Láska

Zrada
Šla po chodníku temnou ulicí, kam sotva dopadaly paprsky pouličních lamp z vedlejší ulice ... dveře do domu, kde bydlela se svým přítelem byly vzdálené sotva dvacet metrů, ale ona měla pocit, že jsou taaak daleko ... Přede dveřmi se ale zastavila, než vyndala klíče z kabelky, zaposlouchala se do zvuků nočního města. Byla teplá letní noc a i přes to, že bylo něco málo po čtvrté hodině, byl již patrné, že tento neúprosný lidský prostor, toto město, tato země, bude brzy zalita teplými slunečními paprsky ... myslela na to, jak je jako člověk malinká proti přírodě, vesmíru a veškeré té energii. Pak si ale uvědomila co se stalo, jak lehce a jak moc se dá někomu ublížit. Po tváři ji začaly stékat první slzy. Odemkla dveře a pomalu vyšla po schodech do druhého patra ....
Zdálo se jí, že dveře do jejich bytu jsou teplé a jakoby vyzařovaly tlumené rudé světlo ... věděla, že ve skutečnosti jsou chladné, dřevěné se spoustou krásného kování, ale to co viděla ve své představě, bylo teplo domova, který se nacházel za těmito dveřmi .. a teď si už naplno uvědomila, co vše zradila .. začala, tiše, ale nekontrolovaně vzlykat .. pomalu odemkla dveře a vstoupila ... po tichu zavřela dveře. Uvnitř znala každý milimetr a tak si ani nemusela rozsvicet. Po paměti odložila kabelku, a zula si boty ..
Najednou se ozval známý, jí tolik milovaný hlas, došlo jí, že na ní čekal, seděl na lavici v chodbě a prostě čekal, došlo jí, že tam nejspíše seděl celou noc !?! celou tu dobu co mu přestala odpovídat na zprávy ... řekl jen „ahoj“ neřekl „Ahoj koťě“ jak říkával obvykle a jak to milovala, jen „ahoj“. Pak rozsvítil velmi tlumené světlo, tak aby ji viděl, ale vše bylo v šeru ... stála tam před ním, úplně bez hnutí, jen slzy ji stékaly po tváři, stékaly po tváři a dopadaly na její prsa, její bílé tílko již bylo viditelně mokré.
Díval se na ní a nic neříkal, chtěla mu toho tolik říci, ale věděla, že teď nemá právo mluvit, že musí s pokorou čekat, čekat na to, co jí řekne .. Díval se tak na ní už více jak tři minuty a pak řekl stejně chladně jako ji před tím pozdravil „svlékni se!“ Včera, když on ještě nebyl doma, tak si vzala na kalhotky jen krátké jeansové kraťasy a nahoru bílé tílko, podprsenku si nebrala, myslela že se za chvílí vrátí a bude doma dříve než on. Teď když si tílko svlékala a odhalila svá nahá ňadra, věděla jak moc mu to vadí ... tílko pustila na zem ke svým nohám a pomalu si svlékla kraťasy a pak kalhotky. Styděla se za to, jak je z nich cítit vůně jejího lůna. On se na ní ale pořád díval, beze slova, nebyl to chlapec, ale byl to Muž. Věděla, že mu nemusí nic říkat a věděla, že on ví vše, plakala.
Celou dobu doufala, že vše co se od včerejšího večera do teď stalo, že to nějak zmizí, že to byl jen sen, ale uvnitř věděla, že nebyl. Doufala, že vstane, obejme jí, vyjde slunce a bude krásný den, krásný život, tak jak byl před TÍM. Z jeho úst se ale ozvalo „jdi do sprchy!“ Zdálo se jí, že se nemůže ani pohnout, ale nakonec jí nohy poslechly a šla. Slyšela jak se zvedl a šel za ní. Neměla odvahu rozsvítit a tak šla po paměti až do jejich velkého, otevřeného sprchového koutu. Cítila jak stojí těsně za ní, byl nahý, stejně jako ona, doma tak často chodívali. Vzal sprchu a pustil vodu, když už tekla teplá tak ji začal sprchovat chodidla. „Otoč se!“ Pomalu se otočila, plakala a dívala s emu přes své slzy do očí. Přála si aby se propadla do země, strašně se styděla, přála si aby promluvil, aby jí dal facku, aby udělal cokoliv jen aby tenhle okamžik už skončil! Ale on nic neříkal, jen si ji v tom šeru prohlížel, jako kdyby ji viděl poprvé, zkoumal každý detail jejího těla a omýval jej proudem teplé vody. Sprchoval ji dlouho a i přes to, že voda byla teplá, skoro až horká, ona se třásla a vzlykala. Pak jí řekl, ať si lehne na zem. Beze slova poslechla a schoulila se do klubíčka. Pořád ji omýval proudem horké vody, jako kdyby to z ní mohl smýt. Už měla mokré i vlasy. Pak se stalo něco, co vůbec nečekala, něco co ji ani ve snu nenapadlo, něco co ji přivedlo až k hlasitému intenzivnímu vzlykání. ON, ten kterého tolik miluje, na ni začal čůrat! Jeho teplou moč cítila najdříve na naohou a pak na celém těle. Věděla, že ji tím vlastně říká úplně vše, věděla, jak moc ho zklamala, cítila tak obrovskou lítost, že měla pocit že ji pukne srdce. Styděla se, styděla se a vzlykala tak, že už nemohla ani popadnout dech. Pak, aniž by z ní smyl svou moč, vypnul sprchu a beze slova odešel. Nechal ji tam, nic neřekl, nic ji nevyčítal, prostě ji tam nechal ležet jako kus špinavého hadru.
Věděla, že je přesně tam, kde si to zaslouží a nedovolila se ani pohnout. Když už ji asi po patnácti minutách začínala být zima, tak se vrátil. V ruce drřel velkou koupací houbu, kterou si

kdysi společně koupili a plánovali jak si ji vezmou sebou až budou někde, kde je velká vana a jak se s ní budou navzájem omývat. Měli ji schovanou v ložnici ve skříni. Sehnul se k ní, zajel jí kolem levého ucha za hlavu a propletl si její, jindy krásné, dlouhé, černé, vlasy mezi prsty. Jeho dotek pro ni byl jako dotek samotného ďábla, jeho prsty jakoby pálily. Držel ji pevně, díval se jí do očí a pak ji zvednul, bolelo to, bolelo to tak, že na chvíli přestala plakat, dokonce i dýchat, ale bylo jí to jedno, ani nehlesla, byla mu úplně odevzdaná, byla jeho, mohl si s ní dělat co chce. Naopak, tak moc si přála, aby se jí dotýkal! Jakkoliv! V každém dotyku cítila naději, že ji nezavrhnul. Když ji postavil zády ke zdi, konečně uvolnil sevření a její vlasy ji volně spadly na lopatky. Mlčky dal na houbu spoustu jejich voňavého mýdla, které spolu v obchodě dlouho vybírali, než se jim oběma líbila vůně, pustil sprchu, celu ji osprchoval horkou vodou. Konečně se zase trochu zahřála. Rukou ji přitlačil ke zdi takm aby byla opřená a chytil ji za levé a pak i za pravé zápěstí a zvedl ji ruce nad hlavu. Pravou mohou ji naznačil, že si má stát s rozkročenými nohami. Jeho nahé tělo bylo taaak blízko a přitom měla pocit, že je za sklem a už nikdy se ho nebude moci dotknout. Začal ji pomalu, milimetr po milimetru omývat tělo, nejdříve obličej, čelo, tváře a pak krk, ramena, ruce, dokonce na chvíli povolil sevření jakým ji držel za zápěstí a omyl jí i dlaně, pak ji ale chytil s ještě větší intenzitou, cítila jak se jí přitlačily kosti na zápěstí k sobě a jak ji to bolí. Pořád to ale bolelo méně, než její srdce. Když ji omýval ňadra, zdálo se, jako kdyby je viděl poprvé, jako kdyby pro něho byly úplně nové. Přes bříško se dostal až k jejímu klínu, cítila jak uvolnil tlak, jak kdyby se bál jí dotknout, jako kdyby se jí tam vůbec nechtěl dotknout, ale věděl, že i tohle místo musí omýt. Uvolnil ji ruce, kleknul si před ní a omyl ji nohy, pak se otočila a i zadeček a záda. Celou ji znova osprchoval horkou vodou. Otočil si ji zády k sobě, vzal ji ruce a opřel ji je o zeď, aby stála pevně .. tuhle polohu znala, často se tak ve sprše milovali, nastovovala mu svůj krásný zadeček, a on pronikal do hloubi jejího prcinky a přitom ji držel za prsa .. vzpomínala na to, jak ji takto dokáže dovést k tak silnému orgasmu, že výstřik její prcinky pak připomíná sprchu. Dnes to ale bylo jiné, nepřitiskl se k ní, vůbec se ji nedotýkal, nešeptal jí do ucha žádnou z těch sprosťáren co ji šeptával. K jejímu překvapení ale vzal její šampon a začal ji umývat vlasy. Do ted to NIKDY neudělal, mytí vlasů byl jají soukromý ritál, do kterého on nikdy nezasahoval. Šampón postupně na nanesl na celou délku vlasů a pomalu vmasíroval. Pak všechen šampôn důkladně opláchnul a nanesl jí do vlasů balzám. Nechal ji tam stát, opřenou čelem ke zdi a někam odešel. Ona se nedovolila ani pohnout, ale byla tak překvapená tím, co dělal, že pomalu přestávala plakat. Slzy už ji netekly a její vzlyky postupně utichaly.
Když se za chvíli vrátil opláchl ji balzám z vlasů, vypnul sprchu. Vzal velkou osušku a začal jí sušit vlasy a pak otírat celé tělo, každičký jeho kousek. Pak ji do malého ručníku zabalil ještě vlhké vlasy a konečně zase promluvil, řekl „jdi si lehnout“ Když procházela přes obývák do jejich ložnice, tak měla pocit, jako kdyby dostala druhou šanci, věděla, že co se stalo, že to nikdy, nikdy nezmizí a navždy už to zůstane uvnitř zdí jejich bytu, uvnitř jejich myslí a životů, ale cítila naději. Když přicházela k jejich posteli, byla ustlaná stejně, jako ji ona včera ustlala. Za oknem už vysvitlo slunce a venku začínal nový den, v jejich ložnici pak jejich nový život. Lehla si na bok na svou půlku tak aby na něho viděla. Vlasy, stále ještě zabalené do ručníku si položila za sebe na polštář. On zatím zatáhl jejich těžké závěsy a lehl si tak aby na ni viděl. Pak ji položil ruku na tvář, něžně, tak že cítila jeho tep a řekl jí „spi“ Poslušně zavřela oči a během několika minut usnula. Když se ráno probudila, necítila nic, než obrovskou záplavu lásky k NĚMU. Již nikdy se o této noci nabavili.