Náhodná procházka

Byla už pozdní večerní hodina v jednom baru na pražské náplavce, příjemná nálada, ale žádná velká párty. Vlastně jsem se už chystal domů, že zaplatím, a když jdu na bar, rozlilo se v mém těle teplo a srce mi skočilo do krku. Proti mně šla ona. Chvíli jsem jí koukal do očí, než jsem ze zvyku uhnul, protože do očí madam se přeci nekouká, pokud o to sama nepožádá. Přišla vedle mě a já jí slušně pozdravil. „Dobrý večer, to je ale příjemné překvapení.“ Pozdravila a potvrdila příjemné překvapení i z její strany doplněné o pobavený a laškovný tón hlasu. Oba jsme platili a byli na tom vlastně stejně, takže jsem jí nabídl, jestli nechce doprovodit. Souhlasila, z čehož jsem měl logicky radost. Jednak je to slušnost, potom jsem moc rád, když v její společnosti můžu strávit nějaký čas, během kterého mi v hlavě vyskakují všelijaké nápady a scénáře, „coby kdyby“. Vyrazili jsme tedy vstříc noční Praze.

Chvíli šli po náplavce, bavili se a já poslouchal klapání jejích podpatků. Miluju ten zvuk, který vycházel zpod těch nádherných rudých lodiček. Snad jako by na mě byla telepaticky napojená, najednou z ničeho nic uprostřed konverzace řekla: „Celý večer v těch lodičkách, zasloužila bych si trochu relaxu, namasíruj mi nohy.“ Opět mnou projelo horko, rozbušilo se srdce, navíc tahle výzva nezůstala bez povšimnutí v mém rozkroku. Zaskočený tou otázkou jsem nezmohl na nic jiného než na hloupou otázku: „Teď?“ Hloupá otázka dostala okamžitou reakci: „Ne, za týden… Když chci namasírovat nohy, nebudu přece čekat.“ Přátelský rozhovor najednou sklouzl do role. „Ano Madam, omlouvám se. Můžeme se posadit tady na kraj k vodě.“ Na zem jsem dal svou mikinu, ať madam nesedí na chladném a sedl si na kraj náplavky. Madam přišla ke mně, dala jednu nohu na mé stehno, a než jsem se na cokoli zmohl, zaryla mi do něj podpatek, až jsem kvikl bolestí. V tu chvíli mě chytla za vlasy, zatáhla hlavu dozadu, aby se mi zadívala do očí a špitla: „To je za drzost. Teď mi sundej boty.“ Zašeptal jsem, že se omlouvám a něžně jí sundal lodičky. Položil je vedle sebe, Madam si sedla na mikinu a položila mi nohy na klín. Nutno říct, že tou dobou už jsem tam měl pěknou bouli, kterou nenechala jenom tak a jen tak nenápadně, abych snad nemyslel, že o tom ví a že mě chce nějak dráždit, mi přes něj nohami přejela. Uvelebila se a jako by se nic nestalo, začala pokračovat v rozhovoru. V tu chvíli už mé konverzační schopnosti skoro úplně odpadly, protože jsem se soustředil na její nohy, jak jsou krásné, jak po nich toužím a jak je co nejlépe namasírovat. Vypadala spokojeně, já se snažil a byl jsem z toho strašně tvrdý. Po nějaké chvíli se opět hovor stočil úplně jinam: „Bunny, sundej mi silonky. Opovaž se ale sáhnout jen o milimetr výš, než je nezbytně nutné!“ Pokýval jsem hlavou a pomalu jsem rukama jel po jejích nohách vzhůru. Přes kotníky, nádherná lýtka, kolem kolenou a po stehnech dál, až jsem narazil na lem silonek. Tu cestu jsem si náležitě užil, stejně jako hledání a odepínání od podvazkového pásu. Opatrně jsem stáhl jednu silonku, položil ji vedle nohou madam, a to samé udělal na druhé noze. Chvíli mě pobaveně pozorovala, ale pak se zahleděla do tmy, jako by se nic nedělo. Když byly obě silonky vedle ní, řekla mi, ať je hezky složím a pokračuji v masírování prstů. Zase uplynula nějaká doba, po které nohy sklouzly z mého klína, samozřejmě s nezbytnou cestou přes to tvrdé v kalhotech. Madam se potom zvedla, postavila se za mě a řekla suše: „Dívej se dopředu.“ Koukal jsem proto na druhý břeh, poslouchal, co dělá a přemýšlel, co může mít v plánu. Po chvíli mě začala hladit ve vlasech a už už jsem měl chuť začít vrnět jako kočka, chytla mě za ně a zatáhla dozadu. Viděl jsem do její tváře, ale jenom chvíli, než mi oči zakryla ruka, ve které něco měla. „Přivoň si Bunny, jaký jsem měla den. Co myslíš, líbila se mi tvoje masáž?“ Cítil jsem její vůni. To, co měla v ruce, byly její kalhotky nasáklé její šťávou. Zřejmě jsem svůj úkol splnil dobře. Po chvíli kalhotky zmuchlala do ruličky, zmáčkla mi nos, a když jsem otevřel pusu, abych mohl dýchat, strčila mi je do ní. Pobaveně to přitom okomentovala: „Moc jsi toho teď nenamluvil, tak to nebude žádná škoda. Roubík z jejích kalhotek zajistila jednou silonkou, kterou zavázala zezadu na mé hlavě, abych náhodou nemohl kalhotky vyplivnout. Chvíli jsem něco mumlal, ale nemělo to smysl. „Vstaň a dej mi svůj pásek, půjdeme se ještě trochu projít. Když jsem vstal, stoupla si za mě, vzala si ode mě pásek a ruce mi dala za záda.

Za chvíli jsem na svých zápěstích cítil pásek, který je pevně stáhl k sobě. Volný konec miprotáhla mezi nohami, takže to bylo zároveň takové vodítko, které mě přitom dráždilo mezi nohami. Nebylo to nijak komfortní, ale přehlušily to myšlenky v hlavě. Co teď? Co bude dál? Má mě úplně ve své moci. Kam půjdeme? A co lidi? Co když někoho potkáme? To už mě ale zatlačil pásek v rozkroku a zatáhl za ruce. Madam byla obutá a vyráželi jsme na procházku. Bylo to neuvěřitelně vzrušující, jít takhle nočním městem. Neustále se mísily myšlenky s vzrušením a s obavami, že potkáme někoho známého, což bylo sice dost nepravděpodobné, ale náhoda je blbec. Madam mlčela, šla kousek přede mnou a já sledoval, jak její krásné nohy našlapují, jak se jí vlní lem sukně po stehnech, jak kroutí boky, její útlý pás, šíji, vlasy. Měl jsem krásný pohled, kalhoty mi chtěly vzrušením puknout, ani jsem si nevšiml, že jsme mezi tím došli k nonstop večerce. „Počkej tady, skočím si něco nakoupit.“ Krve by se ve mně nedořezali, začal jsem se rozhlížet, jestli nejde nikdo kolem a hledal, kam se schovám. Jenže to bylo marné, protože konec pásku sloužící jako vodítko Madam přivázala k hromosvodu. Byl jsem jako pes, který nemůže dovnitř a čeká venku, jen s tím rozdílem, že jsem člověk, měl jsem svázané ruce za zády a v puse kalhotky zajištěné punčochou. Bylo to tak ponižující a vzrušující zároveň, směs pocitů a chemický koncert v mozku a celém těle. Trvalo to věčnost. Stejně jako ten pes jsem nedočkavě vyhlížel, kdy se otevřou dveře od večerky, a vystoupí moje panička, přitom jsem se neustále rozhlížel, jestli někdo nejde. Najednou cvakla klika, zazvonil zvonek, já se otočil do dveří, jenže z nich se vypotácel rozesmátý mladý pár. Hned jsem otočil pusu na druhou stranu a namáčkl se na zeď, ať mě nevidí a ať nevidí, že jsem tam přivázaný jako pes. Vypotáceli se ven, zasmáli se a naštěstí šli dál. Tak ponižující věc jsem nikdy nezažil. Tep jsem měl na maximu, vzrušení bylo ta tam, teď už to bylo jen čiré zoufalství, že kterého mě probudil opět zvonek dveří. Opět jsem rychle otočil hlavu a byla tam naštěstí Ona. „Promiň, bylo tam nějak moc lidí,“ řekla suše. Když mě odvazovala, dívala se do mé tváře a do očí, ze kterých asi leccos vyčetla. „Snad ses tu sám moc nebál“, řekla konejšivým hlasem. „Byl jsi ale šikovný, vůbec jsi neštěkal, jsem na tebe pyšná.“ Pohladila mě po vlasech a dala mi pusu na tvář. V tu chvíli jsem se rozzářil jako sluníčko, všechny mraky byly hned pryč. Když mě Madam chválí, jsem nejšťastnější čubičkou na světě, miluji, když jí můžu udělat radost. Nejen, že mi to vlilo optimismus do žil, vlilo mi to i krev zpět do rozkroku a svět byl zase v pořádku :)

Takhle jsme vyrazili dál, až jsme došli do parku ve vilové čtvrti nedaleko jejího domu. Plný vzrušení jsem čekal, co bude dál. Došli jsme k jedné lavičce v takové temnější zastrčené části, na kterou si madam sedla a řízením za „vodítko“ mě postavila těsně proti sobě. Nechápal jsem, co má v plánu, ale došlo mi to velmi záhy. Dělal jsem jí clonu pro případ, že by se v parku objevil někdo další, protože zatímco jednou rukou držela volný konec pásku, druhou si začala hladit stehno a vyhrnovat sukni. V tu chvíli nevím, kdo byl vlhčí, jestli já nebo ona, každopádně jsem začal sledovat nádherné přestavení. Chvíli mě dráždila pohledem, jak si vyhrnuje sukni, a když byla u cíle, rozjela to naplno. Sledoval jsem, jak její prsty kmitají, jak se jí zrychluje dech, prohýbá se, tlumeně sténá, vše gradovalo a nabíralo to na intenzitě, až nakonec prožila hezký orgasmus. Když skončila a odpočinula si, zvedla oči a zahleděla se do těch mých. Chvíli bylo ticho, jen jsme si hleděli do očích, potom začala pomalu vrtět hlavou a tichým hlasem pronesla: „Bunny, Bunny, Bunny. Ty nevíš, že se nesluší dívat se v takových chvílích na Madam?“ Copak jsem mohl dělat něco jiného? Stál jsem téměř na dotyk od mé bohyně, když prožívala orgamus… Zamumlal jsem do kalhotek, že se omlouvám, ale zřejmě jí to neuspokojilo. Volný konec pásku přivázla k lavičce a přišla ke mně zezadu. Zatáhla mě za vlasy, přiblížila se k mému uchu a nic se nedělo. Cítil jsem na krku její dech, její vůni a byl neuvěřitelně vzrušený, znásobilo se to ještě v momentě, kdy mi volnou rukou zajela pod triko a nehty zaškrábala na břiše. „Bunny, Bunny, Bunny, ty zlobivý nepoučitelný ušáčku,“ zašeptala mi do ucha. Zároveň s tím povolil knoflík na mých kalhotách, ruka rozepnula zip a vklouzla do kalhot. Pevně mi ho chytla do dlaně a zmáčkla, až jsem zamumlal do kalhotek. Stačilo by pár tahů rukou a expolodoval bych. Věděla to moc dobře. „Chtěl by ses udělat?“ Zašeptala. Snažil jsem se pokývat hlavou, ale nešlo to, takže jsem jen zamumlal do kalhotek v puse. Její reakce ale nebyla přívětivá. „To si ale nezasloužíš,“. Mezitím její ruka sjela o kus níž a rázně stiskla to nejcitlivější v mých kalhotech. No, věděla dobře, proč mám roubík v puse, můj pokus o křik tlumil vcelku úspěšně. Pak už to šlo ráz na ráz. Ještě jsem se ani nestihl vzpamatovat a už jsem měl kalhoty s trenýrkami u kolen. Rychlými pohyby mi madam kolem krku uvázala druhou silonku, za kterou pak zatáhla dopředu a přivázala její druhý konec k lavičce. Takže jsem tu stál, v noci v parku s rukami svázanými za zády, s roubíkem z kalhotek v puse a přivázaný v předklonu k lavičce, přičemž můj holý zadek svítil do noci. Tohle už je vážné. Madam udělal pár kroků vzad a já se začal zmítat a snažil se se osvobodit. Silonka řezala do krku, pásek držel pevně na svém místě, chvíli jsem takhle marně bojoval, než poprvé dopadla dlaň na můj zadek. Marně jsem se pokusil vykřiknout, potom přišla další, další a další. Jemné pohlazení druhé půlky předznamenalo další úder. Kroutil jsem se, snažil se uniknout, ale bylo to marné. Madam si to evidentně užívala a já se pomalu smířil se svým osudem a snažil se držet. Netrvalo to dlouho a celý můj zadek byl v jednom ohni. Klepala se mi kolena, Madam si to užívala a jemnými tahy prstů si vychutnávala hořící kůži na mém zadku. Poté si sedla vedle mé hlavy a kochala se pohledem na vzrušeného, vyčerpaného Bunnyho. Hladila mě po tváři, po vlasech, po ramenou a čekala, až se trochu uklidním. Když už jsem byl zpět v přítomnosti, opět mě pohladila po tváři, špitla mi do ucha „hodný Bunny“ a dala mi velkou pusu na tvář. V moři vyčerpání a ponížení se objevil paprsek naděje a hrdosti, v tu chvíli už mi vlastně bylo všechno jedno. Madam si potom posbírala své věci, klíčem přeřízla silonku vedoucí k mému krku, odvázala pásek od lavičky, stoupla si proti mně a zadívala se mi do očí. „Děkuji Bunny za příjemný doprovod. Zbytek cesty už zvládnu sama.“ Pohladila mě naposledy po tváři a vyrazila k domovu. Já tam ještě chvíli stál, tak jak mě tam nechala, polonahý, polosvázaný, a sledoval, jak za doprovodu klapotu jejích lodiček mizí ve tmě. Až po chvíli jsem se vzpamatoval, rychle povolil pásek na mých rukou, oblékl se a sednul si na lavičku.

Když jsem to dodýchával a snažil se rozvázat silonky na mém krku, pinkla mi na telefonu zpráva od Madam. Celý nedočkavý jsem ještě s kalhotkami v puse vytáhl telefon a četl zprávu. „Málem jsem zapomněla. Zničila jsem si kvůli tobě silonky a mám u tebe kalhotky, tak se o ně hezky postarej, ať jsou hezky čisté, až je budu chtít zpět.“ Napsal jsem: „Ano Madam, Děkuji Madam,“ a zprávu odeslal. Rozvával si silonky, promočené kalhotky si položil na klín a pak jsem to zkusil a napsal zprávu: „Madam, prosím, smím se dnes udělat?“ Byl jsem totiž strašně vzrušený. Zprávu si přečetla, ale nic. Čekal jsem chvíli, další chvíli a pak to vzdal, sbalil se a vyrazil k domovu. Cestou na sedačce v tramvaji, mi ještě pořád horký zadek připomínal vzrušující noc, nemohl jsem na to zapomenout a spolu s tím neustávalo mé vzrušení. Když už jsem dojížděl k domovu, cinkla mi zpráva od madam. Celý nedočkavý jsem ji otevřel: „Ne :),“ Napsala Madam na mou otázku a já se napůl zoufalý musel v duchu smát.