Erotický blog

Aneb jak mě moje vlastní tělo donutilo psát, protože bych jinak začala šukat ze zoufalství cokoliv s pulzujícím pérem. Sedím. V posteli. Na dece jsou skvrny, ale kašlu na to. Nejsou nový. A nejsou to slzy. Možná... možná trochu jo. Ale to teď není důležitý. Protože… kurva… já… nemůžu dýchat. Ne kvůli astmatu. Kvůli tomu, že moje tělo řve jak zasraná siréna. Ne, neřve nahlas. Není slyšet. Ale…

Miluji vůni vanilky. Sladká, lákavá a opojná…..olejiček se ještě nestačil vsáknout do horké a hebké kůže…. Zbožňuji, když se mohu dotýkat sama sebe…….. olíznout polštářek ukazováčku, stisknout bradavku mezi prsty a slastným tlakem ji dráždit……. Vsunout jemně pomalu prsty do tvých vlasů, obkročmo se na tebe posadit. Pohledem vstřebáváš každý milimetr našeho spojení. Dlaněmi, prsty zkoumáš samet…

Tohle je terapie psaním. Terapie, kterou si dlužím už dlouho. Jsem z generace, která stála po nocích před knihkupectvím fronty při vydání nového dílu o chlapci, který zůstal naživu. Dokonce nedávno jsem zjistil, že mám první české vydání, které už má i svou sběratelskou hodnotu, tak si zkontroluje knihovnu, třeba se Vám tam také válí pár tisíc a možná i víc. Proč začínám zrovna tímhle fenoménem?…

Kam s ním? Samozřejmě všichni víme, kam s vibrátorem, když je funkční a své nejlepší léta má teprve před sebou. 😈 Kam s ním? Přesně tuhle otázku jsem si položila, když jsem při balení před stěhováním narazila na můj starý vysloužilý vibrátor. 🤭🤣 Chudák už je mrtvý "na spodek". 🤣🤣 Drahá polovička měla skvělý nápad - polož ho na zastávku, třeba ho ještě někdo využije. 🤣🤣 Tak mu říkám,že tohle…

Je zvláštní, že člověk chce to, co nemůže mít a když to může mít jinde, tak to mít nedokáže. Stejně zvláštní je i ta místní energie, i když je to jiné než minule, stále mě to nabíjí a vlévá krev do žil. Naposledy jsem tu byl ještě v éře před kredity a poprvé, to už je doba dávno minulá a ještě párkrát mezi tím. Zažil tu spoustu krásných chvil těch erotických, lidských i poetických. Online i…

Nevím kdy mi přesně došlo, že se k sobě už nevrátíme. Možná v ten okamžik, kdy jsem si zapálil další cigaretu, zatím co její jméno zůstalo viset mezi nádechem a výdechem. Možná v tom tichu po posledním telefonátu, kdy už neřekla “měj se hezky,” jen zavěsila. A možná jsem to věděl vždy. Jen jsem to nechtěl vidět. Jmenuje se Eliška. A i když to už dávno není ona, kdo se vedle mě probouzí, pořád je…

Kdo nezná hééérečku Lindu Lovelace, měl by se odebrat do kouta a zpytovat svědomí. Dalším krokem by mělo být dvacet zdrávasů a následné stáhnutí filmu s názvem Deep Throat (Hluboké hrdlo) z roku 1972. Tenhle snímek, mimo skvělejch hereckejch výkonů, vyniká geniálním příběhem. Chudák Linda nemůže dosáhnout orgasmu do chvíle, než její doktor odhalí, že je hříčka přírody - má klitoris v krku. Bomba,…

Aneb nikdy neříkej nikdy. Nikdy, ale opravdu nikdy jsem si nemyslel, že tohle někdy napíšu. Možná to je tím, že se mi v Africe přehřál mozek, nebo jsou nějaké erupce na Slunci, ale... Vždycky mi vadilo, jak se tady v blozích ženy prodávají, dělají si PR a pak ještě fňukají, jak jsou ti chlapi hrozní, že jim cpou kredity a neumí se chovat podle etikety pana Špačka. Plno mých blogů bylo smazáno,…

Ranní cestu do práce si většinou zpříjemňuji procházkou starými ulicemi našeho města, je to mnohem příjemnější, než se tlačit se spolucestujícími v hromadných prostředcích, anebo než se krokem posouvat osobním automobilem. Občas se mi stane, že se potkám s jednou paní, která jde přesně opačným směrem - patrně taky z domu do práce. Někdy se na sebe ráno i nesměle usmějeme, pokud se naše pohledy…

Protože to v mém blogu vyznivá tak, že muži tady jsou naprostá katastrofa a s někým se seznámit je pomalu nemožné a po každém inzerátu mi tu xy mužů píše zprávy jako : "Když jsi tu ještě nikoho nenašla, tak se na ty mladý vybodni a můžem jít na kafe...", tak bych to ráda uvedla na pravou míru. Za ten rok a půl tady jsem se sešla s deseti kluky. Samozřejmě ne každý mi sedl a ne každému jsem sedla…