Erotický blog

K vánocům jsem dostala krásnou červenou krajkovou košilku. Na krabičce to té modelce moc slušelo. Těšila jsem se, až si ji vyzkouším. V soukromí a bez diváků si poprvé obléknu takový odvážný kousek. Vyndávám to saténové překvapení a pomalu se do něj soukám. Moje představa, že do košilky vklouznu jako by nic, se náhle rozplynula. Přesněji, zasekla se v horních partiích. S výdechem a trochou násilí…

Na zadek auta se mi tlačilo velké černé auto. Problikávalo, troubilo a očividně pospíchalo. Kam asi? Do práce? Nevypadalo, že by jeho majitel musel proběhnout vrátnicí a u turniketu označit píchačku a případný pozdní příchod odklečet na hrachu. Znovu se ozval netrpělivý klakson. Předemnou šňůra aut a vedle mě kamiony. Všichni popojíždíme stejnou rychlostí. Jestli se tomu dá říct rychlost. Upíjím…

My s dědou vydrželi padesát let spolu. Než umřel. A byla jsi šťastná? ptám se. Kývla hlavou. Ani nezaváhala s odpovědí. Jasně, prostě práce, svatba, děti, vnoučata. Jo jo, hlavně nevybočovat z řady. Rozvedený už měl podezřelý morální profil. A nevěra? O té se nemluvilo, tudíž nebyla..že jo, babi? Schylovalo se ke generační přestřelce. Ale byla. Teď už to můžu říct. I děda jednou kdysi dávno…

Ukrýváme se ve stínu ořešáku a užíváme léta. Romantiku nám narušují bagry, co ukrajují pole a pomalu se blíží k nám. Ještě pár měsíců a náš cvičák bude už minulostí. To místo, kde jsme den za dnem trénovali, ztráceli nervy, společně zapíjeli výhry i neúspěchy, prožívali dobré i to lepší, lásky, křivdy a chmury tak to už nebude. Chceme si užít ještě ten pocit, že je vše v pořádku, ale ono to nejde…

Drsné to poznání v podobě modřin, šrámů, otlučeného zadku a ztráty několika věcí. Navzdory pochybovačům bylo vody až až, a po neúspěšném proplutí šlajsny nejen pode mnou, ale i všude okolo. Nejsem ideální háček, můj pud sebezáchovy byl silnější než já. I když se kormidelník snažil sebevíc, tak jsem nás vždy potopila jako Titanic. Soudržnost vodáků je obdivuhodná. Desítky rukou svorně lovily loď,…

Už dlouho se mi nestalo, že bych měla na Jižní spojce problém s dodržení rychlosti. Od pondělí projíždím přes Lanový most, aniž bych ho stačila v té rychlosti všimnout. Ani na křižovatce s Průmyslovou nemusím přibrzdit. Zmocňuje se mě euforie. Že bych přijela domů ještě za světla? Potěšení z jízdy je silnější než potřeba prošmejdit nákupní centrum, které míjím na levoboku. Vjíždím na dálnici a…

ale to co máme. Nelze vždy všechno ovlivnit k obrazu svému, ale máme možnost výběru. Proto odmítám nabídky místních ženatých mužů, protože chci něco víc než letmá a utajovaná setkání. Je těžké napsat jaký vztah si představuji, protože to je skoro něco jako scifi . Nezadaného přítele s vlastním zázemím, finančně soběstačného. Přítele na víkendová setkávání, vidět se třeba i v týdnu, zajít do kina…

Nevěřícně koukám na svůj lístek. Jááá, tady jááá...jásám. Vlastně už sem spokojená s dosavadním úlovkem. Samé užitečné věci v podobě dezertního vína, pár sklenic kompotu, prakticky nepraktického prostírání, ptačí budky, šišky salámu. I echt umění bylo zastoupeno skleněným sousoším s delfíny. Když se rozhlédnu kolem, rozmanitost předčí naše představy. I já byla oslovena před konáním zahrádkářského…

Noční procházky Prahou. Ale ne romantickým centrem, ale periferním sídlištěm, které vyrostlo jako rychlokvaška na poli a navážce. Pro někoho povinné venčení, pro mě únik z domácnosti. Zatímco můj čtyřnohý doprovod pročítal zprávy na každém rohu, já koukala lidem do oken. Stejné byty, stejné tapety, stejné kuchyňské linky. Ještě dva bloky, pak přes parkoviště na psí plácek. Tam se scházela naše…

Svým výrokem jsem pobavila sestřičky v nemocnici, kam taťka dochází na kapačky. Snažila jsem se zlehčit situaci. Tak pa a nezlob. A zmizela jsem ve víru velkoměsta. Měla jsem před sebou tři hodiny bezcílného bloumání. Tři hodiny! Pro někoho okamžik, pro někoho nekonečná doba. Pozorovala jsem lidi. Všichni někam spěchali. Byli pohlcováni a vyplivováni dopravními prostředky a vypadali jako těkavé…