Dejte ženě květinu, pánové

Dejte ženě květinu, pánové
K napsání tohoto blogu, mne neinspiroval ani první Máj ani nedávný svátek matek. Zní to jako velké klišé „dát ženě květinu“, ale není snad stejné klišé „jdeme na jedno“? Pokud si někdo myslí, že se květiny ženám dávají posledních třeba 100 let, tak je na velkém omylu. Už v antickém Římě panovníci obdarovávali své drahé květinami i když mnohem více tehdy zabíraly zlaté a stříbrné šperky a květiny byly výsadou spíše chudých. Přesto, žádná kněžka neodmítla koupel ve vodě plné okvětních listů a vázu plnou čerstvých květin. Postoupíme-li staletími dále, zjistíme, že Španělé či Britové si na obdarovávání žen květinou potrpěli ještě více. Chladní angláni spíše díky etiketě nebo z uctivosti k ženě, kdežto horkokrevní Jihoevropané květiny ženám dávali, házeli k nohám, či posílali v dopisech. V těch dobách mohla být taková květina, nalezená žárlivým manželem, klidně důvodem k výzvě na souboj životem a smrtí. Představte si, že by dnes nějaký muž, po příchodu své choti domů z práce, po zjištění, že kytice, kterou ona drží v ruce, je od kolegy k jejímu úspěšně ukončenému projektu, zařval „já toho prasáka zabiju“ a vyběhl by z domu s kuchyňským nožem pod bundou. Dosti nepravděpodobná představa😊
Postupem doby se holt dospělo k tomu, že obdarovat ženu květinou je zvyk a je jen na každém muži, jak s tím naloží. I když jakému muži? Vzpomeňme si, kdy jsme s dáváním květin vlastně začali a jak v něm pokračovali.
Jako stydlivý školáček při rozdávání vysvědčení jsem sotva zvednul hlavu, abych se podíval soudružce učitelce do očí, když jsem jí podával zabalenou růži.
Jako mladík jsem podával květinu dívkám v naději, že zažehnu jiskřičky v jejich očích a naše rty se začnou přibližovat k polibku.
Jako muž jsem jednou rukou podával květinu a tou druhou bral ženy do náruče. Také ovšem s jemným políbením na tvář či jen podáním ruky předával tento rozkvetlý skvost ženám v zaměstnání, v kruhu rodinném nebo přátelském.
V současnosti dávám květinu při nejrůznějších příležitostech. Ty společenské ani nemá cenu uvádět, protože to je přeci jen, ten na začátku zmíněný zvyk, poté květiny pro ženy v mém okolí, které už mne znají a ví tedy, že nedostanou zvadlou ani zlomenou, a nakonec také květiny pro ty, které o tom ještě ani netuší, protože mne zatím neznají osobně.
Vezměme to teď trošku z jiného pohledu. Proč muži nedávají tak často ženě květinu?
-Někdo řekne, že na dárek je to příliš málo a žena to neocení
-Jiný na to „Já, když dám svojí babě kytku, tak okamžitě slyším, že co jsem provedl a se kterou jsem ji podvedl“
-Poeta může klidně prohlásit „slova jsou více než květina, zde má báseň začíná“
-No a třeba ekolog vám řekne „jen květinu ne, vždyť je to živý organismus a vy ho zabijete, jen kvůli nějaké znečišťovatelce planety.“
Samozřejmě je to hodně s nadhledem, ale celkově vzato, většina mužů dá ženě květinu raději při nějaké příležitosti než jen tak spontánně. Přitom, právě na nečekané obdarování často žena reaguje nejhezčím způsobem. Nikdy nezapomenu, jak jsem v mládí při cestě za svojí MILFkou, uviděl v jedné zahradě nádherné růže Nostalgie (název jsem zjistil až později). Prostě jsem se rozhodl, že jí aspoň jednu dám a do zahrady jsem vlezl. Tři jsem stačil utrhnout, než mně vyčmuchal zatracenej vlčák a jeho páníček se začal sunout z domu s křikem „Ty zasranej parchante, co tady děláš?“ Naštěstí jsem, tehdy jako vrcholový sportovec, neměl problém mu i s růžemi pláchnout, ale o plot kompletně roztržené triko bylo tak trochu karmou. No a co na to moje MILFka, když si přičichla k růžím a já jí řekl, jak jsem je pro ni získal? Rozesmála se na plné kolo a pak mně málem ušukala k smrti!
Většinou nepřichází s květinou noc plná orgasmů, ale takové hezké milování se s ní blížit může. Toť jen takové malé plus k tomu, že ženě darovanou květinou vyvoláte úsměv na tváři, zahřejete u srdce, potěšíte a třeba i píchnete trnem do prstu a ona vám usne v náručí😊
Jo a dámy, nehledejte, prosím, za darovanou květinou vždy jen mužský hřích, ale i lásku a chtíč.😊