Hra na fanty

Nevěřil jsem, že tam skočí. A pak si přetáhla šaty přes hlavu, odhodila podprsenku na břeh a vrhla se do temný vltavský vody. Udělala pár temp a řekla, abych to já raději nezkoušel. Ne, že bych to měl v úmyslu. Když se po kluzkých betonových schodech vracela zpátky, neodolal jsem. I když už nám dávno není dvacet, některý věci se nemění. Stáhl jsem jí mokrý kalhotky s leopardním vzorem a co na tom, že její boky jsou výraznější, než si pamatuju, nikdy pro mě nepřestane být sexy. A protože jsme oba měli v hlavě víc, než jen málo, za pár okamžiků už byla ohnutá přede mnou, s dlaněma opřenýma o hranu schodu, a já zkoušel, jestli se mi dřív podaří dostat do ní, nebo spadnout po zádech do vody. Nepovedlo se ani jedno. Ale bavili jsme se skvěle, tak skvěle, že slečna, co nám v nedalekým stánku oznámila, že už má zavřenou kasu a nemůže nám vrátit zálohu na dva kelímky od gintonicu, jen nevěřícně kroutila hlavou. Později mi došlo, že z toho stánku na karlínským nábřeží na nás bylo asi vidět mnohem víc, než jsme si mysleli. Mokrý leopardí kalhotky jsem si odnesl jako trofej. Nebo jako fant, co já vím, třeba bude příležitost je vrátit. Ale cena nebude nízká...