Vše minulé je prologem II.

Rychle se domlouváme že pojedeme k němu, protože moje matka, no comment. Kvapem si sbalím pár věcí. On to moje poletování sleduje jak nějaký dravec. Kam se vytratil ten hodný trouba? V autě toho mnoho neřešíme. Každý se topíme ve svých myšlenkách. „Potravinářské barvivo nebo krev?“ vytrhává mě z myšlení s lišáckým úsměvem. Nikdy jsme se nemohli dohodnout co jde z mundúru hůře vyprat. Nyní už mu mohu s jistotou odpovědět, že krev mi na uniformě, po tom co jí proženu prádelnou, nikdy nezůstane. Shodneme se , že se zastavíme v naší oblíbené pizzerii. Potřebujeme neutrální místo na poklidný rozhovor, po tom co se na mě tak vrhl. Usmiřovací sex může být později, pokud se mu rozhodnu nezakroutit krkem po tom všem.
Mám hlad a pizza je opravdová záchrana. Už to nevydržím. Ptám se ho jestli s ním stále je? Není, už dávno ne. Ano, ten chlápek přede mnou, co teď futruje pizzu a před hodinou se na mě vrhal, mi kdysi řekl, že je gay. Neřekl mi to hned. Byla jsem příliš mladá a blbá. On toho jen sprostě využil a mě měl jen jako zástěrku tohoto svého tajemství. Já se to pak dozvěděla od jeho kamaráda/milence, který na mne regulérně žárlil. Věděla jsem, že náš vztah je jen na oko, nicméně city v tom z mé strany byly a nemalé. Včetně pokusů o intimní sbližování. To mi většinou utnul se sorry, jsem asexuál. Hrajeme to jenom venku. Mám tě rád, ale tohle mi působí utrpení.
Ptám se ho co s námi teď bude? On neví, vždyť jsme se před pár hodinami potkali po šesti letech na interním příjmu. Dokázali jsme to . Z toho bázlivého hocha, který nesvedl zavést flexilu do žíly je dnes pan záchranář a z ní se stala sestřička. Taktně mu připomínám, že nejsem sestřička, k tomu mi ještě kousek chybí a jsem zrovna takové jelito jako byl on. Všichni na oddělení se dávali na modlení, když sestřinka Iveta měla jít brát krev. Ale děkuji mu, protože to on mě stvořil. Jsem jeho dílem. Díky němu jsem na zdrávce odbornými předměty proplouvala a stala se ze mě ta otravná Hermiona Grangerová. Vzpomínáme na staré časy na oddělení LDN kde on začínal po škole a já tam nastoupila jako dobrovolník. Jsou to hodinová vyprávění se spoustou smíchu. Ujišťuju ho, že můj seznam prohřešků a malérů z nemocničního života by už vydal na knihu, ale nikoho jsem zatím neohrozila na životě. Spějeme k bodu zlomu. Připomínám mu, že mi lhal. On se nechtěl rozcházet. Mohli jsme to dle něj zvládnout přeci v té trojce. Čumím na něj jak na tatara. Vypadala jsem na to, že bych stála o dva kluky zaráz? Vypadám na to snad i teď? Nemám nic proti gayům, ale netahat mě do ložnice prosím. Jestli jsem měla chuť se na něj vrhnout tak je to nyní pryč, když mě začne obviňovat, že to já to celé ukončila. On se hledal. On nevěděl co chce. Chvíli se tak dohadujeme a trčíme na mrtvém bodě. Chce v diskuzi pokračovat doma ať se nehádáme jak dva manželé na veřejnosti. Neodporuju mu. Domů už to je jen kousek.
Nabízí mi alkohol, pak kávu. Připomínám mu, že ani jedno nechci a ráno musím být v šest v nemocnici na směně. Pokládám tedy otázku znova. Co s námi bude? Potřebuji to vědět, než si zas zadělám na další malér. V očích má čertíky. Já se snažím tvářit vážně a chci svojí odpověď. Nedaří se mi to, když mě popadne do náruči s tím, že to probereme v posteli, když ráno budeme oba tak brzy vstávat. „A neměli bychom probrat ještě tvojí sexuální orientaci?“ vyjeknu když mě pohodí do postele. „Já tě o svojí sexuální preferenci myslím budu ujišťovat až do rána,“ varuje mě , zatímco mi svléká džíny. Pro moje nožky má od začátku slabost, když je viděl spálené od pudinku. S potěšením tak zjišťuje, že jizvy jsou dávno pryč a já už nebudu mít výmluvu proč nejít k vodě a neobléct si šaty. Náležitě mě líbá a hladí. Trochu nám tu romantiku zabíjím faktem, že jsem unavená a v šest opravdu musím být na sesterně a mít přebranou službu. On je na tom bohužel stejně. Dobře, nebude to tedy romantické a dlouhé milování. To si necháme na jindy. Třeba za těch čtrnáct dní, ale nyní vítězí spíše to zvíře, které každý z nás v sobě skrývá. Klečím na čtyřech jak poslušná čubka a nechávám se chytat za vlasy i pod krkem, zatímco on si bere co mu náležitě vždycky patřilo. Jen mu to trvalo šest let na to přijít. Svíjím se blahem když opakuje, že jsem jen jeho.