Zase jen další kecy

Říkal jsem si, že bych sem občas něco hodil. Povídku, blog, nebo jen pár vět, aby se neřeklo. Jenže první otázka, co mi skočí do hlavy je. “Proč?” Stejně tu každý čeká jen na moment, kdy se někdo začne svlíkat. Kdo koho ohne přes postel, a jakým výstřikem to skončí. Všechno ostatní je jen omáčka, kterou většina přeskáče, protože zdržuje. Příběh? Jasně. Všichni tvrdí, že chtějí hloubku. Reálně chtějí rychlej nášup. Něco, co si přečtou jednou rukou, zatímco druhou honí. A pak se tady tváříme, že je to literatura. Ale není. Je to instantní polívka. Jen zalijeme horkou vodou, rychle do sebe hodíme, moc nad tím nepřemýšlíme a zapomeneme.

Možná se občas dokopu k tomu, že napíšu něco do soutěže. Jen proto, abych sám sobě dokázal, že to ještě umím. A kdybych náhodou vyhrál, ty slavný kredity klidně pošlu náhodnýmu člověku, co zrovna bude online. Aspoň to bude mít větší pointu, než samotná povídka. Já o ně nestojím. Čísla, kredity, kliky, lajky. Všechno je levná měna pro lidi, co chtějí věřit, že na nich záleží.

Abych byl fér. Nevysmívám se tomu. Ani vám. Spíš sám sobě. Protože dlouho jsem hrál přesně tuhle hru. Psal rychle, psal krátce, psal tak, aby se u toho občas dalo vyhonit. A pak jsem jednoho dne pochopil, že už mi to vlastně nic nedává. Jen další ztracený večer, další text, co zapadne mezi stovky dalších. Někdy mám chuť napsat něco opravdovýho. Jenže co je opravdovým? O lásce? O smíchu? O životě? Ten je stejně jen sled omylů, kde se každej druhej člověk snaží zapomenout, že jednoho dne chcípne. O smrti? Tam vás ztratím hned, protože kdo by chtěl číst o něčem, co na nás čeká za rohem.

Dobře. Občas se možná rozepíšu. Občas se tu objeví výlev cynismu, pár sprostejch slov a sem tam nějakej příběh, co nemá pointu, protože pointy neexistují. A jestli vás to nasere, je to v pořádku. Aspoň to vyvolalo nějakou reakci a emoci, a ne jen další, “to se mi líbí. Chci pokračování,”. Pokračování to totiž není. Nikde. V ničem. Všechno se usekne. Vztahy, přátelství, sny, i ten posranej život. Jediný co zůstane, je ten posranej život. Jediný, co zůstane, je prázdná sklenice a otázka, jestli si dáš další.

Takže jestli čekáte romantiku, drama nebo vykoupení, zklamu vás. Já už vím, že tohle není příběh s happy endem. Spíš nekonečnej bar, kde se panáky sčítají, ale účet nikdo neukáže.