Oblíbenost jako drahé hrnce

verze 2.0 pro velký úspěch :-D

V čem spočívá oblíbenost? A oblíbenost rovná se luxus? Nebo tím, že dáme pocit luxusu, honíme oblíbenost?
Poslední dobou tady pořád čtu různé blogy na téma proč a kvůli čemu je kdo více či méně oblíbený. Přemýšlím nad tím, jak se to pozná. Jestli tajemství úspěchu spočívá v tom, že člověk zná svou cenu (i kdyby jen domnělou). Ony i ty hrnce od Zepteru někdo občas koupí. Co si budeme povídat. Věc druhá, že aby člověk byl tím, koho lidi čtou, nemusí psát nutně pravdu. O sobě, stejně jako o druhých. Stačí když píše kontroverzně, když šokuje. Stejně jako ti prodejci od Zepteru. Prostě vzbudí ve Vás potřebu, že "to doma musíte mít a za výhodnou cenu." a to ve výši minimálně jednoho měsíčního platu. Pro někoho i dvou. A Vy prostě jdete a chcete to mít. Pro sebe, pro své děti, pro svého muže . . . pro dcery jako výbavu. Chcete vařit v těch úžasných hrncích. Protože je to přece něco, co je investice do Vašeho lepšího zítřku. Do Vašeho lepšího života. Ale v čem jsou ty hrnce tolik lepší? A jsou proto automaticky oblíbené?
Prý nepřilnavý povrch z ušlechtilé oceli a záruka 30 let - fakt jsem si to našla na jejich stránkách - není to z mé hlavy. Super. Umím si představit, že pro někoho je fajn, mít takovou záruku kvality, ale ruku na srdce, kdo z Vás chce mít "ty nejlepší hrnce" doma 30 let v dnešní době technologických pokroků?
Co mě pobavilo, že u tohoto výrobku na e-shopu byla automaticky splátková kalkulačka. Tedy z toho vyplývá, že prodejce už předem ví, že pro většinu jsou tyto hrnce běžně nedostupné, ale chce těmto lidem dopřát pocit, že i oni můžou mít tento luxus. Luxus na splátky . . . Ale je pak takový luxus ještě luxusem?
Každé luxusní zboží je luxusní tím, že je omezené (třeba v množství). Že má na sobě logo (které se přece musí zaplatit a dává náležitost k nějakému klanu lidí se stejným logem). Někdy má na sobě přehršel kýčovitých vylepšení (jako jsou rádoby diamanty od rakouského výrobce broušeného skla). A odpovídající nedostupnou cenu (která by bez těch log, kamínků a omezeného množství vyrobených kusů byla o hodně nul nižší, výrobek míň kýčovitý a v závěru úplně stejně funkční - ne-li lepší na údržbu.)
Taková vize budoucnosti na závěr. Čím mladší generace, tím víc pohodlný život. Jednoho krásného dne to třeba dojde tak daleko, že si Váš potomek sedne v obýváku před hologram počítačového asistenta a bude si chtít objednat společnici na večer. Zadání může vypadat tak, že bude chtít 160 cm vysokou, štíhlounkou robotickou pannu s mikročipem o tom, že je již dospělá a že při souloži s ní neporušuje žádnou platnou legislativu a kterým prokáže, že byla vyrobena před více než 18ti lety, prsa velikosti pět, kulatý zadek. Ve školní uniformě. Asistent zadání propočítá a vyplivne Vám dodák s cenovkou 2000 jednotek. Chlapec ví, že má v digitální peněžence něco přes 3000 jednotek. Tak bude pokračovat ve vylepšeních. Zadá si extra měkkou, ale zároveň mokrou frndu. Cink, dalších 700 jednotek. No ještě mu trošku zbývá. Tak co třeba . . . kamínek do nosu jako piercing. Bum 5000 jednotek. "Překročen Váš limit" oznámí hologram a zablokuje rovnou s objednávkou i digitální kartu. Proč? A pak se ukáže, že mu ještě neodešla platba za tankování vodíku do vodíkoběžky. Tadadamdam. Takže? Pošle platbu a vrátí se k základnímu modelu s jen extra mokrou a měkkou frndou, bez kamínku v nose. Kdo vlastně ty předražené kamínky potřebuje? Luxus je přece mít společnici. A ty drahé kamínky . . . zas nejsou tak nakonec oblíbené.
A co Vy přátelé? Jak to máte s lačností po luxusu? A má někdo z Vás hrnce Zepter? A chcete je mít třicet let a více? Já jen že . . . všichni a všechno stárne a nevím, jestli bych chtěla, aby moje děti vařily nutně v hrncích, které mě přežily.

PS: vážně si někdo myslí, že někdo s prsama číslo pět v provedení robotické společnice, přizpůsobené na míru dle zadání, je objektem pro devianty zatížené na nezletilé?