Já s obojím pohlavím pokračová

Nejdříve chci poděkovat všem, kteří mě posílají komentáře a teď myslím hlavně ty, které zdánlivě,, zní zle ,,. Vždy si je čtu několikrát, proč za ně děkuji ? Protože jsou pro mě poučné, ukazují mi, třeba mojí špatnou reakci, celkově mé chyby a díky nim mohu nadále na sobě pracovat. Lidé nejsou zlí, ale jsem přesvědčen, že v této době má každý člověk v sobě něco s čím musí bojovat, žít, smířit se, bolest, nejistotu atd., každý člověk vnímá jinak a nikdo nemůže vědět, proč se chová tak jak se chová. Že je zlý, neznamená, že je opravdu zlý, ale může to být volání o pomoc, cokoliv, jen jiným způsobem. Odsoudit někoho je jednoduché, ale zastavit se včas a zamyslet se je hodně těžké. Opět je to moje zkušenost a aktuální. Proč jsem na nějaký pro mne zlý komentář odpověděl také zle ? Moje chyba a zároveň ukazatel, toho co se musím ještě učit. K tomu je ještě nutné si uvědomovat, že nyní na čas musím žít v cizí zemi a rozdíl mentalit je velký. A teď to pokračování. Já jsem byl vážně i pořádný hajzlík a nějak jsem neřešil své chování, ale naopak, když mi někdo, většinou mamka řekla po dobrém i zlém co prostě dělat nesmím byl jsem zticha, ale o to více jsem se zdokonaloval ve věcech nepřijatelných. . Když jsem dokončoval školu, tak mé dvě spolužačky přišly s návrhem zkusit sex s nima a dodaly, že ony to spolu občas dělají. Jo tak to jsem přijal moc rád, ale kvůli svýmu tělu jsem se uvolňoval opoíjením se a tím myslím opijeni opravdu až do tzv. bezvědomí. Provokoval jsem strašně rád okolí, dospělé slušné lidi. A čím více byli pohoršení tím více jsem přidával, bohužel i alkoholu. Ničeho jsem si nevážil a můj komplex jsem řešil ponižováním ostatních lidí. Vždy jsem musel za každou cenu být já ten nejlepší. Vždy jsem říkal, že za to nemůžu já, ale mojí rodiče, protože oba byli hodně dominantní, tvrdohlavý, neústupní... A několik let jsem říkal : já za to nemůžu, že mě splodili, kdyby to u lidí fungovalo jako třeba když máte chovnou stanici psů, tak nesmíte připustit psi kteří jsou buď oba bojácní a nebo oba ostrý. To že u lidí se to může dělat není moje chyba, takže nemůžu za to že jsem jaký jsem a tím to uzavřel, pokaždé jsem něco obhájil a musel mít poslední slovo a cítit, že jsem uznáván jako nejlepší. Vidíte jak se to tak moc odlišuje od mého druhého vnitřního života ? Absolutně nechápu, jak se mnou vydržela mamka aniž by mě prizabila. Rodiče takových děti by měly být chráněni zákonem. . Moje dvě kamarádky, kterým se líbilo mé chování mi rady pomáhaly, takže jsme všude chodili spolu a nechutně provokovali celou Prahu. To bylo v době, kdy jsem byl na čas z nemocnice , aby si tělo odpočinulo. Tak to vážně nemohlo, jelikož alkohol se stal mým největším kamarádem na dlouho. Dost rychle se stalo, že po probuzení mi ze sebe kvůli pro mě hnusnému cizímu tělu a opilostí jsem přestal zvládat asi vše a tak jsem se rychle opil. Mě kamarádky si ze mě vzaly příklad a tak jsme se opilí ztrapňovali úplně všude. Nakonec jsem skončil v protialkoholní léčebné, ale jak to šlo, požádal jsem o propuštění na reverz a ihned jsem šel do obchodu pro několik piv. V nemocnici, kde mě prováděli operace se to nikdy nedozvěděli a to jsem byl rád. Podmínky byly jasné, žít slušně, žádný alkohol či drogy a jiné, kdyby to věděli tak by mi operace zakázali a i když jsem to věděl, pil jsem pořád. . Sám mnoho let nechápu proč jsem byl až tak moc hnusný. Proto jsem zmiňoval, že jsem vůbec nebyl svatý a aby si že mě nikdo nebral příklad. A to byl jen začátek období, kdy jsem dělal všechno, ale nic co by bylo aspoň trochu přijatelné. To vám napíšu příště a brzy. Co vás čeká v příštím článku ? Můj začínající nový život v nemocnici a i to, že jsem se stal hodně známým proti mé vůli, ale nějaký lékař vypustil novinářům o mě úplně vše a já se tím ocitl na hlavních stránkách snad všech bulvárů s titulem Jana nebo Jan i mé fotky ( jména jsem dal smyšlená ) nezvládám doposud a nikdy nezvládnu i třeba sám sobě v tichosti říci své nějaké jména z období změny.
Přeji vám všem krásný život a štěstí.