Chlípný rybář - soutěžní

Asi se mnou bude každý souhlasit, že prodloužené víkendy dokážou malinko vynahradit ten pocit, že dovolená je v nedohlednu. V květnu, kdy nám příroda ukazuje své kouzlo tím, jak se začíná vše zelenat a kvést, je člověku hned veseleji. A pokud máte tu krásu s kým sdílet, jsou pak pocity nepopsatelné.

Takových společných chvil však moc není. Každý muž se vymlouvá na práci a mě to začíná hodně mrzet. Proto vítám, když se mi ozve někdo, kdo vyhledává setkání nejen za účelem sexu. Dneska jsem měla však štěstí, o které se s vámi ráda podělím.

Jaksi tak pročítám zprávy a doufám, že se mezi nimi objeví pozvání na výlet či focení, tak mě zaujala úplně stejná myšlenka, s jakou jsem si pohrávala před spaním. Totiž kam a s kým vyrazím, když nás čekají ještě dva dny volna. Smířená s tím, že se po dlouhé době podívám třeba na Veselý kopec, mi přišla zpráva, jestli se nechci sejít a smyslu plně prožít nedělní odpoledne.

Jak to tak bývá, tak ty neplánové akce bývají nejlepší. Setkání u Globusu, první letmý polibek a domlouvání, kam se pojedeme podívat. Napadlo mě prozkoumat rybníky kolem Bohdanče anebo ještě lepší Hrádek, kam mě občas někdo zve na nuda pláž. Jak se ukázalo, tak volba byla správná. Sice bylo kolem pár lidiček v karavanech, občas nějaký ten rybář, ale jinak prostředí moc hezké.

Původní plán se vyválet v louce plné pampelišek ztroskotal, protože jsou v těchto místech už odkvetlé, ale čemu jsem neodolala, tak vodě, která ve mě normálně budí respekt. Na několika místech jsou různě uměle vytvořená mola, na kterých se dá vysvléct a posedět. Stejně tak zákoutí, kam tolik nefouká vítr lákají k vysvlečení a vyzkoušení, jak je člověk odvážný do studené vody vlézt.

Připomnělo mi to večerní koupání, kdy teplota vody je stejná jako vzduchu a hrozně mě to lákalo. Společník se nenechal pobízet a aspoň nohy, že prý smočí. To já se svlékla celá, ale spíš kvůli focení. Jako neplavec se raději válím u břehu na dece a ve dnech horka se chodím pouze schladit.

Hned však, jak jsem se svlékla, tak mi můj společník sáhl na prsa a to mě tak rozpálilo, že chladná voda mě malinko usměrnila. Ne však na dlouho. Když jsem vylezla a chtěla si lehnout na deku, tak mě obejmul a začal líbat. Pomalu mu ruka směřovala do rozkroku a to je pro mě impulz sáhnout mužskému na oplátku pod poklopec.

Naše těla se začala proplétat a já cítila, jak mě opět polejvá horko a touhy se zvyšují. Vyprostila jsem jeho úd ze slipů a začala kouřit. Jak jsem cítila vystříkanou pusu, tak mi došlo, že se nablízku nachází rybář, který mě viděl nahou lézt do vody. Toho bych si ráda vzala na pomoc, aby ve dvou uspokojili moje touhy, které jsou někdy neukojitelné.

Stačilo zamávat a už jsem měla u sebe dvě mužská těla. Vlnila jsem se blahem a prosila, ať ta chvíle nikdy neskončí. Každý dotek ve mě vzbuzoval příval emocí. Zatímco jsem rybáře kouřila, tak můj společník svým penisem přejížděl přes poštěvák a já stříkala rozkoší. Tím se boj o mé uspokojení stal nekonečným.

Malinko jsem litovala, že jsem si sebou nevzala svého umělého kamaráda, ten by dílo spolehlivě dokončil. Nebylo však kam spěchat a malinko jsem si mohla vynahradit líbání pod rozkvetlým stromem, které na 1. máje neproběhlo. Aby nám nebyla zima, tak jsme se k sobě tiskli a tím pomohli tomu, že se mužská přirození vzchopila a v kombinaci s třením bradavek i poštěváku docílila mého uspokojení.

Bylo to poprvé, kdy jsem si sex v přírodě opravdu užívala. Vnímat jen svá nadržená těla a nedá se říct, že pod zářícím sluncem. To se na nás tentokrát vykašlalo, ale věřím, že bude dost příležitostí si to zopakovat. Jak já říkám, člověk má žít okamžikem a přijímat vše, co mu život v danou chvíli nabízí.