Koukáte na porno?

Tak jo. Pojďme si to říct narovinu. Koukáš? Protože já jo. Ne pořád, ne každej den, ale občas prostě jo. A víš co? Neumřela jsem. A svět se taky nezbořil. Ale stejně mě to téma fascinuje. Jakože, proč je to pořád trochu tabu, i když to dělá většina lidí (a některý to zvládají i jednou rukou při obědě, což teda… no, každýho věc). Někdo u porna relaxuje jako u Netflixu, někdo u něj usíná, někdo ho má jako náhradníka za sex a někdo jako předkrm. A někdo se tváří, že se ho to vůbec netýká, což je roztomilý. Nejvtipnější je, když ti někdo řekne: „Já teda porno vůbec nesleduju.“ Jasně. A já mám doma v posteli Toma Hardyho a každej den mi žehlí prádlo ve slipech. Mně osobně na pornu přijde fascinující, jak je to jednoduchý. Pár kliků a hele hopsa hejsa, konec samoty. Jenže co když to není jen o vzrušení? Co když je to útěk? Z nudy, z frustrace, z nepochopení, z PMS nebo prostě z reality, kde se ti tvůj chlap už tři týdny ani nedotknul, protože má „stres z práce“ a přitom hraje v obýváku FIFU. A tak si pustíš videjko. Třeba to klasický s pošťákem, co přinese balík, ale úplně jiný než ten z Alzy. A na pár minut máš pocit, že jsi zase chtěná, že jsi sexy, že svět je o něco vlhčí. Jenže ono to většinou skončí stejně zavřeš prohlížeč, otřeš si ruce a jdeš si ohřát zbytek špaget. Což vlastně není úplně romantickej scénář, ale budiž. Zajímalo by mě, jak moc nás porno ovlivňuje. Jako ženy. Jestli pak čekáme, že chlap nám to udělá přesně jako ten borec s šesti křížkama a oholeným klínem. A jak je to s chlapy? Fakt jim to stačí? Nebo se pak dívaj na tebe a říkaj si: „Hmm, proč ona u toho nedělá ten dramatickej obličej jako v tom videu?“ Těžko říct. Možná by stálo za to si o tom někdy fakt popovídat. Ne stylem „jsi úchyl, že na to koukáš“, ale spíš: „Hele, co ti to dává? A bere ti to něco?“ Takže jo. Koukám na porno. A přemýšlím u toho. Někdy.