„Nenabízím erotické služby...

... ale prodávám erotický fotky.“ První část tohoto souvětí jsem se dočetl v blogu a tu druhou jsem rozpoznal na profilu dotyčné. Tomu říkám smysl pro nesmysl.

To jsou asi holt ženy, třeba moje ex absolvovala obchodní školu s výborným prospěchem z matematiky, ale měsíc co měsíc se nemohla dopočítat do osmadvaceti. „Miláčku, už zase budeme mít mimi,“ oznamovala mi dvanáctkrát do roka.

Abych jí jen nekřivdil, tak byla konzistentní. Stejně konzistentní jako tenhle dnešní trend prodávání nahoty bez přiznání, že to je práce v erotice. Však proč tomu říkat tak ošklivě, pro mnoho lidí to má negativní konotaci. Pro mě tedy ne, já se ke svý presstituci přiznal, ale chápu, že citlivější jedinci to kvůli konzervám zabalí to do líbivějšího obalu. Stačí trošičku změnit úhel pohledu a hned je to růžovější.

Když si koupíš přístup k jejich fotkám, dozajista neplatíš za prsa nebo zadky. Platíš za energii. Za přítomnost. Za to, že Ti svým zdigitalizovaným tělem poskytují prostor k sebepoznání. "Terapie" může být i nabídka pomlázky za kredity. Nejde přece o tělo, jde o duši, o zážitek, o symboliku. Zkrátka kdybyste poslali pětibábu, mohli jste zažít nefalšovanej folklórní healing session.

Milí Amatéři, vyndejte hlavu z omylu, tohle není sex work, toto je to spirituální koučink, kde se za malinkatý poplatek spojují tělesné aspekty s mentální rovnováhou. Co myslíte, zní to dostatečně intelektuálně na to, aby to prošlo i na LinkedInu?