Manželé

Než vám budu vyprávět mé soužití s mým milovaným chotěm. Chci se představit. Mé jméno je Barbara. Pocházím z velmi váženého rodu, který ovládá velikou část trhu. Pochopitelně konkurence se snaží, ale poslední slovo mám já. O tohle postavení jsem nikdy nestála a ani jsem ho neměla dosáhnout.Výchovu jsem měla volnější impérium obchodních síti měl převzít bratr po smrti otce, ale i tak pro mou volnost byla podmínka vystudovat vše co každý člen rodu jen s menšími nároky. Dokonce jsem nemusela o víkendech být ve firmě jako bratr. Svůj čas jsem trávila jak chtěla, zkusila, kde co, ale tak ať rodiče nezahambím , hezky potají. Hlídači kupodivu nepráskaly. Poslední 4 roky studia jsem prožila na speciální internátní škole. Kde jsem potkala dceru mafiána. Ta na rozdíl ode mne chtěla mít vzdělání. Koncem prvního ročníku jsem domů jezdila méně. Často víkend byl ve formě večírku u nich v klubu. Její rodina mne brala jako součást rodiny. Akorát Renáta nesnášela hodiny sebeobrany. Já ji milovala hlavně, když jsem dala na frak jejímu bratrovi Richardovi a jeho kumpánům, co měli blbé kecy. Už tenkrát jsem cítila, že mi nebude vyhovovat být svázaná s jedním mužem. Byla a jsem stále živel. V druhém ročníku Richardovi šlo o život, druhý významný rod se ho potřeboval zbavit, tenkrát otec mluvil se strýcem ať najdou řešení bez krve prolití. Strýc o tom ani nechtěl přemýšlet, otci vlepil pořádně zprava z leva. Otci rychle došlo, že by ohrozil celou rodinu. Neměli tušení, že jsem vše vyslechla. Díky včasnému varování nic se nestalo. Do teď nevím o co přesně šlo. Několikrát jsem zachránila život mafiánům. Raději je i naučila poznat skryté poznávací znamení členů důležitých rodin. Vysloužila jsem si tím zvláštní náramek, který značí absolutní ochranu dokud budou vládnout.

Bohužel co čert nechtěl i přes veškerou ochranu prozíravost mého otce, matku, bratra zabil jeden gang, který těžce zaplatil. Informace se dají získat všelijak. Strýc, aby mne poučil i připravil že se chyby nepromíjí mne donutil se dívat dva dny na mučení hlavního organizátora, přihlížely tomu všechny významné osobnosti města. Tím skončil můj volný život. Do internátu jsem pořád chodila, ale víkendy zastoupila bratra mnohdy i práci jsem musela vzít do školy. Strýc byl spokojený. Snažila jsem se, jelikož mi pořád zní poslední slova otce v uších :
„Chtěl jsem pro tebe lepší život, který by sis zvolila sama. Bohužel drahoušku odpusť , postarej se o podnik, věřím a vím, že to zvládneš."
Čas plynul táhlo mi na 25 let. Strýc čím dál častěji naléhal ať se provdám a tím upevním své postavení. Ale kde najít takového, co bude tolerovat mé potřeby a choutky, plus aby nechtěl mít navrch nežli já. Ano přiznávám moc mi stoupla do hlavy, jelikož většinu firmy už mi strýc předal a užívá si odpočinku. Ale uvnitř je i část mého milého děvčátka, které se chce láskyplně starat o blaho svého partnera.

Jeden večer mám do teď vyrytý do paměti. Renáta mne ukecala ať dojdu do klubu. Konal se velký večírek i podle jejich slov s čerstvým zbožím. Tehdy legální prodej otroků. Řekla jsem si proč ne, už mi i chyběli naše společné hrátky. Obléknu se trochu víc provokativně, výstřih, který drží tak tak díky podprsence, škrabošku ať mne nikdo nepozná max z mafiánské rodiny. Něco mi i šeptá ať si vezmu náramek. Po příchodu si mne hned Ren vyhledá, čekám obyčejnou pusu na přivítanou na tváře, ale vlepí mi pořádný francouzák. Táhne mne po schodech nahoru do části, kde nemá jen tak někdo přístup. Obě jsme hned nahé, v rukou šampus.
„Konečně spolu Syd." Tohle jméno vymyslel její papá už před léty, abych byla inkognito.
„Ty jsi mi taky chyběla, ale sama to znáš obchody a jen samé obchody." Políbím ji láskám se s jejím tělem. Velmi ráda má škrabkání na zádech, držení za zátylek, tahání bradavek. Vždy jsem ji záviděla její poprsí, ale kdo by se s ním chtěl tahat. Její proporce se nijak za ten rok nezměnili. Jednou rukou hnětu, tahám její kůzlátka, druhou sjedu k jejímu klínu, který je dost vlhký a ochotný přijmout mé prsty. Po chvíli ji posadím na postel, připomenu si úžasnou chuť jejího klínu. Hraji si dost dlouho než ji dopřeji orgasmus, ale chyběla mi nějaká hračka v podobě klády. Renáta mi chce oplatit mou laskavost. Ale mé orgány touží po chlapovi, dlouho má broskev nebyla vyplněná.
„Slíbila jsi mi nové zboží tak jdeme ho využít než odputuje." Oblékneme se. Za ruku mne vede do předváděcí místnosti, kde jsou muži zcela nahý, s kuklou a zamčenými nádobíčky. Nejsme samy jsou zde i dvě afričanky. Jedna mne zaujme. V ruce třímá bič a chce uhodit jedno z nich, co odmítá vstanout. Můj zrak se obrátí na jeho paži. Stačí mi vidět 4 černé tečky a je mi jasné o koho se jedná. Hněv a krev mi hned stoupá do hlavy. Ren stačí pohled z očí do očí a ustupuje. Žena se ožene k první raně tu bohužel schytá, chystá se na druhou. Postavím se před ní.
„Ustup už je stejně skoro můj. Za 30 minut aukce končí a nikdo nepřidá tím jsem si jistá."
„I kdyby dokud nemáte listiny vlastnictví, nesmíte ho nijak znehodnotit." řvu po ní div ji má slina nekápne na obličej.
„Kdo si myslíš, že jsi, že mi budeš rozkazovat!" Už chce své drápy mi zaseknout do ramene. Ren se postaví vedle mne. Jen zvedne mou pravou ruku, žena hned odejde.
„Chci soupis kdo ho přivedl i kdo jej přijal, a hned ho pusť!" Obořím se na muže jenž je má hlídat. Ten odmítá max mi dá soupis. Pochopitelně Richard. Požádám Ren ať aspoň ho oddělí od ostatních a připne ke sluhovi, co půjde semnou a ona ať raději najde otce. Nechápe, ale raději udělá, co chci. Můj hlas i chování neodpovídá dobám, kdy mě dobře znala. Richard je ve společenském salónku, kde jsou tajné dveře, ke kterým je momentálně zády. Naštěstí jeho společnost tvoří lidé, jenž budou pro své dobro mlčet. Otevřu si dveře, omotám mu bič okolo krku, prozíravě i přidržím špendlík na jeho obnažené kůži.
„Syd, co ti hrabe?" Poznal mne podle parfém i výšky.
„To bys mi měl říct ty." Otočím ho ať vidí ,kdo se mnou vešel.
„Vždyť je to jen malá ryba z tvého rybníku."
„Tak malá ryba, která tě může stát krk a jen tvůj." Lehce ho škrábnu na kůži. Tím i ostatní muži raději schovají zbraně. Snaží se mne slovně uklidnit. Díky oslovení vědí, kdo jsem.
„Co jsem ti řekla při loučení a zanechala zde v salónku?" Jeho oči se upřou na polici s knihami.
„A co je někde na spodu spolku." unikne mu přiškrceným hlasem. V tom do místnosti vpadne Ren a papá.
„Syd pusť ho, co se tady děje."
„Odpusť za tuhle scénu, ale podívej se pozorně na toho muže, co měl patřit afričance. Kdybych tady nebyla a přišlo se na to neochránila bych vás. A přihlížet vašemu konci nechci." Ren chudák nechápe.
„Vezmi tu třetí knihu strana 150." Třesoucí rukou ji vytáhne,nalistuje. Je tam zmínka o jeho rodu i znamení, které se dělá při dovršení 18 let. Ren je naučená ode mne poznat, když je něco i tajně napsané, vezme baterku. Kde je instrukce nalistovat první stranu, kde je hierarchie rodů podle moci. Když na něj posvítí jeho rod je první.
„To není možné!" vykoktá ze sebe.
„Zlato je to tak, proto jsem ji zde zanechala, ať neuděláte drahou chybu. Hledá se tři dny, jeho gorily našli hned první den. Pachatele si nedali práci je nějak maskovat. Papá měl bys je chytit a zlikvidovat než se dostanou k vám. Trest pro Richarda nechám na tobě i když nejraději bych mu zakroutila krkem. Dej mi prosím klíče od něj, vezmu ho k lékaři a cestou vymyslím nějakou historku."
Lékař všechny rány vyčistí, dá mu antibiotika. Vysadím ho před jeho sídlem, domovníkovi předám léky se slovy ať se jeho pán dostaví v pondělí ke mě. Až doma si uvědomím, že jsem zapomněla mu sundat i klícku.

Přes víkend jsem prošla všechny dokumenty a informace o něm. Ano podle majetku je malá ryba, která ale obchoduje na trzích o kterých se mnohým jen zdá. Firmu pořád vede jeho otec. Z dokumentů vyčtu jeho zájmy i to, že navštěvuje speciální sexuální kluby. Přemítám, že asi by stálo za to ho poznat lépe.

V pondělí dorazí v době oběda na který mne chce pozvat, jako poděkování. Jo to holenek nebude mít tak jednoduché. Zamknu dveře kanceláře.
„Svléknout kalhoty a spodek!" Tázavě zvedne obočí. Záměrně si začnu hrát s klíčkem na krku. Asi mu došlo k čemu je. Vše je rychle dole. Jde vidět, že se pokusil zámek sundat.
„Máš smůlu Damiane bez klíčku jej neotevřeš."

Jak pokračovala schůzka někdy jindy.