Když “ahoj” nestačí

Řeknu vám, občas mám pocit, že někteří muži žijí v přesvědčení, že jakmile jim jednou napíšou “ahoj”, má z toho automaticky vzniknout románek nebo aspoň slušná konverzace. Jako by se zaslání zprávy rovná nějaké smlouvě a ignorace byla urážkou jejich osobnosti. Chápu, že je fajn mít zájem, ale realita online světa je taková, že dostáváme denně desítky “čauky” a “co děláš”, a mnohdy prostě nevíme, co s tím udělat. Někdy se prostě necítím na odpovídání, jindy už mě nebaví si vykládat s někým, kdo ani nepřemýšlí, co napíše dál. A to pak přijde ten moment, kdy nedojde odpověď, a on se diví, proč mi jeho “ahoj” nestačilo. Ve skutečném životě bych třeba v kavárně jen pokývla hlavou a šla dál, ale tady se to bere dramaticky. Když nereaguju, chce slyšet vysvětlení, omluvu, prostě něco víc než jen přestat píchat zprávy do telefonu. A přitom stačí respekt, napsat normálně, zajímat se o mě, ne jen o to, že jsem dostala zprávu. Když si někdo dá tu práci a místo ohrané fráze použije trochu fantazie, možná mě to zaujme a odpovím. Ale jistota “odpověz mi, vždyť jsem ti napsal”? Ta tu neplatí. Každá z nás má právo nereagovat, nechce se jí, nebo prostě nechce trávit čas s někým, kdo nepřemýšlí. A víte co? Je to naprosto v pořádku.