Obyčejně božská

Obyčejně božská, božsky obyčejná

Tak jo, prvně jsem měla tenhle blog napsaný jinak, ale sestra mě v tomhle tématu předběhla. Nic naplat, nikdy jsem nebyla z nejrychlejších... Co byste taky chtěli s mojí postavou, že ano?

Zpět k věci... Rozmohl se nám (mi) tu takový nešvar. Myšlený mile, ale v důsledku je to tak trochu jako cejch na čele. Nesahat, nemluvit a hlavně – NEPSAT!

Označení Bohyně

Žena krásná, půvabná, tajemná… každý by ji chtěl (to, že jen ohnout, nevadí). Ale vlastně se jí všichni bojí. Protože – Bohyně! Ta přece nejí rohlíky se salámem, ta nesedí doma s neoholenýma nohama a nenechá se vidět, jak tahá koš s odpadky v pantoflích a s rychlodrdolem ve vlasech (jo, my mámy víme, co to znamená).

Jenže pravda? Bohyně se ráno probouzí s vlasy, které připomínají hnízdo po hurikánu, a první, co řekne, není žádná mantrická poezie – ale: „Kafe… hned!“ A pak si sedne, zírá do hrnku a přemýšlí, jestli má dnes sílu být tou “bohyní”, kterou v ní někteří tak rádi vidí.

Protože být bohyní je těžké. Nikdo se tě neodváží oslovit. Muži tě obcházejí s respektem jak kolem sochy Panny Marie, jen občas někdo z dálky hodí kytku – nebo lajknuté srdíčko. A ženy tě sledují, jestli náhodou nepraskneš, jestli se ti ten piedestal pod podpatky nezlomí.

A tak sedí ta naše “bohyně”, v tichu a sama s pátým kafem a po likérové špičce, a říká si – „Možná bych radši byla jen holka obyčejná, ani trochu božská… ale hlavně mít někoho, kdo se zeptá, kdo ji vidí, kdo pozná, že je něco špatně.“

Protože víte co? I bohyně si někdy jen přeje, aby jí někdo napsal: „Čau, nechceš ven?“ Bez modlení, bez obětí, bez piedestalu. Jen tak. Protože i ona je… božsky obyčejná.

A ehm... Nedá mi to... Pánové, zkuste se kouknout na to, koho máte doma... Není minimálně božsky obyčejná? Ono kolikrát nevidíme to, co máme přímo pod nosem. P.S. : Léta praxe...

P.S.2: Pokud máte nějakou takovou "Bohyni" jděte jí napsat... Co když na to čeká? co když je opravdu úplně obyčejná...