Miluju lízat. Odjakživa. Není to jen o jazyku, ne jen o vlhku nebo chuti. Je to o tom pocitu, když ženská přede mnou pomalu roztahuje nohy. Když se rozvalí, uvolní a nechá mě, ať se ztratím v jejím klíně. Miluju ten moment, kdy poprvé přejedu jazykem mezi jejími pysky…
Nikdy jsem netvrdil, že mě berou holky v mém věku. Jasně, jsou hezké, štíhlé, mladé… ale mně se vždycky líbily zralejší ženy. Takové, co už vědí, co chtějí. Ženy, co mají křivky, co mají chuť a nebojí se ji ukázat. Trochu silnější, měkčí, ale o to přitažlivější. Miluju…
Po tom divokém pátku jsme si začali psát téměř každý den. Zprávy od ní byly jako nečekaný dotek mezi nohama – krátké, zvrhlé, napěchované touhou. „Máš ho tvrdý, když si na mě vzpomeneš? Já jsem si to dneska udělala v koupelně, jen s myšlenkou na to, jak jsi mě držel…
Bydlet sám má svoje kouzlo. Ticho, klid, svoboda – nikdo tě neruší, můžeš si pustit muziku nahlas, cvičit v obýváku, jíst kdy chceš a co chceš. Jenže občas, v těch pozdních večerech, kdy se dům ponoří do tmy, začne být ticho až moc hlasité. Taky mi někdy chybí ženský…
Po návratu z Beskyd jsme byli plní. Vzpomínek, chutí, doteků. Doma se mezi mnou a Terezou všechno změnilo – ale ne křečovitě nebo naléhavě. Jen jako by se najednou dalo mluvit tělem svobodněji. Věděli jsme, že to nebylo naposled. Zpráva od Lenky přišla v pátek večer. …
Probudili jsme se do ticha, které dokáže nabídnout jen les. Slunce se prodíralo skrz závěsy a na strop kreslilo měkké, zlatavé vzory. Ležel jsem v posteli s Terezou v náručí, její stehno přehozené přes mé boky, její dech klidný. Z vedlejšího pokoje se ozývalo tlumené…
Po návratu z Kréty jsme ještě dlouho žili z doznívajícího napětí, které se mezi námi čtyřmi vytvořilo. S Terezou jsme byli k sobě blíž než kdy dřív – jako by se mezi námi něco zlomilo, nebo spíš otevřelo. Neptali jsme se jeden druhého na „co to znamenalo“. Jen jsme si…
Ležel jsem v trávě, tělo roztažené, dech trhaný, prsty zabořené do země, jako bych se potřeboval něčeho držet. Na hrudi mi pomalu chladly kapky, které zůstaly z výbuchu před chvílí. Víčka těžká, ale v těle stále hučelo napětí. Ne klid… spíš očekávání. Zaslechl jsem,…
Zvedla se pomalu, ladně, jako kočka po odpočinku. Slunce jí kreslilo zlaté kontury kolem boků, prsa se houpala těžce s každým krokem. Když ke mně došla, zastavila se sotva dva kroky ode mě – úplně nahá, zářící potem a rozkoší. Její oči se vpily do mých. „Tohle je……
Byl to jeden z těch srpnových dnů, kdy slunce pálí už od rána a asfalt pod kolem voní horkem. Vzal jsem si volno, naložil batoh, ručník a vyrazil na kole kolem Slezské Harty. Voda tam bývá ledová, ale čistá, a když člověk ví, kam jet, najde místa, kde nepotká živou…
