Rande

ady jsem. Volal na mě další potencionalista. Co jsem komu udělala, říkám si v duchu. Je pravda, že jsem před pozváním na kávu trvala na fotce. Ale ta byla asi z dob před deseti lety a třiceti kily. Už nebyl čas vzít nohy na ramena. Vrozený takt a dlouholetá výchova ke slušnosti mi to nedovolila. Bodrý človíček se řítil směrem ke mně. Než jsem se stačila rozkoukat, svlékal mě z kabátu. Budili jsme rozruch. Ty jo, sem nečekal že na tědle seznamkách jsou takovýdle ženský. Patrně to byl pokus o poklonu. Pokud někdo u okolních stolů do té doby nevěděl že jde o první (a z mé strany poslední společné) setkání, tak už netápal. Díky bohu, že jsem pro schůzku zvolila Prahu. Je anonymní. Pán vyprávěl veselé příhody ze svého života. Zvolil téma učňák. Naštěstí si vystačil sám. Nestačila jsem vstřebávat informace. Nasadila jsem univerzální výraz a přemýšlela jak z toho ven. Využila jsem chvilky kdy se pán nadechoval a přerušila ho že si musím odskočit. Jasně paninko, přepudrovat nos? smál se své vtipnosti. Zmizela jsem na WC. Třesoucí rukou jsem poslala kamarádce SOSsmsku. Podívala jsem se do zrcadla, babička měla pravdu. Proč hledáme, když je nám tak dobře. Vrátila jsem se. Pán navázal na přerušené téma. Vojna. Nemohla jsem si nevšimnout jak se číšník baví na můj účet. Konečně se ozval telefon. S omluvou jsem ho zvedla. Zabouchnutné klíče od bytu, guláš na sporáku a jen já mám náhradní klíče. Dostatečný důvod poskytnout kamarádce první pomoc. Fááákt mi to bylo moc líto že musím okamžitě odjet. Pán byl zmaten. Zrovna jsme se dostali k jeho první ženě. Řekla bych, že k současnosti bychom se dostali až po zavírací hodině. Pokud to nebyla nonstop kavárna. Ani nevím jak jsem se dostala ven, stydím se, ale využila jsem jeho zdržení při placení a normálně jsem zmizela. Nerada bývám někomu dlužná, ale to kapučíno a jemně perlivá voda ho snad nezruinovala. Na ulici pršelo, ale mně bylo krásně.