Pátek odpoledne a já se nechávám unášet vlakem v dál. Konečně jsem si doma vymohla relax jen sama pro sebe - nemám přímo plán kde skončím, ale je mi to jedno. Víkend jen pro mě - v mé režii. Nikdo po mě nebude nic chtít. Hurá. Tak si tak poklidně rozjímám, když v tom…

Zase.Zase vedle baterie na kuchyňské lince stojí půllitr, zase "nenápadně" dolévá a myslí si, že nevidím. Zase dělá, že uklízí, jen aby skryl to, co je zřejmé. Zase, stejně jako každý večer natahuji nepropustné prostěradlo s vědomím, že nejpozději kolem půlnoci ho…

Ukradl's mi srdce. Věděla jsem to. Věděla jsem, že když Tě pustím za zeď, budu toho litovat. Jenže, já věřila jsem. Věřila jsem, kdyz psal jsi, že začínáš mě milovat. Lhal jsi mi. Naposledy včera, když ptala jsem se. Jestli nás opět vzdáš. A Tys to vzdal. P.s.…

Není to tento týden poprvé, kdy se jakýsi frustrovaný "nápadník" dožadoval mé společnosti, mých vzkazů. Co naprosto nesnáším jsou neoriginální, kopírované zprávy. Co mi tím chce dotyčný naznačit? Že je natolik neschopný přečíst si základní info na profilu a trošku…

Vím to. Cítím to. Letní žár nespaluje tolik, jako to ticho. Připlížíš se, jako stín. Stejně jako dříve mě zezadu líbneš na krk, obejmutí v pase. Jenže je to jiné. Je to jako poslední sbohem. S hladovostí a naléhavostí se k Tobě otáčím. V očích tu nevyřčenou otázku.…

Prisajes se, lacne. S dychtivym dechem libas kazdy kousek kuze na prsou i v jejich okoli. Ac obycejne nejsem lechtiva, tim, jak mam ruce stale spoutane, mi prebehne mrak po tele. Velmi prijemny mraz. Citim, jak Tva touha narusta i ve spodni casti Tveho tela, propinam…

Beru do ruky klic, tak jako pokazde, kdyz vim o Tvych touhach. Letni dest smaci strechu palace, a my vime, jak tento vecer prozit. Prochazime dvermi a s pohledem do oci Ti sdeluji, at se tesis. V očích Ti vidim napeti, roznicky jsou rozsirene - ocekavanim, touhou,…

10 let... dlouha nebo kratka doba na to, abyste rekli, ze cloveka uz znate? Kdy se ten dany zmenil? Nebo jste se zmenili vy? Menime se nejspis vsichni, formuje nas spolecnost, nasi vlastni kostlivci ve skrinich, kteri jak doufame, nikdy nevyjdou na svetlo bozi. Ale co…

Napadlo mě to dnes, cestou v tramvaji, když jsi mi psal jaký jsi měl den.Zalíbila se mi představa Tebe, jen v kraťsích, sluneční brýle na nose, s houbou plnou pěny v ruce. Jsi zabrán do zkrášlování svého vozítka, z dálky pozoruji, jakou péči mu věnuješ. Cítím vzrušení…

Přišel jsi jako nezvaný a nechtěný host. Kdo to je? Ptám se sama sebe. Co mi to tu vykládá? Nechávám si čas na rozmyšlenou. Prvotní šok přešel v údiv, údiv se přenesl v další šok, tentokrát proto, že se mi to líbí. Že se mi líbí být obdivována pro něco jiného. …