Úmluva (LC 10)

Ranní snídaně byla neklidná. Respektive neklidné bylo poposedávání Lady Clary na vypolstrovaném sedadle vyřezávaného jídelního křesla, když i významná vrstva výplně nestačila k tomu, aby umožnila její úplně nerušené, pohodné sezení. Lord Charles se to snažil nevnímat, hledaje úkryt za hradbou vystavěnou z novin. Doufal přitom, že jeho žena pouze značně přehrává, aby pobavila sebe při sledování toho, jak on se k tomu postaví.

Docela se mu dle jeho názoru dařilo zůstat nenápadný až do momentu, kdy si chtěl upít trochu z ranního čaje. Bohužel k tomu totiž zvolil chvíli, kdy se šéf obsluhující čety Lady Clary velmi uctivě a naprosto nevinně zeptal, zda si dnes nepřeje na svou židli polštář navíc. Čajem postříkané a poprskané noviny byly již více nepoužitelné. Dobrou zprávu bylo nicméně to, že poté, co se mu podařilo sesbírat nějaké zbytky důstojnosti a zmuchlaný, do kuličky proměněný tisk odhodit v hraném návalu vzteku na podlahu, odkud ho mohl nic netušící sloužící rychle sebrat, uvítal ho velmi pobavený pohled jeho ženy, ve kterém nebyla ani stopa zášti či obvinění. Následné bližší zkoumání ho ujistilo v tom, že Lady Clara je dnešního rána dobře naladěna a z možné nemožnosti sedět v poklidu si vůbec nic nedělá. Polštář s úsměvem odmítla, pochválila sloužícího za pozornost a postěžovala si, že schody jsou tvrdší než vypadají, takže její drobné škobrtnutí (ke kterému samozřejmě nedošlo) jí přivodilo větší újmu, než si původně myslela. Na svého muže zvládla potajmu mrknout. Lord Charles se při té příležitosti v duchu pochválil za to, že ji zvládl v noci neprobudit a tiše se vyplížit, když po probuzení ještě před svítáním zjistil, že Mariana se již někam ztratila. Jeho absence při probuzení totiž Lady Claře zjevně také nevadila.

Byl tak dobře naložený, že úplně zapomněl na svůj statut Lorda a když při procházení ranní pošty odhalil dopis, který vyžadoval urgentní pozornost, místo aby pro Lady Claru vyslal sloužícího, vydal se ji hledat, nos stále ještě zabořen do problému, který před nimi vyvstal. Trvalo mu proto ještě chvíli, než se dokázal soustředit na výjev, který se mu pod schodištěm naskytl. První, co bylo zřejmé, byla skutečnost, že se druhý den za sebou ocitnul na místě, kde neměl co dělat. Pohled, kterým ho Lady Clara počastovala, o tom hovořil více než výmluvně. Ani bližší zkoumání mu však nepřineslo jednoznačně uspokojivou odpověď na to, kde by mohl být problém. Vysoký, pohledný, blonďatý, ramenatý a velmi mladý chlapec silně zarudlý v obličeji mu byl naprosto neznámý. Že by to byl vetřelec, který neměl v domě co dělat a byl přistižen Agathou stojící vedle něj? Proč se ale ta červená taky? Že by z poděkování, které jí už Lady Clara zvládla udělit? Nic dalšího, co by na jednom z nich bylo zvláštního Lord Charles neobjevil. Pak však zachytil, že dveře do výklenku pod schody nejsou pořádně zavřené a mírně se na pantech kymácí. V hlavě mu začalo klíčit náhlé podezření. Než stihl vyhodnotit míru jeho pravděpodobnosti, ozvala se Lady Clara: „Mohl byste mě na chvíli doprovodit do soukromí, Můj Drahý?“. A aniž by čekala na vyjádření osloveného, zavelela „Vy dva počkejte tady!‘“, a rázovala si to do nejbližšího salónku.

Sotva se ocitli z doslechu za zavřenými dveřmi, Lady Clara spustila „Vybavuje si Vaše Lordstvo, že včera ráno byla Mariana poraženou?“. Lord Charles se při vzpomínce na podbízivou snahu ho vyčerpat hned ráno nyní již dokázal pousmát. Jeho žena se stejným výrazem na jeho projev souhlasu reagovala další otázkou „Pak si je Vaše Lordstvo jistě vědomo toho, že Agatha byla vítězkou.“ Lord Charles se již dovtípil, že odměnou Agathě zjevně bude něco jiného než výprask z rukou své paní a že to asi nějak souvisí se scénou, které byl právě přítomen, takže se mohl bez změny výrazu v poklidu zeptat: „A co nám z toho plyne, Má Paní?“.

„Agatha je úplný blázen do vnuka našeho hajného. Jak asi tušíte, je to ten chlapec, kterého jste právě viděl na chodbě. Nachytala jsem ji, když se ho snažila svést“, začala jeho žena s rychlým vysvětlením, nad jehož překvapivostí se Lordu Charlesovi nadzvedlo obočí. „Jsem sice přesvědčena, že po fyzické stránce se jí dostane zklamání“, Lordu Charlesovi se z tak jednoznačného a vskutku časně učiněného závěru zvedlo i druhé obočí, „nicméně jsem s ní uzavřela dohodu, že když uspěje s Marianou, může ve svém snažení pokračovat.“

Mozkové závity Lorda Charlese pracovaly naplno. Tohle určitě nebude vše, sdělovaly mu rovnou. Lady Clara musela vědět, že Agatha by mohla prohrát pouze v případě, že by ostatní koně po cestě popadali na překážkách a žádný z nich by nedorazil do cíle, pokud mohl usuzovat z toho, co o Agathě Lady Clara tvrdila. Postavit ji před takovou snadnou situaci, to určitě učinila jenom tehdy, když v tom bylo nějaké „ale“. „To zcela jistě není vše, že ano, Má Paní?“, ujistil se tak Lord Charles tónem, který svědčil o tom, že si je jist správností svých úvah. Laskavé poplácání po tváři mu poskytlo ujištění, že to, že myslí, a navíc správně, jeho ženu vskutku potěšilo.

„Vaše Lordstvo mi v poslední době dělá opravdu radost“, doprovodila Lady Clara projev uznání kromě výrazu také slovně. „A proto dostane nyní na výběr“, nadhodila vzápětí. „Agatha akceptovala moje podmínky, že k činu může přistoupit až tehdy, kdy se ode mě nechá při svádění nachytat na místě, kde ani jeden z nich nemá co dělat, a jeho poprvé se pak uskuteční jako trest pod mým osobním dohledem.“ Poslední část sdělení poskytla Lady Clara trochu neochotně a v rozpacích, tváře zalívající se jí červení.

„Och“, komentoval to Lord Charles nejprve. Vyústění celého problému opět nečekal. Nicméně ihned pochopil, proč bylo ukrytí se do soukromí před vyhlášením trestu pro pouze z poloviny netušící dvojici tak potřeba. Jelikož si začínal zvykat, že od své ženy může čekat cokoli a pro klid své duše se rozhodl, že se pokusí nezpochybňovat a vlastně se ani nepozastavovat nad neobvyklostí jakýchkoli jejích kratochvílí – chtít býti u toho, jak se jeden nebohý chlapec ocitne ve spárech dračice mu přišlo jako poměrně výstřední, pomineme-li vůbec ten základní fakt, že se jeho žena chtěla dívat – pominul tyto zvláštní okolnosti a raději poukázal na druhou věc, která ho vpravdě zaujala. „Agatha pro to asi udělala hodně, že?“, otázal se spíše řečnicky s pobaveným podtónem.

Po chvíli šoku z nečekanosti reakce svého muže se Lady Clara uvolněně zasmála a přivinula se mu nadšeně pevně kolem krku. „Měl jste být u toho, jak se snažila být za těmi zavřenými dveřmi nápadná“, ujistila Lorda Charlese o naprosté správnosti jeho úvah. „Také byste neodolal a šel zjistit, co se to tam proboha děje.“

„Opravdu si myslíte, že na to ten chlapec přistoupí?“, zeptal se Lord v reakci, přestože odpověď na tuto otázku již dopředu významně tušil. Lady Clara ho nezklamala. „Postarám se o to, aby neměl jinou možnost.“

Nebylo to asi úplně správné, aby místo hajného za jeho nepovedenou paštičku trpěl jeho vnuk, ale Lord Charles věřil, že – pokud je aspoň trochu povahou po svém dědovi – měl by jinoch být schopen celým martýriem projít, aniž by po jeho skončení měl potřebu na sebe vztáhnout zbraň nebo se na zbytek života odebrat do kláštera, a tak se pouze vyptal na poslední podstatnou část tajemství, která mu dosud byla skrytá: „V čem tedy spočívá má volba, Má Lady?“.

„Vaše Lordstvo se může dívat se mnou.“

Nejenom slova, ale i síla a styl úchopu kolem jeho krku informovaly Lorda Charlese o tom, že jeho žena na jednu stranu bytostně doufá, že se k ní přidá a nesmírně se na to těší, na druhou stranu se obává, že by Lord Charles sice neobrátil a nechal ji celou akci dotáhnout až do konce, ale nebyl by z toho přinejlepším vůbec nijak nadšen. Lord Charles však naštěstí pro ni rychle dospěl k závěru, že by jeho přítomnost mohla být žádoucí, a tak, byť ho trochu hlodala pochybnost, zda se nemýlí v tom, že jeho autorita má takovou moc, aby mohla zabránit přílišné eskalaci, sevřel Lady Claru pevněji kolem ramen, přitisknul ji k sobě a poskytl jí tolik toužebnou odpověď: „Mohu se na Mou Paní spolehnout v tom, že se postará o vše potřebné, že ano?“.

Teprve po krátké pauze po jeho definitivním souhlasu se od něj jeho žena odtáhla a podívala se mu do očí. Poděkování v nich bylo hřejivé. Bylo však již protkáno záblesky ohýnků z očekávání věcí příštích. „Samozřejmě, Můj Pane“, ujistila Lord Charlese a významně se rozhlédla kolem.

Nacházeli se v malé knihovničce určené pro tiché soukromé čtení, rozjímání a meditace. K tomuto účelu byly na jednom konci místnosti proti sobě umístěny dvě pohovky. Naprosto ideální prostředí, věděli rázem oba. „Běžte se rovnou posadit, Můj Pane“, instruovala Lady Clara svého chotě ihned, jakmile bylo jasné, že oba myslí stejně. „Důstojně, v mocenské pozici, připraven projevit souhlas s mým návrhem“, prohlásila poněkud zbytečně. Lorda Charlese její důslednost, stejně jako promyšlenost jejích činů, ale rozhodně potěšila. Ještě ani nedorazil na určené místo, když mu do zad vrazila poměrně neobvyklá žádost: „A buďte tak laskav a umístěte po svůj bok jeden tenký polštář navíc“. Lady Claru vyprovázely z místnosti dozvuky hurónskému smíchu jejího muže. Předstírání při snídani asi nebylo tolik přehnané, jak si myslel, a jeho žena se na to nebála poukázat.

Vešli dovnitř jak ovce jdoucí na porážku. Lady Clara je před sebou hnala jak pastevecký pes. Agatha však nebyla tak dobrou herečkou jako ona, takže informovanému divákovi nemohlo uniknout, že na rozdíl od chlapce za ní vyskakuje na pérkách a pohled sklopený dolů jen velmi těžko předstírá zkroušenost a zahanbení. Stejně jako výraz tváře a těla. Bylo však jasné, že hoch o pasti, do které spadl, netuší vůbec nic. Lady Clara je navigovala do pozice zády k druhé pohovce, přímo před sedícího Pána, sama zůstala trochu stranou a jak žalobce před soudcem se jala odříkávat skutkovou podstatu hanebného činu, který se přistižení pod Jeho střechou chystali uskutečnit.

„Vaše Lordstvo. Tuto dvojici jsem odhalila v místech, kde neměla žádné právo se vyskytovat. Chlapec zde ostatně nemá vůbec žádné povolení k přístupu do Vašeho domu. A co hůře, poddávali se nízkému chtíči a kdybych včas nezasáhla, jistě by došlo k nejhoršímu.“

„Je tomu vskutku tak?“, gratuloval si Lord Charles k hlasu, o kterém věřil, že by byl schopen odstrašit všechny slabší povahy. Snad jsem to nepřehnal, leknul se vzápětí, když se hochovi netřepala již pouze kolena, ale chvěl se jíž naprosto celý. „Ano, Můj Pane“, špitla snaživě Agatha. Chlapec se na nic nevzmohl a pouze strnule zíral před sebe. Lord věděl, že to může brát jako souhlas, a tak zaburácel dále: „Jaký trest pro takovýto zpustlý, prostopášný a naprosto neodpustitelný čin navrhujete, Má Paní?“.

„Vyhnání z panství, Můj Pane“, reagovala Lady Clara tvrdě. „Samozřejmě až po zbičování před všemi sloužícími s postaráním se o to, aby v žádné slušné domácnosti již nikdy nemohli najít práci.“

Ha, přestřelili jsme, měl Lord Charles bezprostřední pocit poté, co se chlapec sesypal na kolena na zemi jak hromádka neštěstí. Snažit se mu vysvětlit, že právo zbičovat ho neměli ani v nejmenším, a i všechny další výhružky byly pouze předstírané, rozhodně nebyla cesta vpřed. Agatha, která si planosti výhružek neodpovídající míře provinění byla dobře vědoma, nad reakcí nebohého jinocha jenom obrátila oči v sloup, využivše toho, že její gesto nemůže vidět. Lord věděl, že nyní je prostor pro to projevit shovívavost.

„Snad bychom nemuseli být přísní tak, jak velí mravy, co myslíte, Má drahá?“, snažil se o laskavější tón natolik zřetelný, aby ho uzlíček nervů u jeho nohou byl schopen zachytit, vnímat a pochopit. Heuréka, zdařilo se! Chlapec vyslal zespodu nahoru tak nadějeplný pohled, jako by právě popatřil na boha před sebou. Lordu ho zrakem raději navedl na bohyni, která měla o jeho osudu rozhodnout.

„Možná“, prohodila Lady Clara zdánlivě zadumaně a přesvědčivě neutrálně. „Snad by zde jistá možnost byla, Můj Pane“, dodala po patřičné odmlce vyplněné předstíraným přemýšlením. „A to, Má Paní?“, otázal se Lord Charles s hraným zájmem. „Aby si provinění dobře zapamatovali, že je naprosto nepřípustné věnovat se takovýmto činnostem v době, kdy mají vykonávat jim uloženou práci, v domě, který není jejich a kterému naopak mají sloužit, a za zády jejich pánů, vyzkouší si naopak, jaký to je pocit, když je někdo bedlivě pozoruje.“

Pohyb hlavy, kterým hoch přesouval pozornost mezi oběma mluvčími se zastavil na Lady Claře, s nevírou na ni vytřeštil oči a marně chytal bradu padající na zem. Nezkaž to, poroučel Lord Charles v duchu Agathě, která se radostí chystala rozskočit. Jeho pohled ji naštěstí dostatečně varoval před neuváženou akcí, takže spolkla rychlý souhlas a snažila se zklidnit. Akorát tak včas, protože chlapec se k ní obrátil pohledem. Tak obviňující pohled – TY! TY za to všechno můžeš!“ – Lord Charles ještě v životě neviděl. O tom, že se chlapec však dočkal pouze naprostého zklamání a nepochopení, výmluvně hovořila jeho brada, která dokázala spadnou ještě níže, neboť Agatha pouze pokrčila rameny a nějaké známky toho, že by se celou situací cítila nějak konsternována, kdokoli v místnost hledal naprosto marně.

„To mi přijde jako spravedlivé potrestání, které by mohlo přinést ponaučení a zmoudření, Má Paní“, poděkoval tak Lord Charles nakonec své ženě. „Děkuji Vám za Vaši moudrou radu“, dodal ještě. „Co si vyberete – vyhnání, nebo vykoupení?“, vyřkl opět změněným hlasem svůj ortel pro postiženou dvojici. Dalším vývojem si ale nebyl vůbec jist.

Agatha s pohledem upřeným ke svému spolupachateli kývla. Její snaha o to, aby to vypadalo patřičně zkroušeně – když tedy není jiná možnost – byla chvályhodná, byť nezaujatý pozorovatel by poznal, že to není věrné. Hoch ale byl značně pohlcen úvahami o své budoucnosti. Bezprostřední i té vzdálené, takže mu tato skutečnost naprosto unikla. A zjevně nebyl schopen jakéhokoliv činu. Lord si vůbec nebyl jist, jak z toho ven. Ne tak Lady Clara. „Mám svolat sloužící, Můj Pane?“, otázala se neúprosným hlasem beze stopy citu či pochopení adresovaným přímo chlapci u svých nohou.

„Ne! Ne! Počkejte!“.

Bylo to chvatné, panické, opředené hrůzou. Ale byl to konečně projev nějakého názoru. Na který všichni tak dlouho čekali. A byť takto nebyli domluveni, Lord Charles věděl, že nyní je řada na něm. „Jak ti říkají, chlapče?“, zeptal se otcovsky a láskyplně. „Ha... Harry“, vypadlo z vyděšeného věchýtku nervů. „Možná si to z toho úplně nepochopil, Harry“, navázal Lord Charles, „ale součástí šlechetného a velkorysého návrhu Mé Paní je to, že trest, který si tady s Agathou odbudete, zůstane pouze mezi námi a nikdo další se o tom nedozví.“

Konečně, konečně nějaká jiskřička naděje a víry, že zde ještě někdy bude nějaký zítřek svitla v chlapcových očích. „O .. opravdu ... Můj Pane?“. Mozek se tomu ale stále zdráhal uvěřit a dokud nepřijde ujištění i od Lady Clary, nikdy k tomu ani nedojde. Zázraky se ale asi stále ještě dějí, neboť Lady Clara skutečně souhlasně kývla. „Pokud by ses ale rozhodl o tom někde někomu povídat, přistoupíme k původnímu trestu a přidáme ještě něco navíc. Je to jasné?“, dodala však stále stejně tvrdě. Harry na souhlas usilovně kýval. Byl schopen vidět pouze to, že unikne trestu, jehož dopad si dokázal mnohem lépe představit než druhou alternativu. „Jsi s tímto srozuměna také, Agatho?“, ujistil se Lord Charles poslední osoby, jejíž názor musel být vysloven. „Naprosto, Můj Pane“, ujistilo Lorda Charlese to dobré děvče tiše a téměř s úspěšně skrytou radostí. „Svlékni se!“, informoval ji proto Lord Charles střelhbitě, pohodlně se zapřel do pohovky a gestem vyzval Lady Claru, aby se posadila k němu.

Agatha se dle očekávání nikterak nezdráhala. Jistými prsty rozvazovala na boku zástěrku a pak i sukni a obé pak spustila dolů na podlahu, vystoupila z nich a odkopla je stranou. „Jenom pozoruj a dívej se“, poučil Lord Charles s Lady Clarou pod křídlem hocha, aby ho podpořil v tom nespustit z Agathy oči. Překvapilo ho, že naprosto nemyslící mladík byl schopný na jeho vyzvání kývnout.

Agatha si sundala botky a srolovala černé punčochy dolů, aby je pak dostala z nohou pryč. Při pohledu na její černé kalhotky Harry nasucho polknul a nervózně se v kleče zavrtěl. Lord skoro nemohl uvěřit tomu, že takto vystresovaný jedinec stále ještě oplývá schopností se takto rychle vzrušit z příslibu nového, nepoznaného a pro něj nejspíš i dosud trochu zakázaného ovoce. Ale pokud by se on sám měl řídit jen Agathiným pohledem a řečí těla, věděl by, že by byl polapen. Co byl by, byl. Jeho vlastní úd se bez váhání probouzel. A jeho žena ho navíc začala zlehka hladit po vnitřní straně stehna. Když pak Agatha odhodila další svršky a zůstala před nimi stát jen v podprsence a kalhotkách, sáhnul si hoch maně do vlastního klína, aby se poupravil. Lord Charles nemusel. Jeho Lady to zvládla za něj.

Agatha sáhla za sebe. Neomylně hladce jednou rukou rozepnula, dvěma stáhla dolů a jednou upustila nicotný kousek prádla k zemi. Harry fascinovaně zíral na obliny prsou, výrazné, nepřehlédnutelné bradavky, přestože barevně ani velikostí dvorců na sebe tolik nepoutaly pozornost, a na smyslný výraz, kterým ho Agatha k sobě vábila. Rukou si tiskl svoji schovanou erekci a snažil se ji tak ještě více skrýt, přestože to pochopitelně bylo nemožné. Když si pak Agatha stáhla podmanivým vlněním boků kalhotky pryč a všechny v místnosti ozářilo její zlatavé chmýří, měl Lord Charles obavy, že Harry to neudrží a bude po všem dříve, než vůbec začnou. To se naštěstí nenaplnilo a hoch se dokonce nechal Agathou vyzdvihnout do stoje. Ta si před ním naopak klekla. Ruka, která se snažila přístupu dovnitř bránit, byla rychle proplesknuta a odstrčena stranou a narychlo vystavěné hliněné hráze rozdupány. Harry si pak nechal stáhnout kalhoty dolů bez jakéhokoliv dalšího odporu.

Nebyl příliš velký. Vlastně by se dalo říci, že byl poměrně malý. Lord Charles se obával, že není jediný v místnosti, kdo s ním v tomto ohledu cítil okamžitý soucit. Ale byl skutečně natlakovaný až k prasknutí. Stál mu kolmo vzhůru, prakticky nerušen jakýmkoli porostem okolo, nejenom v ohanbí ale ani jinde na těle. Malá hlavička byla úplně nachová a snad i už pokrytá tenkou vrstvičkou vzrušení. Sotva se ho tak Agatha lehce dotknula, už bleskově přisávala hlavu, aby se snažila pochytat všechno nadělení, které se rychle dralo ven. Pranic si nedělala z toho, že jí hoch nejspíš vytrhal chuchvalce blonďatých vlasů, jak zoufale se snažil něčeho chytit. Lord Charles i Lady Clara bedlivě sledovali usilovnou Agathinu snahu, kterou se snažila nenechat pokud možno vůbec nic nazmar, především pak proto, aby mohla opustit místnost tak, že by na první pohled nebylo vidět ani cítit, že byla strčena pod mohutný gejzír.

Zdálo se to nekonečné až si Lord Charles uvědomil, že Agatha již dávno nepolyká a nečistí, ale naprosto plynule přešla na další felaci, kterou si hodlala zajistit pevnost nástroje pro pokračování. S Harrym rozhodně nemínila přestat a Lord Charles neviděl důvod, proč to ukončit. Naopak, žádoucí bylo jít dál. Nechtěli chlapce zanechat v naprostém šoku a s pocitem hanby. Jen škoda, že by bylo nepatřičné, aby se on sám osvobodil, nebo byl osvobozen. Lady Clara také vskutku usilovala o to, aby ho dráždila co možno nejvíce nepozorovaně.

Agatha převzala otěže plně do svých rukou. Harry se v mžiku ocitnul v sedě a Agatha na něm. Zavedla si ho dovnitř bez jakýchkoli ceremonií a celého ho v sobě schovala. Rozkročmo na jeho stehnech se oddálila, a zatímco pracovala pouze boky, rychle mu svlékala košili. Lord Charles tak toho chvíli moc neviděl, neboť Lady Clara se na chvíli překvapivě zapojila do akce a sundala uvězněnému Harrymu kalhoty a boty. Svému muži chvilkové opuštění jeho erekce rychle vynahradila, když se odvážila využít toho, že Harry může vidět akorát tak Agathu před sebou, rychle pronikla Lordu Charlesovi do poklopce a jala se s ním hrát přímo uvnitř. Její ruka byla nádherně teplá a mazlivá a přinutila Lorda Charlese trochu sevřít zuby. Agatha se navíc prohnula v kříži, vystrčila zadek dozadu a narvala svá prsa Harrymu do úst, takže pár sedící za jejími zády měl jinochův pyj, na kterém se pohupovala, jako na dlani. Množství vláhy, které po něm stékalo, bylo obdivuhodné a Agatha z něj ždímala, co se dalo.

To bylo ostatně ještě zřetelnější vzápětí, kdy sebou Harry marně zavzpouzel, zasténal a zaškubal, a k vyvěrajícím šťávám přibyly i jeho vlastní. Agatha ani trochu nezměnila tempo a kopulovala na něm bez ohledu na jeho erupci. Navíc ho začala líbat. Usilovně, ale něžně. Probouzela ho k činnosti. Volala po jeho reakci. A ta se zjevně dostavila. A jak Harry začal reagovat, Agatha zpomalila. A o to více sevřela vnitřní svaly. A Harry aniž by dostal šanci vyklouznout, začal opět mohutnět a kamenět. Bylo k neuvěření, že ani dva rychlé výstřiky neměly na jeho potenci zásadní negativní vliv.

Ke třetímu ho již Agatha vedla kontrolovaně. Aby věděl, co dělá. Aby to dokázal více vnímat. Aby měl pocit, že není pouze panákem, se kterým si Agatha dělá pouze to, co chce. A dařilo se jí to. Harry si ji přitáhnul k sobě, snažil se sám o určitou aktivitu. Nejspíš úplně zapomněl na to, že nejsou v místnosti sami. Ale byť dvakrát vystříkán, ani potřetí nevydržel tak dlouho, jak bylo pro Agathu potřeba.

Když potřebovala zrychlit, zintenzivnit, aby měla šanci také protnout cílovou pásku, bylo toho na Harryho moc. Agatha tam stále ještě nebyla, když Harry nedokázal odolat zuřivým pohybům jejích boků a svírání jejích vnitřních svalů a do jejích otevřených úst křičel svoji nechtěnou kapitulaci. A dál už nemohl.

Lady Clara opatrně vyndala ruku z Lordova poklopce. Potutelným výrazem dala svému zapocenému, zadýchanému muži najevo, že si je moc dobře vědoma toho, jak blizoučko on sám byl. Společně pak nezávisle na sobě dospěli ke shodnému závěru, že protilehlou sedačku již nic nezachrání a bude potřeba ji okamžitě vyměnit. Vlhké skvrny kombinovaných sekretů obou mladých lidí ji poškodily nenávratně.

Agatha se sesunula dolů. Vědoma si své porážky nechala Harryho se osvobodit. Lady Clara blýskla po svém muži vítězoslavným výrazem připomínajíce mu, že Agathino zklamání předpovídala. Agathu však bylo třeba chválit, nikoli kárat. Protože vůči Harrymu si jakákoli negativa schovala. Líbala ho a šeptala mu cosi, co sice nebylo rozlišitelné, ale rozhodně to byla povzbudivá, chlácholivá, možná i děkovná a opakování slibující slova. Konečně se také i sesunula stranou a popatřila na svou Paní v očekávání jejích dalších pokynů. Ty však Lady Clara adresovala především Harrymu.

„Váš trest máme za vykonaný“, ujistila je nejprve. „Harry, seber si svoje věci, oblékni se a počkej na Agathnu v jejím pokoji. Předám jí nejprve pro vás nějaké další instrukce.“ Její hlas byl laskavý, mateřský, ale nepřipouštějící odpor nebo jakékoliv smlouvání. Harry skutečně vystřelil tak rychle, jak mu to umožnily roztřesené ruce, vysílené vrávorání a skutečnost, že se jeho veškerá krev přesunula pro změnu do hlavy. Všichni tři ho pozorovali tak dlouho, dokud za ním nezaklaply dveře. Teprve potom Lady Clara přesunula pozornost k Agathě.

„Odpověz mi upřímně, děvče, naplnilo to tvé očekávání?“, vyzvala ji zřetelně, ale laskavě. Agatha negativně zakroutila hlavou, nebyla však nespokojená. „Nikoli, Má Paní“, připustila i slovně. „Ale on se mi pořád hrozně líbí“, dodala bez jakéhokoliv uzardění. „A pokud mi to Má Paní umožní, ráda bych se s ním scházela i nadále“.

„Dobře, Agatho“, konstatovala Lady Clara spokojena tím, že Agatha se nesnažila cokoli předstírat či být jakkoli neupřímná. „Probereme to spolu později“, přislíbila jí, dávaje jí naději, že by proti jejich budoucímu styku nemusela nic mít. „Nyní však musíme vyřešit ještě jednu záležitost“, osvětlila, proč to teď (mj.) nehodlá řešit. „Velmi mě potěšilo, že jsi své nenaplnění Harrymu nijak nevyčítala. A Jeho Lordstvo tady disponuje jistou, řekněmu tomu pomůckou, kterou by sis své nenaplnění mohla vynahradit. Dávám ti tak možnost se rozhodnout, zda toho využiješ, nebo půjdeš raději za Harrym. Co ty na to?“.

Lordu Charlesovi z nečekaného vývoje padla brada. Ještě před chvílí uvolněně seděl doufaje, že se jeho erekce začne pomalu rozplývat a vzápětí hleděl do hladových očí Agathy. Pokud opravdu chovala k Harrymu nějaké hlubší city, teď jí to zjevně bylo upřímně jedno. „Má Paní je neskutečně laskavá“, vydechla hlasem, který svědčil o tom, že stále ještě nemůže uvěřit tomu, že dostala takovou šlechetnou nabídku.

„Jsem pro to, Můj Drahý“, obrátila se Lady Clara na svého muže, jako by si povídala se svými přítelkyněmi o počasí, „vyměnit obě pohovky, a ne jenom jednu. Agatha Vám proto nyní svlékne kalhoty a pak si Vás osedlá zády k Vám. Věřím, že nezklamete ani ji, ani mě, a vydržíte tak dlouho, než se obě uspokojíme a látka bude patřičně znehodnocena. Byla bych Vám povděčna, kdybyste si sám svléknul košili, zatímco Vám Agatha pomůže od zbytku oděvu.“ A aniž by čekala na souhlas, nebo rozpor, nadzvedla se, vyhrnula si sukni a rychle dostávala dolů vlastní promočené kalhotky, které byly v jejím klíně značně zadrhnuté. Teprve když se rozvalila zpátky na svém polštářku, který zjevně hodlala také zničit, a s očima zastřenýma chtíčem si začala hladit zmáčenou lasturku, probudili se k činnosti i Lord Charles a Agatha. Lord pomalu, stále ještě se úplně nezživ s překotným během času, rozepínaje si knoflíčky úplně malátně, očima hltající dlouhé prsty hrající si v klíně jeho ženy, Agatha živelně, snažíce se zbavit Lorda určených částí oděvu co nejrychleji. Dokázala však vyčkávat jak běžec na startu až do chvíle, kdy Lord Charles konečně odložil svléknutou košili, a teprve potom vyrazila vpřed.

Lord Charles stále upřeně pozoroval svoji ženu a odmítal vnímat štíhlá ženská záda a blonďatou hřívu, které se mu snažily vyplnit jeho zorné pole. Reagoval teprve na váhu, byť nepatrnou, Agatha byla skutečně velmi štíhlá a drobná, která sjela po jeho vztyčené standartě a uhnízdila se mu na klíně. Předmětné tělo se zády přitisklo k jeho hrudníku, přičemž hlavu umístilo tak, aby Lordu Charlesovi nijak neomezovalo výhled na svoji ženu, nohy vysunulo na sedačku a začalo na jeho obdaření provádět nezbytné rituály potřebné pro dosažení Nirvány. Lord Charles dle tváře, která k němu byla natočena, byl dobře informován o tom, že ani Agatha si nenechává ujít instrumentální koncert, který Lady Clara rozehrála. Ta ostatně co nejvíce natočila tělo a usadilo nohu tak, aby výhled byl vskutku nerušen.

Netrvalo to dlouho, ale podložený polštář byl i tak odsouzen k záhubě. Čvachtavé zvuky, které se nesly prostorem, byly přerušeny mohutnou fontánou, když Lord Charles popatřil na něco, o čemž dosud ani neslyšel. Sladké šťávy, které smáčely jeho bok i bok Agathy, která také rychle spěchala ke svému naplnění, byly hmatatelným důkazem o tom, že se mu to pouze nezdálo. I když byl scenérií absolutně polapen, i tak doufal, že si Lady Clara nijak neublížila z toho, jak freneticky se pohybovaly prsty v jejím podbřišku, a především ze strany na stranu po místě, kde Lord Charles již věděl, že se má hledat klitoris. Explozivní kontrakce jejího těla také zaváněly možností nějakého zranění. Ale ten chtíč, ten chtíč, který Lady Claře hořel v očích, když zírala na Agathu finišující na údu svého muže, sama zuřivě dýchaje, hovořil výmluvně o tom, že ať již se stalo cokoli, pouze to podpořilo nutnost uspokojit neovladatelné potřeby.

Stále ještě si hrála se svým hráškem, již pomaleji, šťávy již nestříkaly, když Agatha zavyla jako vlk na měsíc a dokázala něco, co až do této doby bylo nemožné. Její spodní části stehen se střetly s tělem Lorda Charlese pod ní a on celý zmizel v ní. A kdyby měl Lord Charles rozhodnout o tom, která z obou žen předvedla v poslední době věrnější obraz tropického šílenství, nebyl by toho schopen. Křečovitě držel jednou rukou zmítající se tělíčko, aby ho udržel na sobě a ani jeden z nich, či dokonce oba i s celou pohovkou, neskončili převržení na zemi.

Další věc ale také vůbec nedávala smysl. Byla naprosto nepochopitelná.

Lord to udržel. Jako by byl nějak přiškrcen. Kohout tak pevně utáhnut, že by mohl mít strach, že už to nikdy nepůjde. A tento stav přenášel do jeho těla tolik impulzů a vjemů, že si myslel, že ho to roztrhá. Jeho pohled tak signalizoval jediné: HELP.

„Slez“, zavrčela zničehonic Lady Clara směrem k uklidňující se Agathě.

Kdyby to Lord nezažil, nevěřil by, že by dokázala reagovat. A přesto se nějak ocitla pryč, sjetá k jeho kolenům. A Lady Clara bez meškání zaujala její místo. Líbaje svého Lorda nehodlala nechat jeho vydatně promazaný nástroj v nečinnosti a bez využití. Nebo prostě déle Agathě na pospas. A vedly ji její vlastní zájmy. Ani tak vydatný orgasmus jí nestačil.

Začala zvolna, užívaje si pocitu spojení. Vyplnění neobsáhnutelnou Lordovou hmotou. Skutečnosti, že i ona se při pohybu dolů již skoro setkala s Lordovým šourkem. V momentech, kdy špička jeho obdaření byla kdesi hluboko uvnitř jejího bříška. Tlačila na děložní čípek tak, až to bylo téměř bolestivé. Ale tak krásně bolestivé. Dávaje Agathě dostatek klidu k tomu, aby jí zezadu rozepnula halenku a stáhla košilku dolů, takže mohla ústům svého muže nabídnout nejprve jednu a pak i druhou bradavku, aby si s nimi mohl hrát a kultivovat je v monumentální dílo.

Teprve když Agatha sjela zase dolů a začala jazykem dráždit šourek a perineum Lorda Charlese tak daleko, jak se byla schopna dostat, začala Lady Clara zrychlovat. A i když se přitom neřídila přímo hlasy svého těla, to ji rychle předběhlo a převzalo otěže do svých rukou. A hnalo je k cíli.

„Pojďte, Můj Pane“, zašeptala potřebně. „Pusťte to do mě, stejně jako Harry naplnil Agathu. Nenechte mě dlouho čekat“.

Lord Charles tentokrát neměl sebemenší ponětí, zda vůbec a případně jak se sladil s Lady Clarou. Její tělo usazené na jeho bylo v tak permanentní křeči, že se to prostě nedalo odečíst. A také nebyl schopen se až do konce dívat. Výboje, které nastartovaly jeho explodující koule, příliš pohltily jeho smysly. Schopnost vnímání. Sebraly mu sílu nechat oči otevřené. Ústa zavřená.

Exploze. Výbuchy. Záblesky. Sténání. Svírání. Třepání. Chvění.

A ženské tělo tisknoucí se v gestu hledání nějaké pevné opory k jeho. Pevně usazené na jeho klínu. Naražené na něj tak, že Lord Charles nevěřil, že bylo vůbec kam ukládat uskutečněný transfer.

A jemný jazýček lízající jeho pytel a nejspodnější okraj penisu. Vtahující vytékající hmotu či cokoli to bylo. Čistící vzniklé nadělení.

Až se konečně vracelo i vnímání okolního prostoru. Připomenutí si toho, kde jsou a co tady právě dělali. Vracení se schopnosti myšlení skrz jemné polibky, kterými Lady Clara pokrývala jeho uši, tváře, čelo, víčka, nos. A nakonec i ústa.

Přisáli se k sobě. Jazyky se ujišťovali o tom, že požitek, který měli, byl nepopsatelný. Nezapomenutelný. Volající po tom ho často, pravidelně opakovat.

Lady Clara se vysunula až tehdy, kdy erekce jejího muže již začala značně povadat a bylo obtížné stále se na něm udržet. Agathin jazyk okamžitě prudce zrychlil. Chytal, co se dalo. I tak Lord Charles věřil, že splnili uložený úkol a nebude žádná lítost z toho, že pohovky budou muset být vyměněny. Aby mohly být nalezeny nové, ještě lepší, a ideálně i trvalejší.

„Agatho?“, otestovala Lady Clara schopnost vnímání štíhlého prutu živočišné vášně pod sebou. „Ano, Má Paní?“, byla hbitá reakce svědčící o tom, že Agatha své konání již dlouho plně kontroluje. „Můžeš jít“, poučila ji Lady Clara. „Běž za Harrym, uklidni ho, dejte si spolu koupel, a pokud toho bude schopen, začni ho učit něco o tom, co ženám dělá dobře. Podmínky, co a jak dál, spolu probereme později.“

„Zajisté, Má Paní, už běžím“, ujistila je rychle se sbírající Agatha. „A děkuji. Moc. Vám oběma“, doneslo se k nim ještě následováno zvuky vzdalujících se nohou. V otevřených dveřích se však Agatha zarazila. Než se mohla odhodlat k tomu vyrazit dál, houkla k ní Lady Clara: „Marianu pusť dál“.

Do očí svého překvapeného muže zlehka dovršila „Někdo diskrétní by tu přece jen měl trochu poklidit.“