Sametová

Dorůstal jsem v osmdesátkách, kapku se vymykal režimu pionýrských táborů, svazů a ostatních diktatur. Organizoval jsem tajná rande s jediným cílem. Pomilovat se a zasunout. Scházel jsem se se Sametovou u obrovské zdi daleko za vesnicí a poznával, jaký to je, když je nadržená a když chce.

Kamarády mi ojeli dědkové z KNV a tak všechno v rozkoši práskli. Se Sametovou nás potom pořád šmírovali a pochodovali s davem. Nesoudím je.

Několik vět začalo měnit osudy.

Sametová byla posedlá touhou po změně. Přála si, aby byla šmírována, aby byla práskána, aby byl slyšet její veřejný projev, její hlas, aby byl cítit její chtíč i touha kouřit prdele soudruhů, které však měla vždycky u zadku. Uměla to. Uměla si hrát, uměla milovat i nenávidět, uměla konat, uměla užívat svobody i práskat dlaněmi takovou silou, že i velké hlavy padaly. A koulely se u jejích nohou.

Měla glanc, nepěstovala bobra, protože byl in, nenosila modré trenky, nevázala si kolem krku pionýrský šátek a přesto si stále udržovala vizáž vzorné studentky.

Na poslední dobrou získala razítko i povolení pro shromáždění studentů.

Šla dál než na Vyšehrad.

Do centra Prahy se spolu s ní valilo po nábřežce tisíce lidí. Zastavovali auta, tramvaje, byli nadržení na zítřek. Pohotovostní pluk jim však přehradil cestu a historie dějin se zastavila.

Spálená.

Sametová začala vítězit někdy kolem půl osmé večer. Sedla si na zem, nahá zapálila svíčku. Ostatní udělali totéž. Všichni společně zpívali škroupovu píseň.

Obklíčeni v Národní.

Červené barety, pluk VB sešikován a připraven zasáhnout, úzká ulička, obušky, ani brutalita však Sametovou nezastavila. Měla sice holé ruce, poraněnou hlavu a rozbité oči, přesto se usmívala. Na minulost, která se hroutila pod květy.

Vůle Sametové se naplnila a vystřelila bezpráví z křesel.

Vybojovaná svoboda.

17.listopad, roku 1989.

A já bych byl velmi rád, pokud byste si vy neslušní, kteří tu otravujete vzduch, vzpomněli na fakt, že ten vzduch tady otravujete svobodně, že vás za svobodný projev nikdo nezavírá do plesnivých kobek, že vás nikdo neterorizuje, že vám nikdo nevyhrožuje, že vás nikdo nešikanuje, ani nevěší na lana vaše rodiny, či blízké a že to všechno, co teď máte, není samozřejmé, že je to něco, co vám dala darem Sametová, že je to něco, co pro vás všechny vybojovala.

Kdyby to totiž neudělala, určitě a to mi věřte, byste si na tomhle místě ega, ani kundy, nebo čuráky neleštili. Seděli byste v umakartových panelácích a sex by vám organizovali soudruzi, nemohli byste volit mezi požehnáním, nebo zlořečením a do všech sfér společenského, nebo individuálního života by vám zasahoval Gusta. Byly byste všichni jen tupá, sledovaná, bezprávná, ustrašená hovada živená strachem, podřízená sekretariátům a kultu osobnosti totalitního vůdce.

A to by nikdo z vás nechtěl.

Tak si to už kurva do prdele uvědomte!!!