o důchodové reformě

asi od roku 2000 se hovoří o nutnosti důchodové reformy. stohy papíru byly popsány, dokonce ustavena přinejmenším jedna komise, spousta času byla promrdána, protože se nic nestalo, a nebo naopak promrdána nebyla, protože buď není s kým, nebo se musí honit kariéra, takže si člověk raději honí pod dekou, aby si pak v práci honil triko. nakonec, ale do toho pětikolka praštila a zvýšila odchod do důchodu, aby opozice avizovala, že až přijde k moci, tak vše zase zruší. a pak přišlo to pražské jaro a po dlouhé době jsme se stali mistři světa v hokeji. co na tom, že ti nejlepší tam nebyli, ale stále jsme mistři. už dvě hodiny před utkáním jsem potkal tři holky, co mířily na staroměstské náměstí, aby fandily. no to by se mi tak chtělo stát několik hodin na náměstí jako trotl. nicméně jsme vyhráli a já si dovedu představit kolik lidí to dneska pořádně roztočilo a třeba i ty holky to někde udělaly na stojáka. a tak si říkám, jaký asi bude přírůstek populace za 9 měsíců, a jestli vlastně tohle není ta nejlepší důchodová reforma, a nemusí to být taková nuda jako všechny ty komise a keci v kleci. stačí prostě občas něco vyhrát, nebo, aby se něco povedlo. takže důchodové reformě zdar a sportu vzláště