S poldou v Kobře 11 (soutěžní)

Jsem naprosto přesvědčena, že tento zážitek si zaslouží vtisknout do písmenek a prožívat ho v myšlenkách zas a znova. A jsem si naprosto jistá, že ty nejlepší zážitky vznikají spontánně, nečekaně, ty se neplánují, ty píše sám život. Jistě mi prominete přítomný čas, ať už se to stalo kdysi dávno nebo nedávno, na tom přece nesejde :-) Pravdou je, že je to jiný příběh než tenkrát poprvé a pravdou taky je, že jsem stále úchylná na uniformy.

Nevím, jak to máte vy, ale já občas mívám nehoráznou nadrženost, že mi pak vypíná mozek a vymýšlím různé uchylárny. A onoho dne tomu nebylo jinak. Naprosto nadržená, sedám v sukýnce a nových silonkách do auta plnit pracovní povinnosti. Projíždím městem a v nadržené náladě se mi honí myšlenky něco provést. Na křižovatce, kde je trošku plno stihnu vyfotit naprosto slušné selfí, ale dost dobře vím, že můj nadržený pohled na něj zafunguje. Za jízdy mu píšu, že nejspíš vyvolám paniku, ať na mě zavolají policejní hlídku, že doufám, že přijede zrovna on mě zachránit. Nadrženost je šílená, ale pracovní povinnost nutná.

Reaguju na jeho zprávu po pár hodinách, kdy trošku přitvrdím s myšlenkou co kdyby.. Prý jestli nejsem poblíž a náhoda tomu dala, že jsem byla. Věděl kudy projíždím, kde tankuju a taky věděl, že mu v uniformě a policejním autě nedokážu odolat. Když začínám vyjíždět z pumpy předjede mě policejní auto a já ho sleduju naprosto umravněná. Kunda začíná vlhnout a já si říkám, co chlapeček asi vymyslí.

Po čase sjede z dálnice a blížíme se na odlehlé místo. Zaparkujeme za sebou a vrhám se na něho jako nadržená týnka. Zkoumám jeho uniformu, jeho potřeby k povinnostem pomáhat a chránit, pouta, bouchačku, objedu ho doteky, zakousnu se do jeho rtů a vpiju do jeho žhavého pohledu. Mám potřebu vidět legitimaci, co kdyby byl falešný..chci přece opravdového poldu se vším všudy. Ukazuje mi služební průkaz a v tom se probouzí drsné pudy..Prý, co to má znamenat holčičko a v tom momentě si mě policejním chvatem otočí, opře o Kobru 11 a spoutá okovy. Svou nohou nekompromisně rozkročí mé nožky, přitlačí své vysportované tělo na můj zadek a horkým dechem objede mou šíji. Třesu se touhou a kunda doslova teče, když ji prsty masíruje přes silonky.

Jsem naprosto ztracená. Mám jen jediné přání, omrdej mě na policejních sedačkách...Pry néé, to jsem nikdy nedělal, to bude průser. Ale já přece vím, že jsou poldové zvířata, že se to občas děje, i když on to nikdy nezažil. Jenže to by nemohl poznat mě, nadrženou Markitánku, která je schopna všeho. Povolil tedy pouta a natlačil mě na zadní sedačky. V tom se vrhám na jeho zbrojní opasek, jenže se mi to nedaří rozepnout, je tam nějaká pojistka či co, ale s jeho pomocí ho odkládá a rozepínám mu ty jeho policejní tesilky a jeho čuráka už mám v pusině. Má ho naprosto luxusního, zbožňuju ho a má kunda ještě víc. Mezitím mi trhá nové silonky, co už, v té situaci není čas ptát se kdo je kdo, úkol zněl jasně, omrdej mě poldo. Mokrou kundou s dírou v silonkách a odhrnutýma tangama dosedám na jeho ptáka a sténám blahem. V tom autě je to rajcovnější ještě víc než na policejním stole a vyšukávám si ji k vrcholu blaha. Koukám na jeho číslo na kapsičce a chci, aby byl celý od mých šťáv...ať mu co nejvíc ulpí na uniformě a zanechám mrdavou stopu. Tuhle jízdu si koriguju já, do té doby než mě rázně sundá z klína a položí na koženou sedačku.

Teď mu líp vidím do očí a můžu hladit jeho vysportované tělo, jeho sexy tetování a nabízím se mu doslova odevzdaně. Je to tak šukézní a úchylné, že se těším až poveze kolegy s pocitem, jak mě tam šukal. Okna celá zarosená a má nenasytná kunda nemá pořád dost, úplně hoří a pláče a vychází vstříc krásnému čuráku, který to s ní umí.. Když si mě otočí na čtyři, tak je otázkou času, kdy oba vybuchneme a roztříštíme se na tisíc kousků. Miluju jeho mrdku v ústech, ale vzrušení je natolik intenzivní, prostor malý, že se nestihnu otočit a mrdka končí na mé prdelce, na mé halence a všude na zadní sedačce. Dávka byla odpovídající vzrušení..bylo to všude a nebylo to čím utřít. Polda zareagoval pohotově, obětoval své boxerky a vše pilně utřel. Po zbytek služby byl naostro, což v mých očích bylo naprosto rajcovní. I když stopy zahladil, stejně se tam vpily, on ví, já vím, že jsme Kobru 11 zprznili naprosto dokonale.

Ty mrdavé pocity, uniforma, zakázané, tajné, v policejním voze mě naprosto odrovnalo. Ještě dlouho potom jsem si to s myšlenkou na tento zážitek dělala a teď mám opět chuť si to prožít zas a znovu :-)