Pozdrav z fronty

Říkal jsem si, že online seznamka bude jednoduchá. Uděláš profil, nahraješ fotku, napíšeš něco normálního, počkáš. Prostě pokec, třeba setkání, svět ještě dává smysl.

Ne. Nedává.

Místo „Ahoj, co tě sem přivedlo?“ chodí zprávy jako: „Můžu ti ho vykouřit za dva litry a tatranku?“ Případně: „Udělej mi cokoliv, ale rychle, žena přijde za deset minut.“ Nechybí ani klasika: „Jen si na mně ulev, nemusíš nic říkat.“ V jednu chvíli jsem začal podezřívat, že se moje fotka neobjevuje na seznamce, ale na nějaké podivné nástěnce v šatně mužské sauny s nápisem „Zkus štěstí!“

Další oblíbená kategorie jsou zprávy, které vypadají jako by vznikly ve sklepě po třetím panáku slivovice a bez dohledu dospělé osoby. Třeba: „Chci bejt tvoje děvka!!!“ – napsáno z účtu, co má v kolonce pohlaví uvedeno „žena“, ale všechno ostatní křičí „Franta z Horní Dolní, 47 let, svobodný, maminka vaří.“

A pak jsou tu lidé, co nepíšou nic, ale sledují tě denně. Každý den si rozkliknou profil. Šestkrát. Nepošlou zprávu. Jen mlčky sledují, jak stárneš.

Někdy se sám sebe ptám, jestli jsem se nepřihlásil omylem na stránku sponzorovanou psychiatrickým ústavem. Ať už hledáš cokoliv, platforma ti nabídne přesný opak. Hledáš ženu? Dostaneš chlapa. Hledáš upřímnost? Dostaneš tři fotky, kde má každá fotka jiný nos a jednu z nich očividně fotil Interpol, všechno samozřejmě "aktuální". Hledáš lidský kontakt? Dostaneš penis.

Věřím, že někde tam venku jsou normální lidé. Jen možná nemají připojení. Nebo odvahu. Nebo fungující mozkovou kůru. Těžko říct.

Seznamky dnes nejsou o hledání lidí. Jsou o hledání víry v lidstvo.

Je to jak Disneyland pro duševně neozbrojené. Vstup zdarma, výstup s následky.

Ale když už nic, aspoň se člověk nenudí.

PS: Stejně tu budu dál. Je to docela prdel.