Posun (LC 29)

Alea iacta est.

Byli připraveni na večírek, který mohl vnést do stojatých vod konzervativního bahna anglické smetánky nějaké to vzrušení. Určitě ne ještě tolik, jaké byly skryté představy tajných zákoutí mysli Lady Clary, její muž to ale považoval za přelomové. O to více bylo podnětné, že s nápadem na úpravu přišel on sám. Byl si přitom vědom toho, že nitky k tomuto kroku vzešly od Lady Clary. Z toho, jak protřepala okruh jejich nejbližších přátel a prázdná místa zaplnila novýma. Takovýma, jejichž pověst navenek byla i nadále nezpochybnitelná, tamtamy ale věděly svoje. Dnes večer se tak v jejich rodovém sídle pořádal večírek pro další dva manželské páry, umělecké duo bratrů a nezadanou, značně rozvernou přítelkyni jejich ženy, Lady Lucrecii. S nimi třemi tedy 10 osob z vyšší společnosti.

To, s čím Lord Charles sám iniciativně přišel, vlastně až tak originální nebylo. Upřímně, jen kopíroval provokativní obleky sloužících na party právě u Lady Lucrecie. S tím, že se rozhodl jít dále a tam, kde to bylo vyzývavé, on navrhl prosvítající kůži. Košile sloužících obého pohlaví byly tak tenké, že těla pod nimi byla prakticky transparentní, sukně sotva pod zadeček, muži tak upnuté kalhoty, že jejich mužství pod nimi bylo naprosto nepřehlédnutelné. Jak předpokládal, jeho žena nejen že se nevyslovila proti, popsaný výsledný obraz byl finálními tahy jejího štětce. Lord Charles navíc udělal tu chybu, že v nadnesené náladě, s jakou přijímal poděkování své ženy za tuto inciativu, resp. ve chvílích oddechu po velmi uspokojivém kole sexu, s nadsázkou navrhl, že kdyby měli nedostatek vhodných sloužících, zapojí i Marianu a Agnes, a to naprosto bez spodního prádla. A když jeho žena kontrovala tím, že všichni sloužící budou bez spodního prádla, on si přisadil, že v takovém případě trvá na tom, že ona a Lady Jane vyrazí na večírek s hračkami zaplňujícími oba jejich spodní otvůrky. Byť to ani trochu nemyslel vážně – byl to důsledek jeho jistých úvah, k čemu všemu by se jejich nashromážděné pomůcky daly využít – raději se ihned opravil, že v případě Lady Jane je penetrace jejího zadečku čistě na její dobrovolné bázi.

Zděšení z toho, co možná způsobil, ho neopustilo ani přes naprosto zuřivou vášeň, se kterou se na něj jeho žena vzápětí vrhla na druhé kolo, aniž by jeho nápad verbálně nějak komentovala. Nijak se k němu nevyjádřila ani později, takže Lord Charles stále ještě mohl doufat, že na tuto jeho část nějakou záhadou zapomněla. Až do chvíle, kdy před něj s Lady Jane těsně před začátkem večírku naklusaly, vybrané pomůcky v ruce, s tím, že je přece na něm, aby jim je sám aplikoval. Jako by nestačilo, že jeho žena trvala na tom, že před začátkem zbarví zadečky Mariany, a překvapivě i Agnes, pěkně do červena. Že prý ony i hosti budou mít výrazně vyšší motivaci. Tento úkol už měl i za sebou a obě ženy s poděkováním odcupitaly poté, co mu na znamení díků políbily vyplácející ruku.

Když tak Lord Charles vítal první hosty, probíral se v duchu přehledem svých životních voleb a uvažoval o tom, kde že tak udělal ty nejzásadnější chyby. Po jeho bocích stály dvě ženy, které pod krátkými sukněmi schovávaly pod bělostnými, zbrusu novými kalhotkami předměty, které vyplňovaly jejich kundičky i zadečky. Jak neváhaly Jeho Lordstvo ujistit již předem, po skončení večírku budou zcela jistě tyto kalhotky na vyhození. Lord Charles toto podezření ostatně nabyl už z toho, že se nechal – a to poměrně lehce – přesvědčit k tomu, aby je při aplikaci obě pěkně přivedl až na vrchol, takže přikrývaly už náležitě vonící, vydatně propláchnuté studánky. A když už na to vzpomínal, i teď se prostě nedokázal zbavit dojmu, že jejich vůně se stále ještě výrazně vznáší ve vzduchu. Nejspíš i důsledek toho, že jejich natěšení na dnešní noc nijak nekleslo, spíše kulminovalo.

Jejich ňadra se drala ven z přeplněných dekoltů a každý rozumně uvažující by si vsadil na to, že nejsou chráněna další vrstvou látky než šaty, které měly obě ženy na sobě. Lord Charles ve svém klasickém společenském obleku, u kterého slevil pouze v tom, že si dnes nevzal vestičku, vypadal trochu jako z nějaké jiné země.

Když přivítací ceremonie skončily a oni se s posledními hosty ubírali do salónku, který měl dnes být jejich útočištěm, bily se v něm dvoje pocity. Částečné oddechnutí si, že uvítání se neslo v tradičně radostném, přátelském duchu, a přitížení z toho, že míra žoviálnosti mu přišla ještě vyšší než obvykle, a i ošacení mužů i žen snad bylo o nějaký ten stupínek volnější, než bylo jejich běžných standardem. Významná mrknutí, která někteří z příchozích zdánlivě nenápadně věnovali Lady Claře, snad byla pouhým výplodem jeho pocuchaných nervů.

Entrée jejich sloužících jeho duševní rozpoložení nemohlo zvrátit. Lord Charles téměř překousl doutník, který si na uklidnění zapálil, když osm mladých žen a mužů v párech ve dvou řadách vedených Marianou a vysokým, pohledným blondýnem, suverénně vkráčelo do místnosti, aby nabídli hostům vybrané pokrmy a nápoje k těm, které již byly umístěny na přistavených stolcích. Ani dvojí ověření mu nevyvrátilo fakt, že ani jedna ze služebných neměla podprsenku, košilku, či cokoli jiného, co by krylo jejich ňadra, jejichž kontury, proporce i bradavky byly pod tenkou látkou svrchní košile prakticky nezakryté. To mi opravdu byla předvedena takto tenká látka? Lord Charles ke svému šoku rychle připojil i podezření, že jeho žena míru průsvitnosti ještě potají více upravila k obrazu svému. Jako by nestačilo, že zajistila, že nejenom Mariana a Agnes budou takto odhalené ...

Rychlý pohled do okolí mu objasnil, že znechucený, o zavržení hovořící výraz hledá naprosto marně. Ba co víc, nejenom muži pozorovali defilé s neskrývaným zájmem a házeli k jejich hostitelům pohledy plné uznání a neskrývaného zájmu. Když pak jeden z vydařených umělců neváhal procházející dívku poctít poplácáním na její zadeček a ta se nejenže nijak nevymezila, ale ještě se koketně zachichotala, Lord Charles překousnul svůj, naštěstí již vyhaslý, doutník definitivně. Že by pověsti o zhýralosti jisté části vyšších vrstev opravdu nebyly jen mýty a báje? A mohlo by se stát, že už mezi ně zapadl minimálně po kotníky?

„To je v pořádku“, šeptla mu zničehonic do ucha Lady Clara.

„Nikam dál to nedojde, nebojte, všichni ví, jaká pravidla mají respektovat“, dodala rychle.

Něžná ručka položená na jeho předloktí přidala uklidňující tón k obsahu jejího sdělení, přesto otázka formulovaná v mysli Lorda Charlese rezonovala silou úderů kovářského perlíku – „Asi budu jediný, kdo neví, jaká ta pravidla přesně jsou, že?“.

Dobře však věděl, že by bylo naprosto nepatřičné, aby to teď zkoušel zjišťovat, a tak se pokusil nasadit co nejpřesvědčivější blahosklonný výraz, že vše jde přesně podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí, a s nepatrným úsměvem – o kterém se i tak obával, že je značně křečovitý – kynul hostům na znamení, že vnímá jejich bezprostřední díky a uznání.

Značně se mu ulevilo, když jeho služebně nejstarší přítel mezi hosty, jehož jedinou dřívější vadou bylo, že již tehdy ho Lord Charles považoval ze velkého světáka (a tato jeho vlastnost již nyní nebyla na škodu), zavedl řeč na neškodná témata výsledků posledních dostihů a globálního vývoje v Anglii i ve světě. Během jejich dialogu mohl Lord Charles vypozorovat, že pozornost je sloužícím věnována víceméně pouze po stránce vizuální a pokud k nějakým dotekům dochází, jsou spíše letmé a směřované prakticky výlučně na pozadí. Ani jeden ze sloužících z toho také nebyl nijak pohoršen.

Jeho obavy, že by to tak ale nemuselo pořád zůstat, ale nadlouho rozptýleny nebyly. Sotva po uplynutí přiměřeného času bylo vhodné změnit partnera v hovoru, přitočila se k němu Lady Lucrecia a než se Lord Charles nadál, pošeptala mu důvěrně do ouška, že „Vaše Lordstvo má můj neskonalý obdiv a poděkování, že umožnil své ženě, aby nás dnes mohla „konečně“ hostit „velmi pozitivně“ naladěna. Ostatně, já takto chodím na všechny naše akce již dlouho“. A s tím zase odplula.

Bleskový pohled směrem k Lady Claře přesvědčil Lorda Charlese o dvojím. Její mrknutí a potutelný úsměv o tom, že dobře věděla, jaké intimní sdělení právě obdržel od Lady Lucrecie, zarudlé tváře, a i na delší vzdálenost viditelně zrychlený dech pak svědčily o tom, že si dnešní večer vskutku užívá.

Lord Charles ale eminentně řešil, zdálo se již klasický, problém, že je evidentně „přehnaně“ neinformován a pociťoval nutkavou potřebu to změnit. Na jeho, věřil tomu nenápadný, posun bradou naštěstí jeho žena reagovala promptně, vymanila se z rozhovoru a naklusala na rychlou konzultaci k postrannímu stolku, kde oba manželé předstírali, že si pochutnávají na krevetách.

„Opravdu vše?“, dokázal Lord Charles procedit otázku s laskominou na kraji rtů.

„Může být“, dokázala jeho žena odvětit tak, že snad ani nepohnula rty. V očích jí ale plály potměšilé plamínky. Pod tlakem Lordova zvednutého obočí, roztomilost sama, lehce dodala „Je to na Vás“.

Lord Charles, přestože se mohutně přesvědčoval o tom, že to on byl přece autorem myšlenky, s vědomím, že hodlá případně posunout hranice o něco dál, se prostě musel vnitřně zdráhat ihned přejít k přílišnému uvolnění mravů. Vždyť co by na to řekli – asi vyjma jeho babičky – jeho vážení předci, kdyby se měl jejich dům stát doupětem nějakých nezřízených neřestí? Jako by jich v poslední době už tak nebylo dost. Že mu statečnost i tak nechybí, prokázal doplňující otázkou: „Co by Vám dnes přišlo vhodné?“.

Vskrytu duše tajně, byť naprosto minimalisticky doufal, že jeho žena se spokojí s tím, co už je a nic dalšího navrhovat nebude. Jak však viděl, jak odlehčeně přemýšlí, jeho titěrné naděje se rozplývaly v naprosté nic.

„Svlékneme do půli těla sloužící“, utrousila pak tiše, rozradostněná jak malá holčička.

I přestože se jeho tužba nevyplnila, Lord Charles po rychlé úvaze usoudil, že mohl dopadnout hůře, takže je vlastně možná důvod se radovat. To zas tak hrozné nebylo, ne? Změna stavu bude prakticky jen technická.

Jeho žena ale ještě neskončila.

„A potřebuji Vás, velmi brzo“.

Sdělila mu to laškovně, byla v tom ale síla neodvratitelnosti. Do Lordova udiveného výrazu, ve kterém zapomněl žvýkat, vysvětlila „Je to výsostné právo vyhrazené pouze hostitelce.“

Lord Charles zavřel na chvíli oči. V tomto stavu ho dostihl velmi tichý dovětek: „Pokud není stanoveno jinak.“

Když zase popatřil na svoji ženu, dovysvětlila mu: „K tomu v tomto seskupení dosud nikdy nedošlo.“

Myšlenkové závity Lorda Charlese jely naplno. Prohraboval se předchozími večírky, zas tak moc jich od restartu jejich vztahu nebylo, a se zvláštní jasnozřivostí si vybavil, že minimálně na posledních dvou, v trochu jiné sestavě než dnes, protože oni byli tehdy hosty, se jejich hostitelé vskutku po nějakou dobu vzdálili. Tehdy tomu pochopitelně nepřikládal žádnou váhu a jakoby si toho v ten večer ani nevšiml. Nyní se ale jejich absence ukazovala v úplně jiném světle. Hodil proto pohledem k manželům Spencerovým, kteří byli dnes také přítomni, a jejich chápavý, velmi pozorně je sledující pohled mu osvětlil, že by mohli tušit, jakého prozření se mu právě dočkalo. A jak tak rychle přelétl místnost, pár dalších lidí je také, pokud možno diskrétně, sledovalo velmi pozorně. Tolik k jeho „nenápadné“ konzultaci.

Lord Charles se tím nehodlal dále zaobírat. S úvahou o tom, kdy že se tak asi stal fatalistou, utrousil „Řiďte to“, odložil zbytek krevety, vzal do ruky zase skleničku a vydal se bez ohlédnutí k jedinému zbývajícímu manželskému páru probrat s nimi, kdy si zase společně zahrají Whist. Ke Spencerovým se rozhodně aktuálně přiblížit nehodlal.

Nějakou dobu se nic nedělo. Místností dál šuměl hovor, ozýval se veselý smích a cinkání nádobí, přesto však jisté očekávání bylo ve vzduchu markantní. Až to Lordu Charlesovi nedalo a zase se v rámci přesouvání se mezi hovory trochu více rozhlédl. Zachytil tak svoji ženu, jak se v závěsu s Lady Jane vrací do místnosti. Na sobě nyní měly nádherná, zlatavě rudá kimona. Hmm, asi nějaké další právo hostitelky, u kterého nebyl čas ho o něm informovat.

Exotický oděv a návrat jejich hostitelky přitáhl přirozenou pozornost, takže Lady Clara lehkým tlesknutím docílila toho, že halas nenásilně ustal a ona se tak mohla obrátit ke svým posluchačům se sdělením, které pro ně měla.

„Ráda bych Vám jménem své rodiny ještě jednou poděkovala za to, že jste nás dnes večer poctili svojí přítomností. Opravdu si toho velmi vážíme. Jak jste byli vyrozuměni, byla zde jistá možnost, že dnešní večírek se ponese blíže v duchu toho, čemu říkáme „Noc Satyrova“ a kterou už pět z vás mělo možnost zažít v plné síle.“

Lord Charles jenom nasucho polknul. Samozřejmě asi jako jediný netušil, co to je „Noc Satyrova“ a po pravdě to nyní ani trochu netoužil vědět. Lady Clara s pohledem upřeným na něj však pokračovala dále.

„Můj manžel byl totiž tak vstřícný, a patří mu za to náš neskonalý vděk, že připustil ve svém honosném sídle, v naší vybrané a vzácné společnosti, spořeji oděné hostesky a lokaje.“

Prostor, který ve své řeči nechala, byl vyplněn uznalým, decentním potleskem a pozvednutím číší na znamení poděkování. Lord Charles, i kdyby nechtěl, musel tento pozdrav nyní s lehkým úsměvem opětovat.

„Ba co více“, navázala jeho žena, „jeho velkorysost se ukázala být ještě větší, než jsme předpokládali, když svolil k mému nesmělému návrhu uplatnit i pravidlo „Přístup na hruď povolen“.“

Na toto sdělení již navázal mnohem halasnější souhlasný povyk, takže Lady Clara musela trochu pozvednout hlas, když dodávala instrukce „Postupujte prosím podle tohoto pravidla.“

A s tím se vydala ke svému muži, aby si s ním přiťukla skleničkou, které se zmocnila z podnosu, drženého v rukou Marianou. Lady Jane se u ní zastavila úplně a s úsměvem začala dívce rozepínat již tak až příliš průsvitnou košili.

Lord Charles věnoval trochu rozpačitý, ale rozhodně ne panický pohled, své ženě, připil si s ní, a tak trochu následujíce jejího příkladu, věnoval svoji pozornost plně svému okolí, kde jejich vybraní sloužící byli v různém stádiu odkládání košil.

Ani ho již nepřekvapilo, vždyť taky Lady Jane ukázala příkladně, že ne ve všech případech bude muž svlékat ženu a žena muže. Umělci budou asi pěkná kvítka, pomyslel si opět, když oba bratři věnovali pozornost stejnému sloužícímu a již svlečeného ho bezostyšně hladili po hrudníku vytesaném jak z mramoru. A že přístup nebyl povolen jen rukám, o tom ho informovala Lady Lucrecie, která právě líbala bradavku Agnes přijímající její péči se zavřenýma očima, v rukou lehce se komíhající podnos. Naštěstí s pevnou pochutinou, která klidně mohla případně skončit na koberci.

Zda k tomu došlo, už ale Lord Charles nezjistil. Byl totiž odvelen.

„Musím trvat na tom, že Jeho Lordstvo se nyní potřebuje převléci“.

Bylo to lehké, laškovné, tiché, přímo do ucha, následované po letmém polibku na tvář, ale nepřipouštělo to odpor. A tak se Lord Charles vydal v ruku v ruce se svou ženou ze sálu a obdivoval sám sebe za rovnou, jistou chůzi a pevnou ruku, se kterou po vzoru své ženy odložil nedopitou sklenici Marianě zpět na tác, přestože si připadal jako v záři reflektoru. Jako objekt, na který se právě soustředila pozornost celého světa.

Pohled, který mu jak Mariana, tak Lady Jane, právě laskající ručkou její ňadro a vzrušenou bradavku, věnovaly, ho překvapivě nabudil. Takže přestože ho jeho žena nevedla daleko, jen do přilehlé komnaty, byl v plné bojové pohotovost dříve, než se za nimi zavřely dveře. A že se to hodilo.

Jeho žena měla kimono z ramen dole, než stačil mrknout. Kalhotky drala z boků trochu silou, jak byly přilepené ke stehnům. Zatímco Lord Charles přemýšlel, jak v tomto stavu, pokud je totožný, může Lady Lucrecia fungovat na každém podobném večírku, zapřela se jeho žena, doširoka rozkročivše nohy, o lenošku křesla před sebou a hodila po svém muži nedočkavým, chtíčem protkaným pohledem.

Potěšilo ji, že jeho plně připravený bojovník již na ni míří skrz Lordův poklopec a díky jeho jistým krokům se k ní neomylně přibližuje.

„Kamkoli“, vydechla ke svému muži, „a nešetřete mne“, dodala ještě.

Nic takového Lord Charles ale vůbec nezamýšlel. Spíš se bál o to, že jeho vášeň bude příliš nezřízená. Kromě vybuzeného chtíče měl přece spravedlivé důvody trestat. Snad i proto vytáhl bez jakýchkoli ceremonií pouze spodní zátku, načež jediným plynulým pohybem zaplnil uvolněné místo svým kopím. Při průniku cítil, jak jeho dřík kopíruje dráhu menšího tělesa schovaného za tenkou membránou, vytlačuje ho více nahoru a nekompromisně získává pro sebe dostatek prostoru. Když se dostal až ke konci, lehce se napjal a pak bez meškání přitlačil špičku svého razidla co nejusilovněji do nejtemnějších hlubin lasturky své ženy. Svaly na bocích se napjaly, vzepjal se za ní jako kůň. A jeho žena se kolem něj vzápětí naprosto odevzdaně rozsypala.

Chvěla se tak mocně, že se jí třepaly ruce zapřené křečovitě do výplně pod sebou, sevřené prsty tak, že by při tahu zpět snad byly schopné rozškubnout potah, a také nohy byly jako z rosolu. Aby ji více podržel, kromě nekompromisního naražení na svůj píst, chytil ji Lord Charles za vlasy a vítaně tak doprovodil její v euforii propnutý krk a vyvrácenou hlavu. Nenechal ji ale v tom si to v klidu prožít až do konce a ve zřetelných rozestupech jí znovu a znovu proháněl svoji délku skrz návlek, který byl kolem ní omotán.

Neměl ani nijak v plánu se dále řídit tím, kde se na své křivce vzrušení zrovna nachází Lady Clara, a tak bez ohlížení se zrychloval a zintenzivňoval své úsilí, v hlavě jediná ucelená myšlenka zkropit její sametové komnaty vydatnou porcí svého semene.

Nemusel se ale obávat. Jeho žena ho naprosto ukázkově následovala.

A tak, když v krátké době dospěl na konec svého sprintu a zaražen v ní tak, že se snad prodral až do jejího bříška, začal do ní ládovat svoji hustou, život dávající hmotu, byla tam s ním. Křeslo se pod jejich společným úsilím kymácelo jak pominuté.

Pomalu, postupně se vysouval směrem ven, aby udělal místo zdánlivě nekončícímu proudu, a trvalo dlouho, než jeho jen lehce povadající nástroj vyklouznul definitivně pryč. Odstoupení a pohled dolů mu umožnil zjistit, že jeho žena pevně sevřela vnitřní svaly, takže ven se dostalo jen naprosté minimum, které tak trochu vytáhnul sebou. Lady Clara ho pak překvapila tím, že sáhla dolů na sedák křesla, o které se ještě stále opírala, a podala mu odtamtud malou zátku, kterou mu vzápětí vtiskla do automaticky nastavené dlaně.

„Chci si to po zbytek večera nechat v sobě, Můj Pane“, sdělila svému muži docela vyčerpaně. „A pak ... nebylo by zrovna důstojné, aby Vaše míza odkapávala na zem ... taková volná pravidla dnes večer opravdu zdaleka nejsou“, dodala ještě.

Ruka Lorda Charlese se zastavila v pohybu. Byla nyní chvíle na tolik potřebný rozhovor? Nebo bylo lepší pro tento moment více netrápit jeho rozjitřenou mysl? Nakonec se rozhodl pro druhé, takže pouze přinutil svoji ruku v pohybu vpřed a umístil požadovaný předmět na místo určení. Zaplul do jeho ženy velmi radostně a široké zakončení na konci předmětu zajistilo, že zůstal snadněji v potřebné pozici. I proto se nejspíše jeho žena nenamáhala s tím, natahovat si znovu kalhotky, a tak, jak ji pánbůh tak mistrovsky stvořil, otočila se na patě a s omluvným pohledem upřeným do očí svého muže mu začala rozepínat košili.

„Já vím, že zasloužím spíše potrestat ... Kdykoliv se na to budete cítit, Můj Pane ... nastavím Vám ochotně svůj zadeček i záda ... nebo cokoli jiného si budete přát ... a přijmu jakoukoli sílu, na kterou se budete cítit ... a ráda .... protože Vás bezmezně miluji ... a je to od Vás velmi moudré se nyní dále nevyptávat ... slibuji, že už nic dalšího dnes nebude ... a zítra si sedneme spolu u odpoledního čaje a vše, co byste potřeboval vědět o „Noci Satyrově“, Vám osvětlím ... a zůstane vždy na Vás, pro co se rozhodneme ... (po delší odmlce pak nakonec dodala) ale asi Vás nepřekvapí, když přiznám, že se budu skrytě i otevřeně snažit o to, abyste nakonec svolil s co nejvolnějšími pravidly ...“.

Lord Charles během jejího monologu jenom stál, a kromě potřebné spolupráce svého těla při odkládání oděvu a bot nevykazoval žádnou další činnost. Snad každým pórem svého těla vstřebával proslov, který k němu jeho žena adresovala a její podmanivou, fyzickou přítomnost. Přestože emoce v něm vřely, žádná vlastně nepřevládala, neměla navrch. Vše překrývalo kouzlo tohoto okamžiku.

Když byl nahý, jeho žena k němu přiklekla a vzala jeho, díky onomu kouzlu nekončící erekci, do svých hebkých úst. Její ručka sjela k jeho odlehčeným vakům, jemně si s nimi hrála, a stejně jemně si hrála i s jeho hedvábným povrchem. Lord Charles si ji mírně chytil za vlasy, probíral se jimi, a zatímco ji sledoval při práci, volně rukou kopíroval její tempo. Pár minut si takto hráli, i v době, kdy jeho pevnost byla opět ocelová, a i Lord Charles dobře věděl, že jeho druhý konec nyní není na pořadu dne. Nepřekvapen tak uvolnil Lady Claru, jakmile naznačila, že pro tuto chvíli je s ním hotova, a sledoval ji, jak se zvedla z podřepu, aby mu mohl přinést kimono a pomoci mu do něj.

Na cestu ale vyrazit hned nemohla.

Sotva se totiž narovnala a otočila se k němu zády, sáhnul Lord Charles po ní, levou rukou ji objal zezadu kolem pasu, bez námahy ji přiměl k tomu se předklonit a pak již jeho trestající pravačka pokrývala její pozadí poctivým přívalem dobře mířených ran. Výsledkem jeho odhozených zábran bylo pouze to, že jeho žena se v jeho rukou udělala znovu.

Nechal ji se vydýchat a sám spálivše přebytečné emoce, jí nakonec umožnil, aby se zapocená, na roztřesených nohou přece jen vydala na krátkou klopýtavou cestu k oděvu, který pro něj na zbytek večera připravila. Byla ve svém vratkém, ale odhodlaném přesunu prostě kouzelná a její oči vyzařovaly nadpozemský jas.

„Budu poctěna“, sdělila svému muži posléze, zatímco mu nastavovala první rukáv, „když Vaše Lordstvo v průběhu zbytku večera prokáže, alespoň občas, že jeho erekce je nadále pevná.“ Na pozvednuté obočí Lorda Charlese vysvětlila, že „Erekce není nijak zakázaná, naopak je brána jako průvodní znak toho, že dotyčná osoba je s průběhem večera spokojená. A pokud hostitel poté, co se svojí ženou vykonali nezbytnou poctu Amorovi, prokáže, že stále oplývá, a musím dodat, že v případě Vašeho Lordstva vskutku obdivuhodnou erekcí, je to pro jeho ženu důvod být na sebe a na něj opravdu pyšná.“ A po krátkém zaváhání ještě potutelně dodala „A pro ostatní možná i zdroj obdivu ... a závisti“.

A s tím ho políbila na rameno předtím, než mu kimono kolem těla pořádně utáhla, aby nehrozilo, že ona erekce, o které tu byla řeč, náhodou bez povolení nevykoukne ven.

Lord Charles se raději opět na nic neptal. Nechá to prostě osudu.

Nechal se doobléct, provlékl pak svůj jazyk s jazykem své ženy v usilovném, dlouhém, intenzivním polibku, a když se pokochal tím, jak si oblékala zpátky své kimono, vydali se s Lady Clarou zavěšenou do jeho rámě za svými opuštěnými hosty.

Musel jim v duchu složit poklonu. Jejich návrat byl nenucený, nesetkal se se zjevnou pozorností, přesto ho souhlasné a pochvalné pohledy a pokývání sledovaly po celé místnosti. Uvažoval o tom, zda Lady Clara náhodou nemohla být za dřevěným obložením stěn náhodou i slyšet. Co se jeho týkalo, jemu její hlasový projev připadal dost silný.

S tím, jak nikdo nehovořil o tom, co se asi dělo během jejich nepřítomnosti, ani nepoukazoval náznakem či otevřeně na impozantní sílu hlasu Lady Clary, se Lord Charles postupně definitivně uklidnil a konečně i on si více užil večera, pozorujíce ho jinýma, informovanějšíma očima.

Odnesl si tak z něj spoustu poznatků, díky kterým se domníval, že jeden čaj o páté nebude stačit k tomu, aby všechny jeho otázky byly zodpovězeny. A užil si například momentu, kdy se Mariana místo přidřepnutí ohnula k předmětu, který chtěla sebrat ze země, takže jí kratičká sukýnka vystřelila nad boky. Aniž by se zaobírala tím, že by si ji ihned spravila, umožnila tím Lordu Driscollovi stojícímu zrovna za ní poměrně úctyhodně dlouhý úsek, kdy mohl s doutníkem vypadnuvším mu z otevřených úst do sklenice vína v ruce bedlivě pozorovat její stále ještě do červena pruhovaný zadeček a lesknoucí se puklinu vykukující mezi krásně tvarovanými půlkami. I díky koketnímu pohledu, který k němu Mariana pak hodila, když se konečně zase narovnala, a oční výzvě doprovozené pohybem brady, vždyť ona přece měla obě ruce plné, takže gentlemanská pomoc byla přece na místě, a Lordově velkorysé pomoci, se kterou jí sukni poměrně dlouze spravoval, ruce poměrně nelogicky pracující i mezi jejími půlkami, zjistil Lord Charles, že muž, jehož přítomnost zde ho nejvíce udivovala, je přinejmenším velmi podobně obdařen jako on. Ještě více ho pak překvapilo, když jeho žena o něco později, samozřejmě pokud možno nenápadně, ale přece, sevřela přes látku kalhot jeho erekci v pochvalném gestu. Lord Charles nemusel umět číst myšlenky, aby byl přesvědčen o tom, že by rozhodně uvítali, kdyby se Lord Driscoll zmocnil Mariany před jejíma očima. A co se týkalo obou žen ... odpor by z kterékoliv strany Lord Charles čekal marně.

Ale ne dnes! Na svoji chvilku slávy si manželé Driscollovi a Mariana budou muset počkat na nějaký pozdější večírek. V budoucnosti ještě hodně vzdálený večírek ... O čem to proboha uvažuje?

Zůstalo tak u pohledů a doteků, letmých i důslednějších, jasných znaků vzrušení a chtíče a když pak jisté nenechavé ruce nezůstaly pouze u kontaktu se sloužícími, neměl Lord Charles již žádný problém s tím přimhouřit oko. Respektive obě. Koneckonců, Lady Lucrecia byla samostatná žena bez závazků a to, že poměrně houževnatě hnětla skrz kalhoty pevnou erekci jednoho z umělců tak, že měl strach o to, aby obsah jeho zásobníků zůstal pevně na svém místě, to byla čistě jejich věc.

Také péče, které se hrudníku a pozadí jednoho ze sloužících dostalo simultánně od Lady Jane a Lady Spencerové, to snad bylo i v duchu zavedených pravidel. To, že přitom očima obdivovaly jeho skálopevnou erekci, bylo přece přirozené. Tu jednu, ne, musel se opravit, dvě drobné ručky ověřující si, že je zrak neklame ... kontrola správnosti vnímání se dala akceptovat.

A tak by bylo možné pokračovat.

Celkově byl ale Lord Charles rád, že dnešní večer byl u konce. Bylo toho na něj, bez patřičné strategické přípravy, kterou opět nedostal, až až. Nedělal si žádné iluze o tom, že by snad někomu mohlo uniknout, jak voní jeho žena a co se toho týkalo, zřetelně rozeznal pachy i dalších žen, když s nimi zblízka hovořil. Pohledů, které zavítaly k jeho klínu, ať již zrovna jeho vzrušení bylo různě veliké, bylo nespočítaně. Ruku Lady Lucrecie (která se již nacházela v mírně podroušeném stavu), která se pokusila vklouznout mezi cípy jeho kimona, zastavil Lord Charles nenásilně, ale jistě, takže jí umožnil pouze se krátce sevřít kolem jeho obdaření. Laskavýma očima ji pak snadno odeslal ruměnou s očima vypoulenýma hledat své štěstí jinde. Vzdušný polibek, který k němu pozorná Lady Clara vyslala, byl příjemnou odměnou za jeho ohleduplný přístup.

Jejich hosté je tak opouštěli s tvářemi zarudlými nejen z konzumovaného vína. Svorně pěli obdiv na dnešní večer a doufali, že se brzy při nějakém podobném zase setkají. U některých z nich to Lord Charles vpravdě nečekal, ale asi to byl jen další důkaz o tom, že nejenom on a jeho rodina skrývají před veřejností mnohem exotičtější zájmy, než by se dalo s ohledem na jejich původ a výchovu čekat.

Co mu však nešlo na rozum mnohem více, byla skutečnost, že večera si zjevně velmi užili i jejich sloužící. Kdyby je nechal, stejně jako jejich hosty ... antické lázně by možná pro tomu, jak se večer mohl zvrtnout, byly útulkem pro jemnocitné duše. Jaká jsou asi úplně otevřená pravidla „Noci Satyrovi“, nyní tušil již mnohem lépe.

Mocně potřásl hlavou, aby si trochu rozehnal myšlenky, jakmile za posledním hostem zapadly vstupní dveře, a pak doslova letěl hlavou napřed s rukou prakticky vyrvanou z ramene, jak prudce s ním jeho žena cukla, když ho bleskově navigovala k opodál stojící Lady Jane zapřené rukama do futer, obě hračky i s kalhotkami válejícími se již u jejích kotníků.

Lord Charles stál za ní ani nevěděl jak, jeho penis pumpován jistou rukou jeho ženy, oči upřené na mokro, které stékalo Lady Jane po obou stranách vnitřních stehen. Byl to jen jasný důkaz toho, že spousta věcí mu na večírku ještě určitě unikla, jako právě například stav téměř naprosté ztráty soudnosti, do kterého se dostala Lady Jane. Nečinilo mu proto žádný problém se rychle nechat vzorně připravit a navigovat dovnitř, aby konečně ulevil jejímu nepřístojnému stavu.

Zatímco jeho žena odháněla poslední sloužící pryč s pokynem „Utíkejte poklidit“, zmocnil se Lady Jane vpravdě herkulovským šťouchem. Pod pozorným pohledem Lady Clary si pak ověřil, že i jejich vstupní předsíňka je místem, kde v případě nouze je možné vše.

Když se pak po drahně dlouhé době, s Lady Clarou podpírající Lady Jane ubíral nahoru po schodech k ložnicím, musel si připustit, že dva akty ve stoje zanechaly jeho nohy značně unavené. Byl tak velmi rád, když si ho jeho žena důsledně osedlala krátce po půlnoci v klidu jeho ložnice, zatímco Lady Jane, jejíž obě dírky se pod taktovkou Lady Clary dočkaly v předsíňce náležité pozornosti, byla po dobu noci bezpečně uložena Agnes v náručí ...