Byla jsem zlobivá holčička, ale s panem K jsme si neměli co vyčítat. I mistr tesař se utne. Tenkrát se to obešlo bez jeho cholerického běsnění, ale rozhodl se nastolit mi nový režim. Nazvala jsem to hlídáním. Má rád vše pod kontrolou, tedy i moji maličkost a především…

Spokojeně se choulím pod dekou, televize běží jako kulisa a mě už padají oči u rozečtené knihy. Ani nepostřehnu, že už se uráčil přijít domů. Měl to být jen automatický polibek. Mé smysly ale spustí v hlavě poplach, po tom co z něj můj dezinfekcemi zničený nos ucítí…

Zbytky umrzlého sněhu nám křupou pod nohama. Na vodní hladině je krusta ledu. I přesto to pár opeřenců nevzdalo a rozhodlo se zdejší oázu klidu neopustit. Mezi kachnami se nachází i osamělá labuť. Svým mohutným tělem působí jak ledoborec prodírající se skrz kry.…

Pod nohama mi křupou airsoftové kuličky, všude jsou tu stopy po bezdomovcích. Ty naštěstí nehostinné počasí vyhnalo blíže k centru. Do některých místností dopadá světlo a odhaluje bídný stav kdysi udržovaného vojenského objektu. Ty vole, to je zas romantika. "Ale ty…

Byl to takový běžný hektický den ve službě. Nic co bych neznala. Plné oddělení pacientů a do toho ten dopolední ruch bílých plášťů včetně studentů jak medicíny tak žákyněk. Chvílemi to připomínalo mateřskou školku. Venku krásně, na dvoře měli vojáci jeden ze svých…

Vlivem okolností, přesněji neodkladné rekonstrukce mého brlohu, jsem musela před nějakým časem na přechodnou dobu do jiného spolubydlení. Pan K se až přehnaně angažoval a domluvil mi pro něj naprosto top spolubydlení s jednou moc milou slečnou. To berte s rezervou,…

"A teď mi radši pověz zda-li pak mi budeš nevěrná?" pokládá zas a opět otázku, která ho dostává do varu. Byly doby, kdy jsem s chutí řekla ano, ale teď se třikrát rozmyslím jestli se mi vůbec chce šukat. Ze všeho nejvíc se těším na odpočinek a svůj klid, kterého se mi…

Já bych tak chtěl, aby ses o mne starala. Chtěl bych být tvůj pacient. Budeme si hrát na pacienta a sestřičku.....a mnohá další podobná přání zdejších mužů, co mi v průběhu zdejšího pobytu přistává ve vzkazníku.. Ano, těm pozornějším neunikne, že jsem svůj život…

Rozkaz zněl jasně, až pojedeš domů zazimuj zahradu. Držím v ruce skomírající květ růže. Už mi zbývá jich ostříhat jen pár. Stále voní. Vzduch už je ale chladný. Neměla jsem to tak odkládat. Ale mám na to všechen čas. On se stejně nevrátí dřív než kolem Vánoc. …

"Miláčku, ne!"...rezonuje mi ještě dlouho v uších, po tom co ta dvě slova opustila jeho ústa tónem značně rozkazujícím. Přesto mým uším zní jako med. Nebylo to samozřejmě odmítnutí sexu nýbrž odmítnutí mého rodícího se šíleného nápadu v hlavě. A pak že chlapi neumí…