ZKOUŠELA JSEM PRACOVAT

Né, že bych nic nedělala, to ne. Moje pracovní nasazení a tempo je vysoké, větší, než má kdejaký zaměstnanec. Ale myslím, tu klasickou práci. Dělnickou. Byla to taková, no, skoro sázka. A protože mám vysoké ego a to mi nedovolí utéct z boje, šla jsem na týden pracovat. Na noční směnu.. Musím říct, že jsem za ten týden sešla jako oschlý salát. Ale výzva to byla. A protože jsem zvyklá nic neflákat, měla jsem hotovo o dvě hodiny dřív, než ostatní. Ostatní se moc nepředřeli, šetřili si práci. V každém případě, zážitek. Osychicky náročné. Ne ta práce. Ale to, že si nemůžu dát kafe kdy chci, že si nemůžu organizovat čas podle sebe, ze nejsem paní svého času. Není to pro každého. Pro tento druh práce se člověk už narodí. Nemusí používat vladtní rozum, všechno mu někdo připraví a on to jen zkompletuje. Jako Chaplin v Moderní době. V podstatě, člověk-robot. Bez přemýšlení, bez emocí, bez invence, odpíchnout si, padla a domů. Za bránou práce neexistuje. Každý má předurčeno, jaké zaujme místo v životě. A tam zapadne, jako díl do puzzle. Většina těch lidí si ani neumí představit, že by dělali něco jiného. Protože zde nemusí přemýšlet. A přemýšlení bolí. Co mě ale překvapilo, jak málo o sebe ty ženy dbají. To jsem si vybavila výměnu manželek. Ona je to taková skutečná ukázka, jak to je ve skutečnosti. Ony ani nechtějí nic lepšího. Jim se to líbí. Je to jako s těmi bezdomovci. Hodněkrát se někdo pokoušel jim podat pomocnou ruku, dát jim práci, bydlení... Ale oni to odmítli buď hned, nebo se po čase zase vrátili na ulici. Ale co mi tedy dělalo problém největší, tak komunikace. A slovník. To bylo horší než cokoliv jiného. Ten týden, to byly muka. Někomu to asi nepřijde a namítne něci o zpovykanosti. Ale poslouchat týden ten způsob bavení, to bylo jak na mučidlech. Neříkám, že se člověk baví jako Guth - Jarkovský... Ale mnohdy jsem žasla.. Ale dala jsem to. Dokonce mi bylo nabídnuto povýšení na "expedientku", neboť stávajícím dělalo problémy počítat.
Byla to zajímavá zkušenost a často téma k dobru ve společnosti, na oslavě. Zažila jsem, že tam spolu někdo udržuje sexuální přátelství. A že si na té noční třeba v půlce směny zašukají. Co mě zarazilo, že bez sprchy. Po čtyřech hodinách práce. Nevím, jak to je jinde, tohle nebyla kkasická pásová výroba, takže trochu volnější režim. Ale jít na sex bez sprchy, to mi stojí všechno ochlupení co mám. A je to evidentně standard, protože to zde často někdo zmiňuje, jak si zašukají nebo vykouří někoho při autostopu. No, jak se říká, sto lidí, sto chutí. A závěr, není to svět pro mě.