Desatero paroháče

„Miláčku, jsem doma!“ řekla jsem po příchodu a čekala, až se uráčí dojít. Poslušný manžílek přišel nahatý jen v pásu cudnosti. Jako pokaždé, když přijdu později jak on, si klekl a pomohl mi se zout. Rozvázal tkaničky, stáhl botičky i ponožky, které moc nevoněly a políbil mi prsty na nohou. „Jdeme rovnou do sprchy. Dneska ti umyju pinďoura dřív, mám pro tebe překvapení.“ Se zatajeným dechem mi otevřel dveře do koupelny a tam mi pomohl se svléknout z šatů a vlhkých kalhotek, které držel v ruce notně nadrženě, než jsem mu rázně řekla, aby je prasák hodil do koše.

Chytil mě za ruku, když jsem zvedala silnou nohu k překročení do vany. Následovalo jeho odemčení, s kterým jsem bojovala, protože jeho ztvrdlý ocas vyplnil celou klec, ale naštěstí po jeho penisovém mazu nakonec vyklouzl a okamžitě se počal zvětšovat, zatímco se kolem něho uvolňoval jeho přirozený odér.

„Umyj si pás, lásko, pak ti umyju pinďoura.“ Byl tak nadržený a poslušný. Dívala jsem se, jak vyplachuje tu plastovou podivnost od smegmatu, které vytvářelo na růžovém plastu mléčnou vrstvu. Hygiena mě v té věci trápila nejvíc, ale jemu to očividně nevadilo. „Dneska mě měli k dispozici dva páni a nakonec i Tobiáš. Jsem dost unavená, ale mám pro tebe něco nachystaného. Pojď,“ za penis jsem ho přizvala k sobě do vany. Pustili jsme vodu a já mu počala oplachovat nesmírně tvrdého šulína. Erekci měl řádnou. „Miláčku, to je ale nádherný pinďourek,“ švitořila jsem s penisem v ruce k fialovému žaludu. „Ahoj, já jsem penis,“ hrála jsem divadlo s mluvícím ptákem a hýbající se předkožkou jako rty, „a mám rád sex, ale moc ho nemám.“ Rozverně jsem si hrála s jeho představivostí.

Pomohl mi umýt těhotenské bříško a intimní partie, na které jsem neviděla. Chlupatou prcinku dlouho zkoumal, prohlížel si ji a já prstem ukazovala, kde mám jakou bolístku, aby mi ji prohlédl. Byl tak nadržený, že mu penis stál bez zachvění. Mohla bych mu na něho pověsit všechny mé kalhotky XXL a ani by se trošku nezohnul dolů.

Po sprše mě opatrně osušil a já mu otřela pinďoura, aby si na něho nesahal a neměl potřebu se ukájet. No přirozeně mu v něm cuklo, že mi málem vyskočil z ručníku, ale já vím, jak na takové pinďulíny. Pevně jsem ho chytila za koule, táhla je dolů, až se mu předkožka napnula k prasknutí a odhalil se zarudlý přechod mezi žaludem a kůžičkou indikující silný vzrušení. „Neskuč,“ napomenula jsem ho jak správná učitelka, „když ho neumíš ovládat, musím ho vychovávat takhle.“

„Ano, má bohyně,“ řekl nakonec spokojeně.

„Teď se půjdu připravit, dojdeš za chvilku, ale žádné dotýkání penisu.“ Vyšla jsem z koupelny a zamířila rovnou k mému šatníku, kde jsem si vybrala jednoduché kalhotky pod pupek a průhlednou košilku. A také jsem prohrábla věci naší nové spolubydlící a položila si je úhledně na gauč společně s pár kalhotkama od mé maličkosti. Chviličku jsem si lebedila na našem gaučíku, než konečně přišel s pinďourem tak vzpřímeným, že jsem se oprávněně bála, jestli to s ním nesekne nedostatkem kyslíku v mozku.

„No ten je!“ ohodnotila jsem ho laškovně. „Čí je?“

„Váš, má bohyně!“

„A byl to on, co mě tak hezky oplodnil?“ Se zájmem jsem sledovala, jak mu v něm cuká, jak pejsánek vrtící ocáskem, když ho někdo pohladí. Bylo to vtipně vzrušující, jak dokázal být samcem i v tak pro něho nevhodné situaci. Tím alfa samcem, který dokázal obtěžkat mé lůno… možná… snad… pochybnosti byly jen mé.

„Určitě, bohyně!“

Sladce jsem se usmála a zapředla s rukou na bříšku: „Tak mi ho předveď, ukaž, jaký jsi oplodňovatel!“
Nevěděl, co tím myslím, to ani já, ale po krátké rozvaze si dal ruce za hlavu a nabídl mi mačo šerm naběhlým přirozením, až jsem se bála, aby nevyzval Tobiáše na souboj kordů, který by ten můj ťunťa vyhrát nemohl, aby znovu získal své vedoucí postavení, které ztratil, když tak málo pečoval o mé potřeby, když mě tak málo zaléval a z krásné pokojovky se stal suchý kaktus, ostrý a houževnatý kus macatého zeleniska tak těžko přístupného.

„Dost, dost,“ zastavila jsem ho se smíchem prsty na žaludu tak bohatě fialovém, že ho sám musel pro tu barvu milovat, když byla jeho oblíbená. „Určitě ses pozastavil nad tím, co tu dělá ten kufr, miláčku,“ začala jsem konečně, „budeme mít spolubydlícího nebo spíš spolubydlící.“

Opatrně se ohlédl po ošuntělém kufru a jen slyšel spolubydlící, zakymácel se mu na souhlas, že je z toho nadšený jak pejsek, který dostane uzené ouško.

„Čekala jsem, že se ti z té představy tak hezky vzpřímí,“ usmála jsem se pohodlně se rozvalující na gauči vedle kupičky kalhotek. Laškovně jsem mrkla a dodala: „Kačka tu s námi chvilku pobude.“

Jeho penis se mu málem opřel o břich a téměř s rukama za hlavou ani nedýchal, modlila jsem se, aby mi neomdlel. „Jak to, že tu s náma Kačka bude bydlet?“

„A to víš, menší problémy ve vztahu, ale nic vážného,“ odvětila jsem. „Ale bude to chtít pár pravidel, aby naše soužití bylo bezproblémové, ano?“

„Ano, bohyně!“ souhlasil tak nadržený, že mu ze špičky už odkápla kapička a tekla mu po zduřelé uzdičce.

„Sepíšu pravidla, abys je měl pořád na očích, miláčku, aby bylo jasno. Každý den si je budeme opakovat,“ jsem přece učitelka a opakování je moje vášeň. Nechala jsem si podat papír a propisku, aby měl na očích mé úhledné písmo, písmo jediné bohyně v jeho světě, kterou musí poslouchat, aby bylo vše v pořádku.

1. Jsem tvá jediná Bohyně, ke které vzhlížíš s bezmeznou úctou a důvěrou. Kačka je mou kněžkou, její slovo je stejné váhy jako mé, pokud nejsem přítomna, a tvá povinnost je ji na slovo poslouchat. Naše slovo je zákon, ale přirozeně božské slovo má váhu vyšší a bez diskuze anuluje i slovo kněžky Kačky.
2. Sexuální styk i veškeré narážky směřující na Kačku nebo jen před Kačkou jsou zakázané. Nebudeš se miláčku dožadovat ničeho nepřístojného v její přítomnosti.

Jen slyšel sexuální a Kačka, silně mu zakmital. „To znamená ani opláchnutí pinďoura, ani se na mě nebudeš dívat při převlékání nebo mě upravovat po příchodu domů a tak dále, budeš slušný a cudný manžel, jasné!“

3. Spát budeš výlučně na gauči s ucpávkami v uších. S Kačkou budeme spát na posteli, pokud bys i přes ucpávky slyšel, že by se něco na posteli dělo, budeš to ignorovat a taktně o tom pomlčíš a nebudeš o tom nikdy mluvit.

„To jako že ty a Kačka?“ vyhrkl s pinďourem už nekmitajícím ale vzpřímeně stojícím u pupku.

„Bohyni se tyká?“ podívala jsem se na něho přísně jak na děcka ve třídě, když po sobě hází chleba s máslem.

„Omlouvám se, bohyně, prosím za prominutí.“

„Za to umyješ záchod jak nemáš rád. A můžu tě ubezpečit, že cokoliv tě zajímalo, je jen naše věc. Tak dál…“

4. Vždy budeš v Kaččině přítomnosti náležitě oděn, což zahrnuje pás cudnosti, trenýrky, tričko a vhodné kalhoty, pokud tvá Bohyně neřekne jinak.
5. S Kačkou máme přirozeně právo chodit tak, jak uznáme za vhodné s výjimkou, kdy kněžka nesmí v tvé přítomnosti mít méně jak spodní prádlo plně zahalující její intimní partie.

„To, aby se mi ta coura tady před tebou nevystavovala, je to manuál i pro ni,“ vysvětlila jsem, protože jsem už věděla, co je zač.

6. Kněžka Kačka je nedotknutelná, jediný přijatelný dotyk je vyvolaný z její strany, a to v oblasti rukou maximálně nohou a tváře. Stejně tak její spodní prádlo je nedotknutelné, jak čisté tak nošené.

Odložila jsem propisku a pohlédla na manžela, který nadržením ani nedutal a celou dobu sledoval mé bradavky schované za průhlednou košilkou. „Abys poznal rozdíl mezi jejím a mým prádlem, které prát budeš i nadále, uděláme si ukázku.“ Vzala jsem první Kaččiny gaťky a za slavnostního vrtění ocasu je roztáhla. Tmavě modré se světlejšími kolečky, normální věkem ošoupané kalhotky normální ženské, nic erotického, přesto tak lákavého pro nevystříkané muže. „Tohle jsou Katčiny gaťky, vidíš?“ řekla jsem a pověsila mu je na pinďoura, který se místo pádu dolů víc zvedl. A tak jsem pokračovala, dokud neměl na ocase kalhotky té coury snad ještě z pubertálních let, jak se zdály otřepané. Vůbec mu nepoklesl, vydržel tu zátěž statečně a jen slintal ze špičky i huby nad představou, že je pak na sebe dá s jeho značkou v textilu.

Ještě jsem vstala a šla najít její podprdy. „Košíčky D jako Děvka,“ zamávala jsem mu před obličejem s pořádnýma podprdama, které už mu ocas trochu zkrotily svou vahou. „Kdežto já mám nově těhotenské B jako Bohyně,“ vzala jsem své nové těhotenské podprdy s nadějí, že už mi kozky neporostou, protože i tak byly divné. „A moje kalhotky, vidíš rozdíl?“

„Jsou větší, bohyně?“

„A?“

„Novější.“

„A?“

„Elegantnější!“

„A?“

„Vzrušivější!“

„A?“

„Nádhernější!“

„A?“

„A… já už nevím, co chcete slyšet víc, bohyně!“

„To nejdůležitější, co s nima můžeš dělat, přece, je to tu skoro napsané.“

„Můžu je prát? Bohyně!“

„Správně, miláčku, pravidla jsou přece jednoduchá. A můžeš k nim i tajně přičichnout, nikdy ne přede mnou nebo Kačkou, nejsme na to zvědavé, jasné? Jsem na tebe hodná, viď?“ usmála jsem se a začala mu věšet moje rozměrné gaťky na péro, aby je poznal.
„Nejvíc, Natálko,“ vydechl podmaněný, „miluji tě!“

7. Při vstupu na toaletu budeš vždy klepat, aby ses ujistil, že tam ani jedna nejsme. Naše potřeby jsou prioritní, takže když jedna nebo druhá řekne, abys uvolnil místo, uděláš to okamžitě. V koupelně nebo kdekoliv v bytě máš zakázáno se dotýkat nebo jakkoliv manipulovat předměty intimní hygieny Bohyně nebo kněžky.

„Ne, že se budou Kačce ztrácet intimky a tampony! Poznáme to!“

8. Máš zakázáno po bytě zanechávat jakékoliv stopy spermatu nebo tvých šťáv. Zamezíš styku čehokoliv s tvými výměšky tím, že na pás cudnosti si nasadíš nelubrikovaný kondom, který každý den vyměníš a použitý zavážeš a vyhodíš.

„Vím, jak ti z něho vytéká, nechci, aby Kačka musela řešit poslintanou pohovku. Je to ponižující pro úplně všechny.“

9. Budeš vykonávat veškeré domácí práce jako doposud, ovšem nyní budeš i aktivně ku pomoci kněžce, které ulehčíš v její nelehké době.

„A poslední bod, který pro tebe přidávám ze samotné lásky k tobě a s vědomím, jak těžké to teď v tomhle malém bytě bude, zní…“

10. Jednou za měsíc si smíš ulevit pod výlučným dohledem Bohyně, která vždy určí způsob a čas takového počínání.

„Děkuji, bohyně!“ řekl na novou skutečnost můj miláček a já jen pozorovala, jak se mu pod vahou spodního prádla zakymácel.

„Tohle Desatero paroháče bude viset na tabuli a ty si ho každý den přečteš, než odejdu do práce. Pokud budeš hodný, bude pro mě potěšením ti splnit desátý bod těmi nejzajímavějšími způsoby, pokud budeš neodbytný, úchylný a nespolehlivý, tak na něho rovnou zapomeň,“ promnula jsem si klíček na krku od pásu cudnosti, „a navíc dostaneš za každý prohřešek trest v podobě buď vyhoštění z bytu na celý jeden den nebo zavření na den do skříně, to uvidím podle toho, jak nutně budeš muset pracovat,“ ušklíbla jsem se vypočítavě. „Opakuj po mně: Kačenka je naším hostem ne sexuálním objektem!“

„Kačenka je naším hostem ne sexuálním objektem.“

„Pořádně nahlas!“

„Kačenka je naším hostem ne sexuálním objektem! Má Bohyně!“

„Výborně, dobře si to pamatuj, ty můj perverzáčku. Bude nám tu dobře a až porodím… a stále tu bude, Kačka nám pomůže a bude to fajn. A teď pojď ke mně, ještě si mi dneska nepomazlil bříško! Pak si dáme poznávačku spodního prádla, musíš bezpečně poznat mé od prádla té děvky. Ale ať ti z věšáčku nic nespadne! Máš ho nějakého malého…“



Návrat pokračování cyklu povídek Klíč 21 blížící se pomalu ke svému konci.