3AM

Znáš ten moment—je tři ráno,
ležím vedle tebe,

šukáme, líbáme se,
vzdycháme si do úst,
jako by nic jinýho neexistovalo.

Usínáme propletení,
pak se probouzíme,
a děláme to celý znovu.

Moje hruď přitisknutá k tvým zádům,
tvrdě tě roztřásám,
tvá ruka se natahuje za můj krk,
abys mě cítila ještě hlouběji,
se zavřenýma očima,
když ti rozkoš maže myšlenky jako déšť nápisy na skle.

Zuby v tvém rameni,
dech horký a přerývaný.

A pak se zvednu,
pomalu, s rukama kolem tvého krku—
protože tě potřebuju vidět.
Potřebuju ti říct,
že mě kurva ženeš k šílenství.

Neexistuje moment víc šílenej.
Žádnej rauš, co by tě tak zničil

A ráno je tiché.
Tvoje stehno přes moje,
prsty pořád na mojí kůži,
jako by ses bála, že zmizím,
když se přestaneš dotýkat.

Zhluboka dýcháš.
Pach sexu je všude—na prostěradlech,
na tvých rtech, mezi námi.
Nestydím se.
Piju tě očima,
jako bych měl abstinenci po tobě
každou minutu, co nespíš.

Tvůj krk má ještě otisk mého chtíče,
tvé rty mají tvar mého jména.

Říkáš mi, že jsi v noci omdlela z rozkoše.
Nevím, jestli to byla pravda, nebo jen poezie.
Ale věřím obojímu.

Nesnídáme.
Snídáme se navzájem.
Znova. Pomaleji. Hladověji.

Polykám tvůj stén,
a ty si bereš všechno, co jsem.
Beze slov.
Jen s očima,
co si pamatujou každé včera,
a chtějí další teď.

A já vím,
že kdybych měl umřít po tomhle,
nebylo by co litovat.