Proč tu vůbec ještě jsem?

Po půl roce tady seznávám, že je to tady naprosto zoufalý. Převažují pouze exhibicionisté a jejich vzdychající obdivovatelé "co by všechno, kdyby ..."

Kdyby byly ryby v prdeli, nemusely by bejt rybníky. To říkala máma a měla svatou pravdu.

Nejsem tu proto, abych vzdychal nad ocasem umístěným někde ve východní části Slovenska, ale abych se seznámil s někým reálným, s kým se pak potkám. To tady většina lidí nechápe.

Nebudu se bavit s někým, kdo je sice fajn, ale z druhýho konce republiky, protože prostě chci mít chlapa v dojezdový vzdálenosti a aspoň jednou tejdně si s ním zašukat. Čekání na to, až jednou za půl roku pojedeš na služebku, je vážně ztráta času.

Nevím, jak tobě, ale mě čas utíká docela fest. A dost na to, abych vzdychal každej večer u videa, kde šukaj jiný.

Nejsem tu ani proto, abych sepisoval litanie o tom, co všechno spolu budeme dělat a ty sis u toho honil péro.

Nejsem tu ani proto, abych mrhal čas a energii na komunikaci s někým, o kom vůbec nevím, co je to za člověka, ve druhé řadě o kom nevím, jak vypadá a jakou má postavu. Pro sex dost zásadní věci. Kdybych se tu chtěl zamilovat, asi to nebudu tak hrotit.

Nejsem tu ani proto, abys plýtval mým časem odpovídáním na vzkaz jednou za týden. Vytáčí mě týdny nepřečtené zprávy.

Nechápu, jak si někdo může myslet, že se s ním sejdu, aniž bych vůbec věděl, kdo to je. 100% slibných komunikací končí mojí větou: "Kolik ti je a jak vypadáš?" Odpověď už nikdy nedostanu.

Nechápu hysterii a paranoiu ženáčů, která skutečně není na místě. Bydlím na vesnici 12 let a dodnes neznám sousedy z poloviny baráků okolo. Pravděpodobnost, že bych znal zrovna tebe, z druhý strany okresu, je limitně blízka nule. Pravděpodobnost, že bych někomu vykládal, že znám zvědavýho ženáče, je absolutně vyloučená, protože prostě nevím, koho by to zajímalo.

Byl to tady celkem ztracený čas, mrzí mě to, ale aspoň mám zkušenost. Zřejmě jsem na špatným místě a musím jinam. Kde se žije reálně, ne virtuálně.