Návrat (LC 32)

William spal jako když ho do vody hodí. Když se vzbudil, bylo už slunce vysoko na obloze a nemohl tak být nijak překvapen tím, že ten den snídal sám (ostatní již byli pryč). Stejně jako spoustu dalších. Jinak ale jeho dny nebyly zdaleka tak osamocené, jak si myslel, že budou.

Když se totiž první den vracel domů z vycházky, narazil za dveřmi na terasu na štíhlou, mladou dívku exotického vzhledu, která si v obou rukách nesla kouřící misku. Pokud se jich v domě nevyskytuje více, a o tom nevěděl, musela to být jedině Suri. Ta, jejíž návštěvu při více příležitostech striktně odmítl.

Ještě uvažoval, jak se nyní zachovat, když ho předešla milým úsměvem a společenskou otázkou „Ty jsi William, že ano?“. Její angličtina byla bezchybná, s velmi kouzelným přízvukem svědčícím o jejím cizokrajném původu. Zároveň zvláštním způsobem dávající informaci, že Suri je důvěryhodná, upřímná osoba.

Bylo zřejmé, že zná odpověď na svoji otázku, takže se William na oplátku jenom pousmál.

Úsměv mu ale trochu zamrznul na rtech, když Suri pokračovala další otázkou „Nechceš si se mnou vypít šálek čaje?“.

A rukama vysunutýma vpřed naznačila, že předmětný nápoj drží v ruce.

Její výraz byl tak otevřeně bezelstný, že William věřil, že dotazem „Tady?“ nemůže nic zkazit. Po ruce bylo pár vhodných místností, kde by v relativním soukromí, a přesto veřejně, mohli v klidu posedět.

A tak si to odpoledne spolu v přilehlém salónku s výhledem do zahrady vypili svůj první společný čaj. A každý den pak další již v prostorách její svatyně. Vždy v podvečer, předtím, než se šli uložit ke spánku.

S konverzací volnější a volnější, dotýkajících se témat, která by s nikým jiným takto nemohl probrat. Nedokázal by to. Nemohl by se tak ptát. Beze strachu projevit svoji nejistotu. Nesouhlas. Nevíru. Pochybnosti. A nikdy by nedostal podobné odpovědi. S takovým nadhledem. Tak informativní. Vyslovené bez uzardění s naprostou jistotou, i když míra intimního detailu mnohdy zdaleka převyšovala vše, o čem se kdy William vůbec odvážil snít. Založené na neochvějné víře ve své vzdělání a zkušenosti plynoucí z poznatků táhnoucích se napříč časem z až daleké minulosti.

A William díky této neotřelé dívce s názory na svět, které byly tak propastně odlišné od těch, ve kterých vyrůstal, absolvoval nedocenitelnou přípravu na život, který u něj teprve začínal ...

_____

Uplynul více než týden. Nezbytné vojenské pocty v Londýně a uložení do rodinné hrobky na druhé straně Anglie požraly více času, než se kdokoliv z nich obával. William ale dnes šel spát s tím, že snad na druhý den by měli být zpátky. Dlouho mu proto trvalo, než konečně pořádně odpadl. Nedočkavý, natěšený až znovu uvidí Jane.

Už tvrdě spal, když ho probudilo zaklepání na dveře. Ne příliš hlasité, ale vytrvalé, a stačilo.

Vypotácel se v polospánku z lože, povolil petlici a opatrně vykoukl ven do chodby. Na to, že by se třeba mohl skrz dveře nejprve zkusit zeptat, kdo že je to za nimi, vůbec nepomyslel.

Dveře, které případně hodlal bránit do posledního muže, však nechal bez odporu otevřít.

A Lady Jane vklouznout dovnitř.

Neměla zde být, měla být ještě kdesi na cestě. Respektive v hostinci, kde se měli na dnešní noc ubytovat. Snil?

Dveře zavřel váhou svého těla, pro uklidnění a definitivní probuzení se si na chvíli opřel čelo o jejich studenou, tvrdou desku, promrkal si oči a zhluboka vydechl.

Teprve potom se pomalu otočil k ní.

Chtěl se zeptat, co tady dělá. Jak je možné, že teď, uprostřed noci, je u něj. I v té tmě narušované pouze loučemi hořícími před vchodem a blikající za okny jeho ložnice a sinalým svitem měsíce však rozeznal v její tváři nejistotu, otázku. Dala mu hodně, o čem měl přemýšlet, a více než týden odloučení tak nepochybně mohl do její hlavy zasít pochybnosti, zda na něj příliš nezatlačila. Příliš agresivně nenabourala jeho schopnost adaptace na změněné podmínky. Příliš neznásilnila dlouhodobě mu vštěpované odříkání, konzervatismus, snad až skoro asketismus.

Nemohl ji v tom nechat. Teď nebyl prostor na to pokládat zbytečné otázky, které se jistě později přirozeně zodpoví samy.

I díky Suri věděl, že teď je chvíle pouze pro to jednat.

Usmál se proto a výmluvně pro Jane otevřel svoji náruč.

Skoro ho porazila, jak do ní vpadla. Její zavýsknutí se mu ozvěnou odráželo v uších.

Nechala na něm, aby pro ně udržel rovnováhu, neboť na něj vyskočila, nohy mu omotala kolem pasu a spojila je v patách za jeho zády.

Byla naštěstí tak lehká, že i přes značnou kinetickou energii jejího skoku stačilo jen udělat pár droboučkých krůčků vzad, aby se srovnal. A zatímco odrážel nápor na jeho ústa a jejich jazyky bojovaly o dominanci, chytl si ji pod stehny, udělal čelem vzad a vydal se k ní k posteli. Pomocí kolena umístěného prve na matraci se mu podařilo s ní dopadnout do peřin poměrně hladce. Tak, aby ji příliš nezatížil, přestože celou vahou spočíval na ní.

Nezůstala klidná ani chvíli.

Její ruce rychle opustily jeho krk a přesunuly se dolů. Hbitě, neoblomně, vykasala jejich noční košile nad pasy. Na jeho prudce tuhnoucím údu ho zašimraly její chloupky a zahřálo jej horko z jejího klína. Stejně silně na jeho smysly zaútočilo i mokro, které pokrylo jeho délku.

Spěchali? Rozhodně!

Spělo to k neodvratnému konci? V každém případě!

Měli by být zdrženlivější a ještě počkat? Nejspíš.

Byl ochoten se tomu podřídit a alespoň on vystavit stopku jejímu postupu? V žádném případě!

Poučen Suri, jak by technicky na to měl jít a co se od něj čeká, se trochu odtáhl, a aniž by se přestali líbat, nasměroval hrot svého razidla, pevného již jako železná tyč, níže mezi Janiny nohy. Na místo, kde, jak byl poučen, se nachází Yoni. Neboli, jak Suri se smíchem poznamenala, pochva na jeho meč. Prostor, do kterého by v případě, že žena je dobře připravena, neměl být problém schovat jakkoli veliký mužský Lingam.

A z toho, co měl možnost pozorovat, Jane byla dle průvodních znaků popsaných Suri velmi dobře připravena.

Horko a mokro, které se sbíhalo na jeho penisu naprosto převyšovalo očekávání, která si udělal. Zřetelně cítil vůni, kterou měl být schopen poznat jen bezprostředněji nebo za jistých okolností. A Jane mu zřetelně pomáhala místo snahy vystavit mu nějakou stopku.

Netušil, co přesně bude dál, ale když se dostal za její tělo a přitiskl se zpátky k němu, s úžasem zjistil, že po kratičkém zkorigování se do ideálního směru, naprosto samovolně učiněnému pouze na základě jeho drobného tlaku, již nenaráží na žádný odpor a kolem jeho délky se začíná rozprostírat horký, vlhký, těsný, a přitom tak poddajný prostor, který ho žádostivě vtahoval dovnitř. A pokud snad i nezamýšlel na konci svého zhoupnutí zatnout svaly opačným směrem, její paty mu nedaly žádnou jinou možnost.

Byl zanořen tak hluboko v ní, že prakticky nic nezůstalo venku. A ten prvotní pocit, ten se prostě nedal vyjádřit slovy ...

„Bože“, vydechl. A netroufnul si se pohnout. V obavě, že by to bylo ještě rychlejší, než se obával. A to byl Suri pořádně zpracováván v tom, aby na sebe, alespoň zpočátku, nekladl velké nároky, a nestyděl se za to, když jeho první zkušenosti budou krátké a rychlé ... Jejich spojení totiž jeho nervovou soustavu bombardovalo silou dělostřelecké přípravy před rozhodujícím úderem.

Jeho pozornost Lady Jane velmi účelově rozptýlila tím, že ho pevně držela v sobě a nutila ho spolupracovat, když mu přes hlavu přetahovala jeho noční košili, aby ji pak mohla zahodit kamsi na zem. A ještě více postup věcí zdržela tím, že se pomocí různého vlnění se dokázala zbavit i té vlastní a také ji zahodit.

Přesto William věděl, že tento její moudrý odklad nemůže výsledný stav nadlouho zadržet. Vždyť jenom to svírání vnitřních svalů, které cítil, když tak sebou vzpouzela ...

„Promiň“, šeptl proto, využivše toho, že její činnost musela nutně vést k tomu, že museli rozpojit svá ústa.

Zakroutila nesouhlasně hlavou. Vzala jeho tvář jemně mezi své dlaně. Již předem nebylo co promíjet.
„Rychle“, ujistila ho žádostivě. „Neboj se. Chci cítit tvůj výstřik co nejrychleji hluboko v sobě.“

Držela ho tak, a její prosba byla tak úpěnlivá, že nemohl jinak, a s pohledem upřeným do jejích očarujících ho očí zkusil zkusmo natáhnout.

Když do ní znovu zvolna zaplul, bylo jasné, že jeho obavy byly ještě nedoceněné.

Další, divoké, nekoordinované, neladné pohyby prostě musel udělat, aby jeho natlakované zásobníky, více než týden zase ládované, mohly mnohem uvolněněji vydat svůj obsah.

Křičel do jejích úst. Přitáhla si ho ve chvíli jeho erupce k sobě a touto cestou ho nenechala ani trochu na pochybách, že by se snad na něj mohla aspoň trochu zlobit, nebo být nespokojená, že byl tak rychle hotový.

Přes hmatatelné důkazy reality života se jeho duch vznášel kdesi za horizontem. V nadzemských výšinách shlížel na svět pod sebou a s tělem, které k němu patřilo, se nebyl schopen spojit. Ne dříve, než z něj vyvěralo vše, co byl aktuálně schopen dát.

Konečně křeč trochu povolila. Konečně byl schopen povolil strnutou šíji a padnout kamsi k její hlavě. Stále ještě hluboko v ní, byť již nyní vyprázdněn.

Nedala mu prostor se v klidu vrátit na zem. Projevila sílu, kterou by do ní nečekal a dokázala jej přetočit na bok. A pak jeho pod sebe.

Teprve když se vyšvihla na něj a narovnala se, mohla analytická část jeho mozku zase začít fungovat. Ale jen trochu. V přískocích. Protože více jí nedovolil její pohyb na něm.

Bylo to výrazně umírněnější než naposledy ve vaně. Ale co bylo ztraceno na nezřízenosti, to bohatě převrstvila skutečnost, že nyní byl v ní. Nenechala ho ze sebe vyklouznout a on musel brzy připsat Suri další bod. Totiž v tom, že je ještě hodně mladý a pokud je jen trochu jako jeho strýc, a Suri ho ujistila o tom, že ani ona o tom nemá sebemenších pochyb, má raději počítat s tím, že bude schopen často, opakovaně a někdy i v minimálních rozestupech.

Jak to tak pozoroval, žádný úbytek síly se vskutku nedostavil. Alespoň ne ve schopnosti nabídnout jí důstojnou tyč, po které se mohla klouzat.

Byl stále železně pevný a Lady Jane se po něm ladně pohybovala jako v nějakém tanci. Značné množství různých šťáv, které po jeho délce z ní vytékalo ven, byly ale jasným důkazem o tom, že se mu to celé jenom nezdá a už ji vskutku vydatně zkrápěl.

Seděla na něm rovně. Mírně prohnutá v zádech. Pracovala prakticky jen boky, ale i tak využívala vydatnou porci jeho délky a svírání jejích vnitřních svalů hravě nahrazovalo divočinu frenetického tempa nebo zuřivější bouři nezřízeného vlnění. Oči měla zavřené a rukama si hladila vlastní prsa.

Zatoužil být na nich také.

Přejel přes její stehna. Obejmul v dlaních její boky. Pokračoval po nich vzhůru. Musel se pracně nadzvednout, aby se nataženýma rukama dostal až tam, kam chtěl.

Byl to pro ni signál pustit ho tam místo ní. Sevřít jeho ruce ve svých. Zmáčknutím jim dát najevo, že se nemá bát ji pořádně sevřít. Jakmile ji vyslyšel, slastně vydechla.

A hodila po něm pohledem.

Byl v něm takový žár, by pod ním roztál permafrost. Pod jeho diktátem získal neskutečnou víru, že neskončí, dokud sama nenajde kýženého vrcholu, i kdyby on měl vypustit duši.

Rukama mu padla na ramena, takže se mohl znovu plně položit do peřin. Potřeboval to, protože se začala nadzvedávat celým tělem a dopadat na jeho píst jako když obuvník spravuje podpatek, do kterého usilovně buší kladívkem. Její vláha exponenciálně vzrostla a začala rychle působit jako smyslů zbavená.

William měl podezření, že na něm je naopak poznat, že je v absolutní křeči a jenom doufá, že to u něj dole brzy znovu nepraskne.

Hnětl jí prsa pobízen jejím pohledem, dokud nezrychlila natolik, že bylo lepší ji jednou rukou stabilizovat na boku. Když konečně zavřela oči, neschopná je déle udržet otevřené, mohl se podívat na to, co se mezi jejich boky děje. Zalitoval, že není den a nemůže to vidět naplno, ale i ty stínové přísliby byly tak mocné, že ho rychle posunuly dále směrem k propasti. Raději rychle vrátil pohled nahoru, bezpečněji až do tmy nad jejich hlavami, neschopen sledovat ty energické nárazy jejího štíhlého, drobného těla, ale samozřejmě bylo již pozdě. Čili chyba, proklínal se vzápětí.

Její vydechnuté „Už budu“ tak bylo nesmírně vítaným příslibem, že by se duševní vypětí, které věnoval tomu, aby se do zatracení dostal až po ní, mohlo vyplatit. A i když to nakonec přece jen nedal, byla tak blízko, že jeho druhá exploze ji efektivně okamžitě posunula přes hranu a následovala jej do stavu naprosté extáze.

Zažil chvilkový stav naprostého fyzického vyčerpání. Měl pocit, že spolu z jeho druhou mízou odešla z těla i zbývající síla a schopnost jakéhokoliv pohybu.

Divil se, že nevzbudili ptáky, že kohout nezačíná kokrhat.

Že sténající, vrzající postel vydržela jejich společnou vášeň.

A obával se, že to asi nestihla na záchod. Nebo on.

Protože měl pocit, že jeho břicho je jak pokropené vodou a mohl-li by si vsadit, dal by na to, že jejich hrudníky byly k sobě přilepeny stejnou hmotou.

Do jeho ruky se vrátil život. Maně ji tak mohl pohladit po zádech. Snad ji tím předal i část té energie, která se mu vrátila, protože se konečně dokázala z něj nadzvednout a sjet po jeho boku dolů na postel. Když z ní vyklouznul, měl pocit, že ztratili část sama sebe. Možná i proto, že se za ní vyvalila ven tsunami, která padla na jejího autora a přilehlou kůži kolem.

Pevně se k němu přitulila, vklouzla do jeho podpaždí. A začala se probírat drobnými, dosud pouze rašícími chloupky na jeho hrudi.

A pak se rozhovořili. Jeden přes druhého.

Řekli si, co bylo třeba a Lady Jane na konci věděla, že Suri nikdy nebudou schopni splatit jejich dluh.

A když slunce začalo vystrkovat první nesmělé paprsky svého slabého pozdně podzimního svitu, vzal si ji William poprvé pořádněji jako muž.

Z jeho iniciativy. Nahoře nad ní.

Sám se zavedl dovnitř, do její bezchybně připravené svatyně.

Sám si volil tempo.

Vyzkoušel si, jaké to je se nad ní tyčit na natažených rukách.

A zjistil, že i když drží pouze takové tempo, kdy tlaky v jeho ústrojí rostou jen díky rostoucímu svírání jejích vnitřních svalů a zvyšujícím se kontrakcím, může to stačit k tomu bezpečně ji dovést až na vrchol. A pak ji rychle následovat, veden její nekontrolovatelnou explozí.

____________

Probudilo ho vytrvalé ťukání na dveře.

Oproti vyrušení ho v noci nyní byla již zjevně pokročilá denní hodina, soudě podle světla za oknem. A podle zakručení v břiše, které jeho pokus nadzvednout hlavu nad polštář doprovodilo.

„Ano?“, dokázal na třetí pokus zaskuhrat natolik nahlas, že to snad mohlo být slyšet. V ústech měl jak na poušti. Lady Jane se na jeho hrudi jen velmi neochotně probouzela také.

Lady Clara prostrčila dovnitř hlavu skulinou ve dveřích. Jasná známka toho, že William v noci nebyl schopen za nimi správně zastrčit západku.

Její již tak radostný, potutelný výraz se rozzářil naplno, když viděla to dílo zkázy, ve které se změnila Williamova postel. A William neměl sílu se ani pozastavit nad tím, že jeho teta má možnost velmi dobře vidět prakticky úplně nahou Jane, přikrytou jen kouskem peřiny v prostoru kolem boků, přičemž on sám na tom nebyl o mnoho lépe zahříván Jane položenou na jeho těle.

„Žijí“, zvolala Lady Clara radostně komusi do chodby za sebou.

Její hlava potom z rámu dveří zmizela, jasně ale slyšeli její velitelský hlas, jak diriguje: „Agnes, postarej se o ně“, a „Mariano, za 10 minut jim budete s Agnes servírovat pozdní oběd.“

Její hlava se pak do rámu dveří ještě jednou vrátila, aby stále ještě prakticky bez hnutí ležící dvojici uložila ultimátum, že úderem třetí je s Lordem Charlesem očekávají v loveckém salonku.

To, že je aktuálně něco po druhé hodině, zjistili William a Jane až tehdy, když se otázali Agnes, která jim hbitě připravovala lavory na umytí.

Že s touto rodinou bude vhodnější tak nějak zapomenout na stud, William už dobře tušil. Jeho podezření nabylo po rozhovorech se Suri podobu jistoty. Přestože tak jeden z jeho primárních důvodů, proč se vždycky vzpouzel přijmout doktrínu diktovanou mu jeho matkou, spočíval v tom, že sám k odkládání oděvů tak nějak tíhnul, takže tento přístup s jeho nitrem zněle souznil, i tak se nemohl nepozastavit nad tím, jak přirozeně vykročila nahá Jane z postele a bez skrupulí se jala okupovat „jeho“ nočník vytažený zpod postele. A pohledem upřeným přímo k němu, bradu podepřenou rukou zapřenou loktem do kolena, mu jasně dávala najevo, že je ráda, že se dívá. A čeká od něj, že neuhne. A že sám bez uzardění vstane z postele a začne se hýbat, přestože se s nimi v místnosti nachází další dívka, Agnes. I při vědomí rizika toho, že by se mu tím otevřelo větší panorama. Lepší výhled na ulevující si dívku. Zatím krytou stínem postele, nad kterou vykukovala jen její hlava.

Williamovi se kdovíproč vybavilo kázání jeho strýce o tom, že oni jsou Páni. A uvědomil si, že pokud ho Jane takto provokuje, on nemá sebemenší zájem ji nevyslyšet. A navíc si on sám také nutně potřebuje ulevit, což mu velelo změnit polohu. Vstát se zdálo jako velmi dobrý nápad.

Vstal proto rozhodně. Udělal dva jisté kroky do místnosti, zastavil se a vyhověl přání svých zatuhlých svalů a s rukama do stran se alespoň základně protáhl. S potěšením zaznamenal, že Agnes nalévající vodu se zachvěly ruce, přestože zdánlivě dál zírala na vodní hladinu.

Zurčení tekutiny narážející do keramické stěny, které doprovázelo jeho pohyb i protahování, ustalo. Periferně zaznamenal, že Jane se narovnala a kráčí k němu. Otočil se proto a vydal se jí v ústrety, aby ji vystřídal. Zvláštní pud mu velel, aby neprojevil rozpaky, stud, pohoršení. Potěšilo ho, když Jane radostně zaznamenala, že i takto po nevítaném probuzení, po výrazně probdělé noci, se mu jen volně nehoupe mezi stehny, ale je nalitý do mírného oblouku. Možná i proto na své cestě zvolnili, až se zastavili docela a Lady Jane se přitiskla k jeho boku, stáhla si jeho hlavu k sobě a dala mu pořádnou pusu. Její ruka při tomto pohybu neomylně našla jeho délku, vydatně ji sevřela v dlani a ihned si začala kontrolovat správnost odhadovaných centimetrů. Nebo alespoň jejich větší části.

Byla si jistá, že by se na něj vlezly obě její dlaně, a ještě by významně přebývalo.

William však pro tuto chvíli dal raději jednoznačně najevo, že nyní zůstanou u krátkého polibku, záhy se vysmýkl a pokračoval v cestě. Přemýšlel přitom o tom, že to asi měl být on, kdo vyšle na cestu Jane úderem na její zadnici a ne naopak, jak se tomu právě stalo. Radostný ženský smích ho ale uklidňoval díky tomu, že Jane zřetelné plesknutí na jeho pevné pozadí zjevně velmi potěšilo.

Když si bral objemný nočník ze země, usoudil, že i on by měl zachovat určitou důstojnost a zůstal proto stát k oběma ženám zády. Dávaje si dobrý pozor, aby se za nimi ani trochu neohlédl.

Sotva však uvolnil stavidla, cvakly znovu dveře a do místnosti vplula Mariana s další karafou v náručí. William byl zrovna v momentě, kdy zastavit by bylo projevem herkulovské vůle, kterou momentálně neoplýval, a neměl ani potřebu ji mít, a jelikož očekával, že Mariana bude pokračovat ve své cestě, prostě zase zavřel oči a rozhodl se ji neřešit. Nemohl však nevnímat, že dívka zůstala stát těsně za vchodem a po zavření dveří za sebou ho bedlivě pozoruje. Podíval se proto na ni, neschopen přestat, dokud si úplně neuleví.

Dívala se na něj tak soustředěně a se zamyšlenou nadějeplností, že mu doslova sama vložila do úst otázku „Líbí se ti to, že?“. Nevěděl přitom ani vlastně, na co přesně, že se to ptá, prostě tam ta otázka jenom byla. A její jistý, bezodkladný souhlas, projevený toliko jedním pokynutím bradou, mu kdovíproč udělal velkou radost.

Možná i proto se pod tlakem toho, že keramická nádoba začíná být pro jednu ruku poměrně těžká, nedokázal nijak vymezit, když se Mariana jistým krokem vydala až k němu a těsně před ním odložila karafu na zem během pohybu, po kterém zůstala dřepět na patách před ním, aby předmět uchopila do obou natažených rukou.

William se již mezitím naštěstí dostal až na konec svého proudu, ale i tak nevěřícně zamrkal, neboť měl pocit, že ráz byl stále dostatečný k tomu, aby dívce před ním roztřískl drobné krůpěje směrem k jejímu obličeji. Povolit úchop a rychle se vzdálit, jakmile prudce zavelel stop, pro něj proto bylo naprosto přirozené. Měl totiž jakousi zvrácenou představu, že Mariana byla ochotná udělat mnohem více ...

Zatímco šel rychle hledat bezpečí připraveného lavoru, honily se mu hlavou skandální myšlenky na to, k čemu všemu mohla být Mariana svolná. A to opravdu dělal vše, co mohl, aby do nich vůbec nesklouznul. I tak však dorazil ke spásonosné vodě lehce orosen. S vervou proto sklonil hlavu dolů a chrstnul si do obličeje pořádný proud vody.

Když se narovnal s rukama zapřenýma do desky před sebou, uvědomil si, že ho pobaveně pozorují dívky po jeho boku. Uvědomil si, že jim při svém kvapíku nevěnoval příliš pozornosti, a tak nešlo jinak než se na ně podívat nyní.

Jane uvolněně stála u svého lavoru a Agnes stojící za ní jí žínkou právě umývala prsa. Byla k ní přistoupena tak těsně, že mezi nimi docházelo k drobným kontaktům, o čemž výmluvně svědčila mokrá přední část jejího služebního mundúru. A vědomy si toho, že je William nyní pozoruje, natlačila se Jane dozadu, na Agnes, která jí vyšla vstříc, a že se jednalo o kýžený stav, potvrdily i ruce Jane, které sevřely ruce její služebné a přimáčkly si je silně na prsa. Když pak ruku s žínkou vzala a přemístila ji do svého klína, klepnul Williamův prudce se nalévající penis zespodu o desku stolu a jeho hlavička vzápětí vystřelila nad ni.

„Nechceš také umýt, Můj Milý?“, zeptala se ho Jane láskyplně, pobavena i tím, jak mu z tváře kape dolů voda a jak musel povolit sevření kolem desky, aby mohl udělat místo svému obrovi, který se mu provokativně opět stavěl do pozoru.

William se nebyl schopný rozhodnout. Ne hned, ne okamžitě. Bylo by to příjemné, to rozhodně, a překvapivě necítil žádné skrupule, proč by se mu nemohlo od Mariany dopřát stejné péče, jakou právě dostávala Jane. Ale neměli by se náhodou jenom, konečně, umýt? Pocit zodpovědnosti v něm byl silný. Zvlášť když by se měli ještě najíst a spořádaně dorazit včas za pány domu.

Mariana již však stála za ním. Zrak sklopený dolů mu potvrdil, že její ruka se tázavě položila na připravenou žínku. A tak nakonec prostě a jednoduše kývnul.

______________

Bylo to podobné tomu, když se umývali s Jane navzájem před jejich odlukou. Stejně pozorná, laskavá, pečlivá ruka omývající mu ramena, krk, hrudník, záda, pozadí, stehna, lýtka. A přesto to s Jane po jeho boku bylo naprosto jiné. Stále jako by si to dávali jeden druhému, jako by to byla ona umývající jeho a on ji. Ale s dvěma dívkami, které tu byly jen pro ně, to tomu dalo dimenzi navíc. A pokud se William hrubě nemýlil, Jane zapřená do Agnes nehovořila pouze o jejich vzájemné náklonnosti, o které již naštěstí dobře věděl a snažil se s tím srovnat, jako by se jednalo o naprosto běžnou, standardní věc, ale že je stejně jako on potěšena tím, že si může takovou péči dopřát. Aniž by se od ní čekala reciprocita. Aby si ona mohla říci co chce, jak to chce a dívka za ní udělá pouze to, co chce ona. Protože ona je Paní. Stejně jako on je Pán.

Takto lehce a snadno se tento stav dá najít? Přiznat si ho? Sžít se s ním? Přirozeně ho využívat? Nebo to prostě člověk musí mít v sobě, nezávisle na jeho původu, vychování, postavení?

William nevěděl, ale povzbuzen pohledem na Jane, která se nechala v klínu jen tak krátce, ale jistě velmi uspokojivě omýt, a pak položena do Agnes ji nechávala, ať jí pomalu krouží po přední straně těla, nejen že nebránil ruce Mariany, aby začala omývat jeho skálopevnou erekci, ale sám na ni zkusil přiložit svoji ruku a vedl ji po celé svojí délce a nechal ji, ať se sevře i kolem jeho houpajícího se vaku a trochu ho přitáhne nahoru. S uspokojením zaznamenal, že Mariana na něm rázem byla přimáčknutá více, stejně jako Agnes na Jane.

Víc si ale raději netroufnul. Ještě by měl značný problém to kontrolovat.

Navíc mu silně zakručelo v břiše.

Všichni čtyři se tomu zachichotali.

„Taky mám hlad jako vlk“, přiznala Jane s pohledem upřeným do Williamových očí zdánlivě bezelstně.

Jenže William již byl od Suri poučen o tom, že prožitek lze dosáhnout mnoha způsoby. A přesvědčen ní o tom, že mnoho žen rádo bere muže do úst. Stejně jako naopak chce zažít mužova ústa úplně všude. A i když to, že mohou najít potěchu v tom, že ústy hltají šťávy těch druhých, odmítal stále připustit jako příliš nečisté, nespolečenské a nedůstojné, usilovně na připuštění této myšlenky v posledním týdnu pracoval, neboť Suri ho neváhala informovat o tom, že nezná v okruhu osob, u kterých může čekat, že mu brzy budou mnohem bližší, nikoho, na koho by toto neplatilo. A ano, i ona sama velmi ráda ochutná Williamovo sperma. Ten den jejich sezení skončilo předčasně, když William s hořícími tvářemi prchnul. Ale jen proto, aby se druhý den vrátil pro novou porci informací.

Proto ho nyní nezmátlo, že z projevu Jane jasně vycítil, že má na mysli velmi konkrétní krmi. Příkladně proto zrudnul a jeho penis, k velké radosti tazatelky, samovolně zaškubal. Opravdu už jsem se takto posunul? Nemít proto nyní dvojčlennou stráž .... možná ... třeba ...

Hájit se tím, že jsou zde nějaká pravidla a zásady? Když už je, dle jeho nejlepšího vědomí a svědomí, v zásadě rozcupoval úplně na hadry?

A jak tak koukal na Lady Jane, jí opravdu dozor nevadil? Nebo by je poslala pryč? Třeba právě pro tu snídani, kterou, jak si tak vzpomínal, měla Mariana přinést?

Ale zase by tím byl ve středu pozornosti. Už tak poskytl Marianě docela divadlo ve velmi intimní záležitosti. Když si ji však vybavil, s velkým uzarděním si musel přiznat, vadilo mu to vlastně nakonec?

Znovu se mu před očima vybavil sebejistý Lord Charles. A jeho poselství.

„V tom případě, Má Milá ...“, nadhodil dříve, než se mohl zastavit. Záměrně ale i tak nechal větu nedokončenou, velmi zvědav na to, co se bude dít dát. Pořád to mohl úplně špatně pochopit.

Že jedná správně mu potvrdil Janin radostný záblesk v očích. Z její další věty „Mariano, postarej se o to“, ale zrovna moudrý nebyl. Bez odporu se ale nechal Marianou natočit čelem k Lady Jane, která mezitím před ním padla na kolena, posunula se pak tělem přímo před jeho břicho a s jasným poselstvím před ním otevřela ústa dokořán. A než William stihl překvapením sevřít ta svoje, omotala se Mariana znovu zezadu pevně kolem jeho těla, odložila žínku a pevně ho uchopila pravou rukou. Stlačila vrchol jeho hlavice dolů, levou mu podebrala vak a nijak to nezdržovala. V mysli jediný cíl, zajistit, aby se Paní mohla podle své touhy a přání najíst z daru, který jí Pán byl ochotný tak velkoryse poskytnout. Nebo z lehkovážnosti a neopatrnosti. V každém případě již kývnul.

Její ruka byla jistá, pevná, energetická a to, aby projektily dopadly na správné místo, měla zajistit i Agnes, která přistoupila pro změnu ke své Paní, oběma rukama ji laskavě nadzvedla bradu a nasměrovala ji přímo před konec Willamovy trubice.

William se sotva stačil párkrát plytce nadechnout a už cítil, jak to u jeho kořene cuká. Ozvěny noci na něm buď nezanechaly žádných škod, nebo Mariana byla opravdu nesmírně šikovná a náruživá, nebo nejspíše obojí, takže pokud by mohl mít nějaké obavy stran své schopnosti přinést vytouženou manu, ukázaly by se jako naprosto nedůvodné.

Jestli si daly nějaký signál, nebo to poznaly, prostě nevěděl, ale jakmile mu začalo kolem kořene nekřesťansky škubat, vyplázla Lady Jane jazyk, co to šlo, srolovala si ho do špičky, kterou nastavila mírně nahoru, a Mariana s Agnes nastavily jeho dírku přímo na něj. Aniž by ho pak Mariana dále freneticky masírovala, jako tomu činila dosud, ustrnula akorát tak v čas, že první jazyk Williamova sperma šlehl středem Janina jazyku hluboko do jejích úst již z nehybnému podavače.

Lady Jane hlavou zpět necukla ani trochu. Agnes ji dokonale držela. Williamova stehna se chvěla dostatečně za ně za všechny.

Přišel druhý dlouhý jazyk, nastartovaný Marianou jenom krátkým pohybem dlaně sevřené kolem jeho kořene.

Lady Jane rychle spolkla to, co už měla v ústech a znovu na něj rychle vyplázla jazyk.

Teď již to Mariana nezastavovala a rychlými pohyby se postarala o to, že další a další dávky se přesunuly od Williama do otevřených úst jeho Lady.

Vidět to takto, za plně bílého dne, jako na talíři ... William byl rád, že ho Mariana zezadu drží. Že na ní vlastně v zásadě pololeží.

Když konečně skončil a nohy se mu pomalu přestávaly třást, Lady Jane, která ani na okamžik nepřerušila oční kontakt mezi nimi, se na něj naposledy výmluvně podívala, ještě více zvedla bradu, aby si William mohl prohlédnout, kolik toho má v ústech, a pak jedním vydatným polknutím přesunula vše do svého žaludku. Nesmírně labužnicky si objela rty jazykem, rozkošně uličnicky pronesla „Fantastické“ a ukázala pak Williamovi, že její ústa jsou již opravdu úplně prázdná. Jeho zdrženlivost, kterou tak pracně odbourával stran toho připustit, že i na tomto není nic nemístného, byla tatam.

Mohla za to žena, který si ho od Mariany převzala a doslova se vpila do jeho náruče.

Williamovi bušilo srdce jako šílené a byl opět zralý na ručník. Nevěděl proto vůbec jak, ale podařilo se mu vyskřehotat „Běžte nám zajistit snídani“.

Dvojí vzorně vyseknuté pukrle ani nevnímal, pouze ženu, která se k němu tiskla. Její něžné „Děkuji, byl jsi úžasný“ udeřilo do jeho uší silou zvonu. A když se pak za dvojicí rychle se vzdálivších dívek zavřely dveře, dodala Jane potutelně „Chutnáš naprosto znamenitě“. William se lehce nechal strhnout jejím zvonivým, potutelným smíchem.

Nemohl si pomoci, ale místo rozpaků, znechucení sám nad sebou či pochybností, zda se ctí uspěl, se cítil jako král, který se mohl postarat o svou Lady za dokonalé asistence poddaných. A tak, že on doslova hmatatelně cítil, že ona byla ta na výši, nad nimi. Velkoryse připustivše, aby mohly být svědkem její velikosti. A svoji pozici si tímto významně posílila.

Všechny tři ženy sehrály svůj part znamenitě.

Dodatek Lady Jane „Příště se ale o vše potřebné postarám již sama“, mu i tak udělal neskutečnou radost.

Získaný pocit sebedůvěry se pro Williama stal pevným odrazovým můstkem, který ho měl brzy vrhnout do dalšího dění.