastně problém. Ukazují jen masku. Takoví muži mají dokonalý smoking, perfektní košili a ty manžetové knoflíčky . . . jaký skvost . . . ale pod tím vším stojí často muži s úplně jinou tváří, na kterou si nasazují masky. Masky, které od nich jejich okolí očekává. Taková trošku maškarní ve zvířecích hlavách dalo by se říct. Máte tam třeba lvy jako pány tvorstva, kteří po odložení takové masky touží po jediném - po bezpečí a třeba až po ponížení od své Lady v latexu a s bičem. Máte tam papoušky. Ukecané přizdisráče, co třeba rádi holkám ruky v poutech přicvaknou k topení. . . A nebo tu máte jeleny. Elegantní, chytré . . .stojící opodál. Kteří když sundají svou výsostnou korunu, tak pohled v jejich očích je stejný, jako přes tu masku. Důstojnost a svádivá inteligence. Laskavost. Takový jelen umí být pozorný, protože ho život naučil, že není na vrcholu potravního řetězce, ale dal mu dost schopností a vrozených dispozic, aby unikl nebo se bránil. A když chce, aby svým majestátem uměl být král lesa.

V minulém blogu jsem se pozastavovala nad "akceptovatelnými čísly". Nebudu se k nim už vracet nebo tahat z Vás odpovědi. Nikdy jsem to nedělala. Ovšem uchopila bych to ještě jednou ráda a trošku jinak.

Jsou lidé, kteří žijí ve stínu čísla 2. A pak jsou lidé, kteří touží být aspoň tou dvojkou. Někdy totiž číslo dvě je víc, než rádoby jednička, pro kterou nejste jedničkou Vy. Ani dvojkou, trojkou. . . Jen dalším z mnoha čísel v řadě. Znejte prosím tedy svoji cenu. Najděte ji a nechoďte pod ni. Nikdo Vám ukradenou úctu totiž nevrátí. Musíte si ji leda pak znovu vybudovat. A začněte tím, že na sobě přestanete šetřit.

Novým botám či manžetovým knoflíčkům zdar přátelé :-)