Láska má mnoho podob

Před nějakou chvílí jsem se scházela s mladým klukem. Hodně jsme si psali, proběhlo pár schůzek, bylo to krásný, nezvykle jiný, randění dvou puberťáků, postupně jsme poznávali jeden druhého, narušila jsem si spací pořádky jen abych s ním byla na dálku když vnoci pracoval...

Nakonec to nedopadlo, přesto mi ten něžný stydlivý mladý muž zůstal v srdci. A včera, včera jsem zjsitila, že zemřel. Předtím jsem o něj měla strach, aby neměl nehodu, neusnul za volantem... a teď ho dostalo srdce. V 29 letech.

Četla jsem o fázích truchlení a něco na tom bude, nemůžu tomu uvěřit, nechci, chci aby někdo přišel a řekl, že to byl odporný krutý vtip. Ale nikdo nepřijde a neřekne.

Myslela jsem, že takhle vás zasáhne jen smrt někoho, koho znáte roky a roky. Sama nechápu, proč to tak strašně bolí. Je to poprvé, kdy bych dala přednost sladké nevědomosti. Myslet si, že po tom všem, čím si v životě prošel, prostě někde našel štěstí. Nechci žít v týhle realitě, kde umírají čisté duše v bolestech a samy.