Bylo to jeden telefonát, že přijede.
Emočně jsem v tu dobu byla na dně. Přímo doslova!!!
Rozhozená ze všeho... No vzpomínka zamrazit. Pak , když jsem slyšela jeho hlas v telefonu jsem se uklidnila, ikdxz slzy štěstí.
Prý t.y se mě bojíš?? Já na to odpověděla, že ne ne se na něj těším.n
FK že v sobotu a mám najít hotel že ho zaplatí a nemám nic kupovat.
No Oki a přitom jsem myslela stejně koupím kafe a rum... Vždyť jsme neměli šanci slavit narozeniny a vánoce.
Nastala sobota a já se těšila na večer vím, že ten den SMS.. přijedeš nebo ses na mě vysral??
Odpověď ...
Ne a vyrážejí jedu z Děčína.
Lidi jak já s bolestmi rychle vstala okamžitě co na sebe a na autobus.... Snad tak rychle nikdy...
Když jsem ho viděla rozrušilo se mi srdce, taková ta jiskra jak, když jsem ho viděla poprvé a ty motýly v břiše..
Dojeli jsme na hotel a ubytovali balík dva hrnky přičemž chudák hned přišel o rum (neúmyslně jsem ho vypila).
To jak jsme spolu mluvili a kecali..
To jak jsme si vše po těch letech fyzikální bolavé rány.
To jak jsem ho mohla obejmout... Nepopsatelné.
Vykendvuteko rychle a přišlo pondělí ehm ráno od pěti a že budem vstávat ani náhodou nechtěli se mi. A navíc mě pak odvez domů.
Tento víkend byl v mnoha věcech klíčoví. O tom možná příště.