O čem toužím

Poslední dobou se nudím. Ne v tom smyslu, že bych neměl co dělat , ale uvnitř. Cítím se vyčerpaný. Prázdný. Bez nálady. Sex by byl… možná. Ale něco tomu chybí. Jako by to ztratilo jiskru. Možná stárnu, říkám si.

Nedávno jsem si opět hledal nějakou erotickou masáž, jen tak pro únik z reality. A najednou jsem narazil na BDSM nabídky. Ze zvědavosti jsem začal číst. Procházet. Nasávat. A pořád ve mně něco říkalo: nechci bolest. Nechci modřiny. Nechci sílu ani bití.

Ale přesto… něco ve mně začalo rezonovat. Touha. Ne po hrubosti, ale po napětí. Po vzrušení z očekávání. Po pocitu odevzdání. Po tom, kdy už nejsem ten, kdo musí všechno řídit a rozhodovat. Doma i v práci mám vždy roli toho, kdo vede. Ale co když bych mohl jen poslouchat? Být veden? Dostat příkaz. Povolení. Zákaz.

A najednou jsem věděl, co bych chtěl.

Přišel bych. Ty bys byla oblečená. Klidná. Sebevědomá. Donutila bys mě se svléknout. Pomalu. Nejdřív tričko, pak kalhoty. Beze slov bys mi pokynula, abych si klekl. Sedla by sis přede mě a roztáhla nohy. Měla bys na sobě jen kalhotky. A chtěla bys, abych si ho honil. Jen při pohledu na tvé kalhotky.

Pak bys chtěla, abych ti líbal lýtka. Kolena. Téměř až na vnitřní stranu stehen, ale nikdy ne přímo. Jen těsně vedle. Hrát si se mnou. Napínat mě.

Potom bys sundala šaty. Zůstala jen ve spodním prádle. Lehl bych si na záda a ty bys mi sedla na obličej. V kalhotkách. Těžce bych dýchal, sál vůni tvé kundičky i zadečku. Honil bych si ho. A čekal, až mi řekneš, kdy smím a jestli vůbec.

Pak bys přede mnou masturbovala. Pomalu. Cíleně. Ale nesměl bych se tě dotknout. Ani sebe. Nedovolila bys to.

Nakonec bys sáhla po připínáku. Lehla by sis. Mlčky bys mi naznačila, co chceš. A já bych pochopil. Musel bych se sám na něj nasadit. Pomalu. A zároveň se honit. Ty bys jen ležela. A řídila každou vteřinu. Každý můj pohyb.

A já bych poslouchal. Přesně tak, jak jsem toužil.

V téhle fantazii jsem znovu našel vzrušení. A možná i něco víc. Únik. Rovnováhu. Touhu být ne ten, kdo vede... ale ten, kdo poslouchá.