Moderní technologie jsou úžasná věc, udělají za nás spoustu práce, která nás nebaví, a mají vlastní „hlavu“, tedy alespoň ty moje.
Kupříkladu můj telefon. Kdesi jsme se ztratili v Orlických horách, jednou jsme špatně odbočili, a potom se ze silnice stala polní cesta, která přešla v lesní. Otočit se nebylo kde, a tak jediná možnost byla pokračovat vpřed. Když jsme míjeli polorozpadlou hájovnu, vážně jsem čekala, že na nás z okna vystřelí partyzán v domnění, že jsme kapitalističtí nepřátelé a jdeme ho přinejmenším rozčtvrtit. Na mém telefonu, kde jsem se pokoušela najít cestu, se náhle objevila zpráva:
„Překročili jste časové pásmo, chcete ho přenastavit?“
No, moc mě to neuklidnilo.
Přemýšlela jsem o tom, co to sakra bylo ještě dlouho potom, co jsme se z lesa úspěšně vymotali a řítili se po dálnici.
Občas mi někdo řekne:
„Volal jsem Ti a Ty jsi se neozvala.“
Ale já v telefonu žádný zmeškaný hovor nemám. Nikdy se prozatím nejednalo o nic podstatného a vždy to byli lidi, které jsem nepotřebovala slyšet.
Párkrát mi telefon pustil záznam hovoru starý pár let, o kterém vůbec nemám tušení, že se nahrával.
Jen tak z ničeho nic jsem najednou slyšela, jak s někým mluvím a vždycky to byly rozhovory s lidmi blízkými mému srdci.
Pořídila jsem si automatický vysavač, jsem z něj naprosto nadšená. Když poprvé vysával, sedla jsem si se skleničkou vína a sledovala, jak právě luxuju. Myslím, že z nás není tak nadšený. Kromě toho, že se na něm pravidelně vozí jeden z kocourů a nedávno na něj omylem spadl sušák plný prádla, tak se pravděpodobně nedávno duševně zhroutil. Přeříkal všechny věty, které má v nastavení od zaseknutého kartáče, po mapování místnosti, přes plný zásobník a nakonec oznámil:
„Cítím se ohrožen.“
A umřel. To první mě překvapilo podstatě více, než to druhé.
To, že pračka hlásí minutu do konce praní a potom pere dalších 10, už mě nechává úplně v klidu.
Tak si říkám, jestli ta AI už není podstatně vyvinutější, než si lidstvo myslí.
Jestli už se nám neprolnula do životů mnohem více, než si myslíme, a jestli pečlivě nezaznamenává naše reakce a podle nich následně neupravuje ty své.
Abychom jednou nebyli překvapeni.
No, nic. Jdu pustit myčku, třeba mi taky něco zajímavého řekne.