Pracovní jednání - soutěžní

Byl všední den čtvrteční podvečer. Jitka se vracela z obchodní schůzky a nějak se jí nechtělo domů. Obě děti na koleji, takže jestli někdo bude doma, bude to akorát Jirka. Manžel, od té doby co zjistila, že jí podvádí nějak neměla chuť být s ním sama. Na jednu stranu ho chápala. Každý může zatoužit, nebo se dokonce zamilovat. Měli manželství lety upadající do stereotypu a nakonec i ona si zažila svou nečekanou romantiku s Klárou, ale z Jirky měla pocit, že z ní dělá blbku a jediný důvod proč jí neopustí je, že by musel dělit majetek.
Zatočila na křižovatce doprava a místo k domovu se vydala do firmy. Aspoň si ještě utřídí papíry z dneška. Odemkla vstupní dveře a chtěla odblokovat alarm. Jenže ten byl vypnutý. No jo, pomyslela si. Dveře byli taky zamčené jen na jeden západ. Koukla do systému a ano, dvě jména ještě nebyli odhlášeny. Martina a Radek. No tak aspoň si ověří jestli na těch přesčasech opravdu dělají. Držela nad nimi ruku, i když Jirkovy jako šéfovi firmy tím byli trnem v oku. Nechtěl moc brát jejich argumenty, že jsou klienti, kteří raději jednají a pracují odpoledne a večer. Že se jim tedy tím přizpůsobují a nemaskují hodiny o které oba rádi chodívali později do práce. Jitka věděla, že jsou za nimi výsledky a tak nebazírovala na dochvilnosti. Zvlášť, když čas vždy nadělali. Teď, ale byla sama zvědavá jestli je najde každého ve své kanceláři, nebo v kuchyňce u kafe.
Šla tak potichu jak jí jen vysoké podpatky dovolovali a trochu se až styděla když tiskla ucho k dveřím Radkovi kanceláře. Pak uslyšela Martinin hlas jak říká:
„Jasně vím. To je v šanonu z loňského září. Hned podám.“
A Radek, podle hlasu dál telefonoval a řešil s klientem novou objednávku podle kódů staré, navíc nabízel inovace a skvěle argumentoval v oblasti cenové politiky firmy. Teda, Jitka to předpokládala, neslyšela telefon z druhé strany. Nicméně nadchli jí a za své podezírání se i trochu styděla. No co , pochvalu si zaslouží. Pomyslela si a domluví si s nimi zítřek. Dvakrát jemně, jednou výrazněji, jak bylo Jitčiným zvykem, klepla na dveře a otevřela je. Chtěla jen nakouknout a oznámit jim, že je ráno očekává v devět v kanceláři, a že děkuje za jejich dnešní přístup k práci, ale trochu se její úmysly po otevření dveří změnili. Radek stál sice s telefonem a mluvil s klientem. Před sebou na stole měl rozevřený šanon a zároveň i něco hledal počítači. A Martina měla druhý šanon také rozevřený před sebou. Zřejmě z něj co chvíli Radkovi napovídala. Ale… měla ho rozevřený na zemi a nahlížela do něj v kleče. Radek měl stažené kalhoty až ke kotníkům a když ho Martina nekouřila levou rukou mu honila penis, evidentně tvrdý jak skála. Druhou rukou listovala v rozevřených deskách. Jitka na oba chvilku nevěřícně koukala. Oni na ni také v úleku vytřeštili oči, ale jako profesionálové v jednání s klientem pokračovali. Jen Martina se najednou snažila co nejrychleji natáhnout Radkovy slipy a kalhoty. Ale moc jí to nešlo. Protože Radkův penis ochaboval pomaleji než by potřebovala. Jitka ani neprošla dveřmi a než zase za sebou zavřela, tiše a v klidu k nim pronesla. :
„Až to tu budete mít hotové, myslím klienta. Přijďte oba do malé zasedačky.“

Oba provinilci pomalu vešli do místnosti, kde v čele dlouhého stolu seděla Jitka. Ani v náznaku se netroufali podívat na židle po obou stranách stolu, natož pak si na ně sednout a jako na hanbě mlčky stáli vedle sebe. Jitka měla před sebou na stole jejich složky a dva předtištěné blankety s nápisem, ukončení pracovního poměru dohodou. Chvilku před ní mlčky stáli a ona je měřila pohledem. Pak k nim promluvila. :
„Nebudu komentovat to, že máte oba rodinu a morální stránku nechám na vašem svědomí. Ale jak něco takového obhájíte po pracovní stránce? A prosím vynechte klišé, že to není tak jak to vypadalo.“
Radek si váhavě odkašlal a pomalu začal svou obhajobu.:
„No, víš ono to začalo, když jsme tu byli sami a jak jsme si pomáhali. Provokovali jsme se a překračovali hranice kam až při hovoru s klientem … No a pak jsme zjistili, že to na lidi při jednání funguje.“
„Cože? Oni to vědí ?!“
Vyhrkla Jitka.
„Né , ne to ne.“
Začala omluvně Martina.
„Nevědí, Radek to myslel tak, že ta akce a to jak přitom hovoru cítili určité napětí a zájem.. Víš prostě daleko lépe komunikovali. Když bych ležela na zádech bylo by to na hlase poznat, stejně jako při předklonu, jenže předklon ti do hlasu dá náboj, ne letargii.“
„A oni si pak mysleli, že třeba hledáme v kartotéce. Rozkládáme plány. Když zaslechli druhého, věděli, že to hned řeší s konstruktérem a tak.“
Přidal se k vysvětlování Radek.
„No a nás to utajení při přímém jednání stejně jako to, že nesmíme dát najevo nic co by poznali..“
Snažila se doplnit Martina, ale Jitka jí do toho skočila.
„Rajcovalo“
„Ano“
Tiše souhlasil Radek a Jitka jen kývla hlavou.
„A jak jste se domlouvali, když jste nemohli mluvit na hlas?“
Ptala se Jitka se zjevným zájmem v hlase.
„No, napsali jsme si to, do bloku, na papír a ukazovali si co a jak.“
Vysvětlovala Martina, zatím co v Jitce se probouzel zájem pro detail.
„Co a jak? Jako na klienta?“
„No a nebo na nás.“
Přisvědčil Radek.
Jitka nechápavě zvedla zrak a Martina pomalu a nesměle pokračovala.
„Víš no třeba jako, že lže a faktura je po splatnosti a k tomu, ukaž prsa.“
„Nebo?“
Pobídla Jitka. Zatím co Radek nesměle dodával.
„Nákres odeslán ať zkontroluje mail. Kam to dnes chceš?“
„Je vám jasné, že nad vámi držím ruku a manžel vás oba nesnáší?“
Pronesla po chvilce ticha Jitka a nastalá emoce ji zvedla ze židle.
„Nejrači by vás vyhodil. Neudělal to jen kvůli tomu, že jsou za vámi výsledky a Já. Ale když by věděl tohle nerozmýšlel by se. Je vám to jasné !?“
Stáli a jen tiše klopili zrak. Přesto, že už oběma táhlo na čtyřicet byli jak dvě školou povinné děti v ředitelně a čekali na svůj ortel.
Jitka si zase pomalu sedla. Koukala se chvilku na složky obou provinilců. Pak na hodinky. Ted by její manžel měl být doma. Domluvili se tak. Vzala telefon a vytočila jeho číslo. Dlouho to nezvedal až pak na druhé straně zazněl jeho hlas.
„Ahoj už jsi se vrátila z cesty?“
Jitka hned odpověděla.
„ Ahoj jo, jo už a co ty kde jsi?“
„Ale zdržel jsem se v práci, něco jsem potřeboval dotáhnout a pak jsem si chtěl ověřit jestli tam Radek s Martinou něco dělají. Víš jak mě těma svejma přesčasama štvou.“
„A co jsou tam a pracujou?“
Tlačila Jitka osud až k bodu zlomu.
„Ale jo sedí teď každý ve své kanceláři a předstírají činnost. Kafe měli už nejmíň tři.“
Lhal Jirka nestydatě natolik přesvědčivě, že se Jitka zvedla a došla se podívat vedle do jeho kanceláře. Stála v prázdné místnosti tváří tvář okamžiku pravdy. Všechno se v ní pralo, snad pět vteřin nedokázala promluvit. I Jirka zpozorněl a zeptal se.:
„Jsi tam?“
„Jo, jsem jen jsem si tě dala na handsfree, nechce se mi držet telefon u ucha. Sotva jsem dorazila z cesty a takhle si neudělám ani kafe.“
Řekla Jitka už zase v malé zasedačce a handsfree si opravdu obratně zapnula u ucha.
„ Handsfree?“
Ozval se Jirka.
„Co chceš teď řešit takového, že k tomu potřebuješ handsfree ? Nenecháme to až na zítra do práce?“
„Dyť, jsi v práci, né? A já jsem v práci tam, kde si zapnu počítač.“
Tvrdě kontrovala Jitka a Jirka rezignoval.
„Dobrá, tak co chceš řešit?“
„No v podstatě už jsi to nakousl, trochu bych to tu reorganizovala a nejsem si jistá co s těma dvěma?“
Jitka stála těsně vedle provinilců a ti skoro nedýchali strachy.
„Myslíš Radka a Martinu?“
Zeptal se Jirka. A Jitka se obou najednou dotkal ukazováčky pod bradou. Srovnala si jejich pohledy na přímo proti svým očím a Jirkovi potvrdila.:
„Ano myslím ty dva. Vím že je nemusíš, ale znáš i můj názor na ně a já teď přemýšlím nad tím jestli je vyhodit, nebo reorganizovat.“
Hlasitě se zasmála a její prsty sjížděli oběma zaměstnancům po středu krku k prvnímu knoflíčku který Jitčiným prstům povolil a pak druhý a třetí… Najednou tam před ní stáli s rozepnutou blůzkou i košilí, koukali seJitce na rty a vyhlíželi netrpělivě její slova.
„Tak za mě vyhodit.“
Zaznělo jí do ucha od Jirky, a aby to slyšeli i ti dva pokračovala Jitka v hovoru Jirkovými slovy.
„Vyhodit, vyhodit, taky jsem si to říkala, ale.“
Malinko se odmlčela protože rukama zajela pod oděv těch dvou, pohladila jim rameno krk, zezadu až k temeni a pak dlaní sjela na přední stranu hrudníku. Radkovi dlaní zatlačila na bradavku stejně jako druhou rukou Martině. Ta mela, podprsenku a Jitce to evidentně překáželo.
„Vyhodit, ale pak jsem si řekla, že by to bylo škoda, třeba by z nich byl dobrý tým.“
„To snad nemyslíš vážně!“
Zarazil se Jirka na druhé straně telefonu. Zatím co Jitka se otočila k bloku na stole vzala propisku a napsala na první úplně bílou stránku: SVLEČ SE. Poodstoupila od stolu a ukázala prstem na text, přičemž se podívala na Martinu. Ta zalapala po dechu a napůl prosebně sevřenými dlaněmi ukázala na sebe. Zatím co její ústa bez vydání zvuku artikulovali, svléct?
Jitka se ještě jednou otočila k papíru a připsala, DONAHA.
„Jo myslím to vážně.“
Promluvila zase Jitka.
„Podívej, oni v podstatě už teď spolupracují , znají se a vyhovují si. A pokud by převzali agendu společně, z velké části by ušetřili i mou práci.“
Jitčiny dlaně přitom jezdili v slastných dotecích po Radkově mužné hrudi. Pak ho z košile vyprostili úplně. Obešla si ho dotýkala se jeho širokých ramen, načež ho jemně kousla do krku.
„Maji na to jsou dobrý a ty je evidentně podceňuješ.“
Stála za Radkem a hladila jeho ramena, zatím co vedle se Martina pomalu dostávala ze slupky riflí. S nimi si stáhla i ponožky. Stála tak vedle Radka jen v prádle. S náznakem prosíku vyslala pohledem k Jitce, který podpořila tím, že se prsty dotkla podprsenky. Jitka přešla znovu ke stolu a propiskou ukázala na nápis DONAHA. Pak se otočila k Radkovi a řekla.:
„Ty taky.“
Najednou si uvědomila, že k němu promluvila nahlas a rychle pokračovala.
„nemáš tolik času, abys vše dělal sám. Prostě jsou dobrý a věřím, že se budou doplňovat.“
Na zem spadla podprsenka. Pak se Martina ohnula a stáhla si kalhotky. Radek si rozepnul pásek kalhot a za malou chvilku stáli před Jitkou oba úplně nazí. Jitka přistoupila k Radkovi a nekompromisně mu sevřela penis v dlani. Začala mu ho od kořene k žaludu silně mačkat zatím co při návratu ke kořenu se jej skoro nedotýkala. Jeho mužství se okamžitě začalo zvedat a tvrdnout. Zatím co si s ním takhle hrála, mluvila dál k manželovi.
„ On vyrostl za těch pár let co tu je. Dnes je z něj sebevědoný chlap co ví a umí. Sice mu někdy chybí trochu jemnosti a je spíš přímočarý, ale v tom ho Martina doplňuje už teď.“
Jitka ji mezi tím něžnými doteky přiměla položit se břichem na desku stolu. Její vyšpulený zadeček pohladila a zajela níž mezi mírně rozkročené nohy.
„Myslím, že na to není Martina připravená.“
Nesouhlasil Jirka po telefonu. Jenže Jitky se pousmála jak v hlase tak ve tváři a utla jeho nesouhlas.
„To by jsi se divil jak je připravená.“
Přitom prsty zajela mezi její pysky rozevřela ji a pak pronikla ještě hlouběji do neuvěřitelně mokré a horké studánky.
„Myslím , že je připravená víc než dost a Radek taky, jsem přesvědčená, že jim to spolu půjde moc dobře.“
Pak zase vzala propisku a napsala: NA CO ČEKÁŠ MRDEJ JÍ
Ten si hned stoupl za Martinu a zasunul ho do ní. Ona jen stěží utajila vzdech vzrušení, který se jí vydral z úst. Zakryla si dlaněmi pusu. Radek trochu zmírnil přírazy a obrovské počáteční vzrušení se pomalu začalo dostávat na hladinu při níž mohla Jitka dál telefonovat.
„Jasně, že je Martina trochu submisivnější, ale to myslím právě oběma bude vyhovovat. Nebude se tlačit na Radka, zůstane na oko pod ním, ale fakticky když uvidí problém přiměje ho ji poslechnout.“
Na papíře bloku se objevil další nápis. JSI CHRÁNĚNÁ ?
Martina zavrtěla hlavou, že ne a Jitka jí prstem od perličky nabrala přetékající šťávu. Pomazala jí sní konečník a jelikož se jí to zdálo pořád málo, chvilku se v telefonátu odmlčela a plivla jí dostatek slin na dírku zadečku. Pak jí vše začala prsty vmasírovávat do otvoru tak, že jí po chvíli v Martinině zadečku jezdil prst. Na papír pak rychle připsala. POVOL TU PRDEl!
Znovu přidala sliny a zadek jí za stálých přírazů Radka uvolnila na dva prsty.
Poodstoupila od nich posadila se na kraj stolu a vzala notes. Napsala NE,ŽE JÍ VYKROPÍŠ KUNDU. VRAŽ JÍ HO DO ZADKU. Notes zvedla otočila a ukázala jim text.
„Taky jim přibude trochu mojí práce tak bych jim malinko přidala, Nerozčiluj se hned jen trochu a víceméně Martině, aby se na penězích srovnali. Vy chlapi si někdy neuvědomujete, že dobře podržet vedoucího je také pracovní deviza.“
Chrlila Jitka do telefonu, tak že jí Jirka ani nestačil odporovat. V jednačce se zatím trochu pohnul stůl a zavrzalo v něm, i když na něm z boku Jitka pořád seděla. Martina opřená o stůl na něj byla ještě trochu víc natlačena jak se jí Radek snažil proniknout do zadečku. Jitka přitom napsala na již dost zaplněnou plochu stránky v bloku další dotaz. BYLA JSI? A Martina s jemným úsměvem kývla. Na pravé ruce vztyčila dva prsty. I Jitka se usmála slezla ze stolu a pak pozorovala jak se Radek snaží natlačit svůj žalud do těsného prostoru Martinina zadečku.
„No, nebudu tě dál zdržovat v práci, chtěla jsem jen abys věděl co plánuji. Jsi ještě v kanceláři?“
Řekla Jitka do telefonu a plácla Martinu docela silně dlaní po zadku. Plesknutí zaštíplo. Martina se lekla a Radkův penis tvrdý jako kost vnikl do jejího těla v místech, kde to do té doby neměl dovolené ani jení manžel.
„Jsi ještě ve své kanceláři?“
Zopakovala Jitka a poodešla nahlédnout do místnosti o které mluvila po telefonu.
„Jistě, že jsem. Kde bych asi byl. Jsem ve své kanceláři a nestačím se divit, co plánuješ za změny v mojí firmě.“
Dostal se konečně ke slovu Jirka a Jitka mu medovým hlasem odpověděla.:
„Ale no tak pane řediteli. Táta odkázal tuhle firmu mě. A pokud jde o konto, nebo účetnictví, znáš vůbec přístupová hesla? Ne, neboj nikdo nesnižuje tvoje kvality ani zásluhy. Ani nezpochybňuji, že už je sedm hodin večer a ty jsi pořád v kanceláři a pracuješ. Toho si samozřejmě vážím, ale chci tu něco i po svém.“
Jitka se během hovoru vrátila do zasedačky právě v okamžiku kdy Radek se zaťatými zuby přemáhal potřebu hlasitě se projevit. Bylo vidět, že se snaží co nejvíce být zticha, ale proud semene řinoucí se do Martinina zadečku ho nutil k opaku.
Jitka poslouchala změť manželových výčitek a přesvědčování, které komentovala jen letmým hm a jistě , nebo ano to nepopírám. A mezitím si rozepnula sukni stáhla punčocháče a svlékla kalhotky. Pak ukázala na dveře kanceláře svého muže. Vešli tam a ona si sedla do jeho křesílka. Roztažené nohy si položila na stůl před sebou a aniž by přestala komentovat Jirkovy emocemi jitřené věty napsala na papír VYLÍZEJ MĚ. Ukázala to Radkovi. Když zalezl pod stůl, ujal se svým jazykem neuvěřitelně mokré lasturky. Jitka si vychutnávala pár minut jeho laskání. Až přestala odpovídat a Jirka znejistěl ve svém nátlaku. Zeptal se jestli tam je?
„Jo jo jsem jen jsem tě chtěla nechat domluvit jak to máš rád.“
A usmála se na Radka mezi nohama. Ten přidal na kmitání jazykem a Jitka se tím pádem skoro nemohla soustředit na odpovídání, natož pak na psaní. Chytla mu proto hlavu a oddálila ji od rozpálené kundičky.
„Tvoje argumenty chápu a beru, ale ty přijmi mé rozhodnutí a zítra prosím podepiš, oběma tu novou pracovní smlouvu co ti připravím.“
Řekla k Jirkovi a napsala na papír PŘIPRAV TO. Papír ukázala Martině a ta hned s nadšením sedla k počítači. Trochu s grimasou bolesti. Jitka se na ní usmála a napsala ROZMRHANÁ PRDEL :-) ?
Martina si to přečetla usmála se a kývla. Pak psala smlouvy. A zatím co prsty obratně takřka létali nad klávesnicí, její nahé tělo pomalu pouštělo tekutiny lásky do polstrování křesílka ředitelovy sekretářky.
Jitka ještě chvilku polemizovala s manželem. Když rozhovor náhle ukončila slovy. :
„Prosím tě počkej chvilku, někdo zvoní. Jdu se kouknout kdo tam je?“
A vypla mikrofon. Napětí v ní se na chvilku uvolnilo.
„Radku, ty máš tu hubu tak šikovnou.“
Skoro vykřikla a od počítače vedle se ozval Martinin hlas.
„Má, to je pravda.“
„Teď lízej a nepřestávej ať se děje cokoli.“
Nakázala Jitka Radkovi a znovu promluvila do telefonu.
„Dobrý už jsem zpátky. Jsi tam ještě? Ještě v kanceláři?“
„Ano jistě jsem tu a jsem sám v kanceláři. Sedím za svým stolem a pracuju, zatím co ty doma přemýšlíš o nesmyslech.“
Ozval se Jirka a Jitka mu trochu křečovitě kontrovala.
„To nejsou nesmysly, je to tak dobře, cítím to a chci to tak, tak a né jinak. Prostě se smiř s tím , že už budu, budu, budu proste, já to , tak chci. Ano… už jsem dostatečně dospělá a zkušená na to, abych si o tom s kým a jak budu spolupracovat, rozhodla sama.“
Radek zcela zjevně ucítil, že v půlce věty dosáhlo jeho snažení Jitčina vrcholu a přestal kmitat jazykem. Jen ji něžně líbal a hladil po lasturce a rozevřených stehnech. Jirka se ještě snažil něco říct, ale Jitka už ho odbyla. :
„Prostě je to hotová věc a považuj celý rozhovor za ukončený. Ráno podepiš ty papíry a dneska si přijď domů kdy chceš. Ahoj.“
A aniž čekala na to co Jirka řekne, zavěsila.
Vstala došla k tiskárně z které vyndala dva dokumenty. Podepsala je u kolonky jednatel a položila na manželův stůl.
Pak políbila krátce, ale s jazykem ještě plným touhy Radka i Martinu. A s trochu šibalským úsměvem k oběma naháčům pronesla.
„Musím vás pochválit a poděkovat vám. Moc dobře se s vámi spolupracuje. Jen tak dál. Jste skvělý tým. Děkuji za váš přístup.“