V království ukrytém hluboko v lese žila princezna Sněhurka se svojí macechou, královnou. Rodinné vztahy byly napjaté, ale vzhledem k adventní době všichni v království i mimo něj zapomněli na sváry a užívali si první sníh, pohodovou atmosféru a oddávali se činnostem, na které přes zbytek roku neměl nikdo ani pomyšlení. Ne nadarmo se traduje pranostika: „Adventní čas, meluzína z každého domu je slyšet zas!“
Lid poddaný, pro toho kdo nepochopil pranostiku, šukal jak králíci a jedinou starostí bylo udržovat oheň v krbu a postarat se o hospodářská zvířata. Oproti tomu lidem v království začaly, navzdory relativnímu klidu, nové starosti – jak vyzdobit hrad, vařit slavnostní jídla a starat se o to, aby se vrchnost měla dobře. Pokud se služebnictvo snažilo, většina večerů končila panovnickou swingers párty, a služebnictvo mělo ráno klid se do sytosti vyspat a nečekal je žádný trest. Úleva, neboť… Královna byla v trestech přebornice – pokud se ji něco či někdo znelíbil, v lepším případě dotyčný či dotyčná obdrželi pár rán rákoskou, v opačném případě je čekala noc v žaláři či nějaký mučící nástroj.
Čas plynul až nastal Štědrý večer. Jedlo se, pilo, bavilo. Po sváteční večeři se všichni přemístili ke stromečku, který se celý třpytil v záři krbu. První dárek předala Sněhurka své maceše. Netušila, jak se má maceše zavděčit, věděla pouze, že macecha ráda trestá poddané. Tudíž nechala vyrobit několik nových rákosek a bičů různých tvarů a tuhosti. Macecha pouze odsekla: „děkuji,“ a ihned předala svůj dárek Sněhurce. Byla to obálka. Sněhurka obálku otevřela. Roztřásly se jí ruce, slzy nedokázala skrývat a s psím pohledem se podívala na macechu a pronesla: „Myslíte to královno vážně?“
„Myslím,“ odpověděla královna. „Již dlouze mi mé zrcadlo říká, že jednoho dne budeš nejkrásnější v celém království. Anti-aging expertům již nechci královsky platit. Stejně to nepomáhá! Venku je několik posledních let tak velká zima, že jsem se rozhodla Tě z království vyhnat. To, aby sis má milá princezno nemohla stěžovat, že jsem Ti nedala šanci přežít.“ A roznesl se smích přes celou síň.
Sněhurka si zabalila raneček a ráno opustila království. Netušila jakou cestou se má vydat. Bloudila v lese, mrzla, a ačkoliv kolem ní proběhlo občas nějaké zvíře, nedokázala jej svými zkřehlými prsty ulovit, aby zahnala hlad. Bylo pozdní odpoledne a Sněhurka neměla kde hlavu složit. Vzpomněla si na dny v lese se svým otcem, kdy stavěli iglú. Sebrala veškeré zbytky sil a postavila něco, co bylo daleko od jejich představ ze vzpomínek – přístřešek z větví, listí stromů a sněhu. Vyčerpáním zavřela oči.
Večer, kdy si Sněhurka myslela, že má poslední hodiny svého života před sebou, uviděla v dáli svit lucerniček a velmi slabé hlasy. Asi halucinace, neměla jsem ty houby z kůry stromu sníst, poznám max. strom od houby, ale hřib od lysohlávky nikoliv, povzdechla si. Ale hlad byl hlad. A znovu zavřela oči. Po pár minutách bylo světlo jasnější a v hlase poznala písničku. Vylezla ven ze svého improvizovaného přístřešku, přikrčila se za nejbližším kamenem a spatřila 7 trpaslíků. Pomyslela si, že nemá co ztratit a pomalu, nenápadně je (pro)následovala. Trpaslíci vešli za zpěvu do své chaloupky a zabouchli dveře. Bohužel vítr který vlál dveře pootevřel.
Sněhurka otevřela dveře, pomaličku zkoušela nahlídnout škvírkou, jenže jak byla „mimo provoz“ upadla na zem. Buch!!! „Copak to bylo za zvuk?,“ prohlásil Šmudla. „Nevím,“ řekl Prófa…. Trpaslíci opatrně nakoukli ke dveřím a koho nespatřili – promrzlé děvče. Ihned ji odnesli ke krbu, aby trochu pookřála, sundali z ní mokré a studené oblečení, zahalili neznámé děvče do deky a šli se vyhonit, protože jim penisy z tak nádherného pohledu stály v pozoru. Pro toho kdo nezná příběhy o trpaslících, ženy trpaslice vypadají totiž jako muži. Jen nejsou tak moc chlupaté a vousaté.
„Kde to jsem?“ Ozval se zkřehlý hlas. „Jsi v bezpečí a teple,“ odpověděl Prófa a hned se optal: „Jak se jmenuješ?“ „Sněhurka jest jméno mé.“ Trpaslíci se též postupně představili, všichni usedli ke stolu, hodovali a bavili se.
Po několika týdnech byla Sněhurka brána jako další člen trpasličí rodiny, přes den pomáhala trpaslíkům kde se dalo a po večerech se všichni příjemně bavili. Vymoženosti moderní doby (televize, rádio aj.) nečekejte v tomto příběhu, nejčastější zábavou bylo povídání a nebo hraní společenských her. Nejvíce oblíbené byly zejména společenské hry „Člověče, zasuň si“ a „Žebřík aneb šplhej až k vrcholu.“
VSUVKA – Pokud neznáte výše uvedené hry, pod koncem příběhu jsou napsaná jejich pravidla. Ale pokud jste netrpěliví, přejete si rozšířit příběh „co vlastně hráli“ – pokračujte dolů k pravidlům a pak ihned zpátky do pohádky :-)
Čas plynul, Sněhurka rostla do krásy, pravidelná večerní zábava se na jejím těle krásně podepisovala; spíše rýsovala – natekly a vytvarovaly se prsa, pleť ji pravidelným sexem mládla, a tělo měla pravidelným pohybem krásně vysportované.
Jenže nic netrvá věčně. Za mnoha řekami a kopci v království, kde Sněhurka vyrůstala, královně neunikla zpráva ze zrcadla. „Nejsi a nebudeš nejkrásnější, Sněhurka Tě nahradí.“ Tyto zprávy se opakovaly stále dokola, až královně tzv. ruplo v palici. Převlékla se jako chudá baba kořenářka a vydala se na dlouhou cestu, aby Sněhurku zabila. Po pár dnech došla královna před dveře chaloupky a zabouchala na dveře. Ťuk, ťuk. „Je někdo doma?,“ zakřičela královna. „Ano, už jdu,“ odpověděla Sněhurka a šla otevřít dveře. Samotné dohadování a smlouvání ve stylu egyptské tržnice v našem příběhu přeskočíme – stačí znát fakt, že Sněhurka nenabrala žádné podezření ohledně klamavé reklamy a zakoupila si bylinky, které ji měly pomoci dosáhnout lepšího orgasmu.
Sněhurka si uvařila čaj z bylin. Myšlenkami se těšila na večer, až přijdou trpaslíci domů. Bohužel myšlenky začaly Sněhurce splývat s černými záblesky a najednou byla tma.
Večer přišli trpaslíci domů a našli Sněhurku bezvládně ležet hlavou opřenou o stůl. „Že by slečna nebezpečná to přehnala s pitím?,“ podivil se Rejpal. Opatrně se trpaslíci pokusili Sněhurku vzbudit a nic. „Ona je mrtvá!,“ zakřičel Dřímal. „Není, jen tvrdě spí,“ odpověděl Prófa. Musíme se rozmyslet, jak Sněhurce co nejdůstojněji usteleme, aby se jí nic nestalo.
Po dlouhé poradě došli trpaslíci k závěru a rovnou tento business plán začali realizovat. Vyrobili skleněnou rakev, kterou vystlali tím nejjemnějším hedvábím, hlavu ji podepřeli načechraným polštářem a závěrem ji svlékli ze šatů. Proč? Aby se Sněhurce nic nestalo, její pleť a kůže zůstaly co nejvíce zakonzervované proti přírodním podmínkám a času, celé její tělo pomaličku zakapali voskem ze svíček. Závěrem rakev odnesli do blízké jeskyně.
Uplynulo několik měsíců, trpaslíci pravidelně chodili Sněhurku kontrolovat, zapalovat svíčky a udržovat tak plamínek naděje, že jednoho dne se Sněhurka vzbudí.
Jak tomu v pohádkách bývá, náhoda existuje. Jednoho dne přepadl v lese prince silný déšť. Neměl se kam vrátit, protože vyjel na svém oři poznat svět. Pokračoval i přes nepřízeň osudu dále v cestě, až uviděl jeskyni. „Tady se schováme,“ pronesl směrem k svému koni. Když princ vešel do jeskyně, oněměl. Tak krásnou dívku v životě neviděl. Zahleděl se do ní, sundal víko skleněné rakve a pronesl několik slov. Sněhurka však stále spala. Princ se rozplakal, políbil ji rty a Sněhurka se nadechla. „Kdo jsi? Kde to jsem? Co se stalo? Kde jsou moji…“ ani nedořekla všechny otázky a princ ji umlčel. Takto sladký polibek ještě nezažila a protože byla po dlouhém spánku celá nadržená, rovnou si s princem užila intimní radovánky.
Sněhurka i s princem se vrátili k trpaslíkům. Byla velká oslava – jedlo se, pilo, swingers párty též proběhla. Princ si chtěl Sněhurku odvézt k sobě na hrad a vzít si ji za ženu, ale byl na vážkách. Sbíral odvahu a jednoho dne pronesl Sněhurce: „Žila jsi tady dlouho se sedmi trpaslíky. Budu Ti já, jako jeden člověk, stačit?“ „Budeš,“ usmála se Sněhurka. „A předpokládám, že se s trpaslíky budeme dále navštěvovat.“
Zazvonil zvonec, a pohádky je konec.
Málem by má hlava děravá zapomněla…
Pokud neumřeli, mrdají všichni do dnes.
.: Pravidla hry: Člověče, zasuň si
Hra je určena pro 4-8 hráčů. Příliš se neliší od klasického člověče, nezlob se.
Příprava hry: dámy i pánové hrají nazí. Pánové musí mít povinně erekční kroužek, aby se hra dlouze neprotahovala. Každý z hráčů označí své figurky písmeny OKA. Čtvrtá figurka je bez označení. Mnemotechnická pomůcka: O = Orálník, K = Kundičkář, A = Análník
Hra: Hráči hrají standartní člověče, nezlob se. Pokud dojde k situaci, že hráč vyhodí cizí figurku, má tento hráč povinnost vyhozenému hráči realizovat 1-3 zásuny do otvoru, kterým je označena figurka.
Příklad: Hráč vyhodí figurkou O protihráče, a musí protihráče 1x-3x orálně uspokojit/oblíznout.
Varianty na obměnu hry: určit předem počet zásunů; všechny praktiky je možné vykonat pouze na ženách/mužích, domluvit specifický konec hry jako zakončení apod. Poslední neoznačená figurka slouží k domluvě - nic se neděje, mohu si sám vybrat kterou část těla chci apod.
.: Pravidla hry: Žebřík aneb šplhej až k vrcholu
Hra je určena pro min. 5 hráčů; čím více, tím lépe.
Příprava hry: dámy i pánové hrají nazí. Ke hře jsou potřeba kostky – co hráč, to kostka. Níže je uvedena hra pro 5 hráčů, pokud jich bude více, lze hrát na skupiny po čtyřech hráčích se stejnými pravidly (skupiny dobývají jen jeden vrchol a střídají se)
Hra: Bude zvolen jeden muž či žena, kteří budou představovat vrchol, který ostatní hráči musí dobýt. Ostatní hráči hážou kostkou a 3 hráči s nejvyšším bodovým součtem jdou zdolat horu. Hráč s nejvyšším počtem bodů bude orálně dobývat horu, hráč uprostřed bude dobývat prsa a třetí hráč bude dobývat klín. Ostatní hráči vypadávají ze hry. Od 3 hráčů již každým kolem vypadne ten, kdo má nejmenší počet bodů. Takto se hra opakuje do doby, než zůstane pouze jeden hráč, který dobyl vrchol. Pokud hrají skupiny, dojde ke sloučení skupin v okamžiku, aby vytvořili novou skupinu o 4 hráčích. Vítěz může být jen jeden a není to ten, kdo vždy zdolá ihned vrchol, ale postupně šplhá.
Varianty na obměnu: pro milovníky análního sexu a chodidel lze na vrcholu přidat další záchytné body, které je možno dobývat.
